Článek s názvem "Staré víno do nových nádob" uvedl v minulém čísle Ikara cyklus, v němž budeme přicházet s hodnocením služeb knihoven z pohledu jejich uživatelů (a to uživatelů spíše náhodných než stálých, kteří přesto mají právo na informace). Tentokrát vám předkládáme pohled české turistky na služby ústředí Městské knihovny v Praze.
Své případné reakce zasílejte na náš redakční e-mail.
Redakce

Pražáci tráví své dovolené mimo metropoli, mimopražští naopak přijíždějí ve dnech zaslouženého volna na návštěvu Prahy - za památkami, za kulturou. Tak i já jsem několik červencových dnů pobývala u známých v matičce Praze. Chtěla jsem své kroky městem usměrnit knihou-průvodcem, získat informace o některých kulturních akcích a také zjistit, co je nového doma i ve světě a zda nemám poštu ve své e-mailové schránce. Tedy několik dobrých důvodů k návštěvě knihovny; a tak jsem se vydala do hlavní budovy pražské Městské knihovny.

Nejprve jsem musela zjistit, jaká mám vůbec v této příjemně vyhlížející a působící knihovně práva jako osoba bez čtenářského průkazu. Obrátila jsem se na paní u informačního pultu v hlavní hale:
"Dobrý den, můžu si tady půjčit knížku, když nemám průkazku?"
Dostalo se mi okamžité a striktní odpovědi: "Ne."
Zkusila jsem tedy svůj dotaz trochu rozvinout: "A tady ty knihy, co jsou na regálech, si číst můžu?"
Paní i dále pokračovala v poněkud nepřátelském tónu: "No to samozřejmě ano. Všechno, co je ve volném výběru, můžete prezenčně studovat. Ale nic vám nepůjčíme domů." (Ještě že jsem se s výrazy "volný výběr" a "prezenční studium" nesetkala poprvé, jinak bych asi nevěděla, co mi právě paní knihovnice sdělila.)
"A je tu někde Internet? Chtěla bych si něco najít.", pokračovala jsem.
"Internetová místnost je přes chodbu, ale tam po vás budou chtít průkazku."
"Aha, to je hloupé. A co ten počítačový katalog, ten můžu také využívat? Všimla jsem si na obrazovce, že je po mě vyžadována průkazka, abych se do katalogu dostala."
Zjevně už jsem ve svých otázkách setrvávala příliš dlouho na to, aby informační pracovnice vyloudila alespoň nucený úsměv: "Do katalogu se taky dostanete, máte tam bez legitimace, ale nemůžete si nic objednat."

Rezignovala jsem na prosbu o pomoc při vyhledávání v katalogu a zkusila jsem to sama. Ono zmiňované "bez legitimace" bylo jedno z tlačítek na úvodní obrazovce, díky němuž jsem se skutečně dostala do katalogu - na vyhledávání. Vyhledávat knihy je zde možné pouze podle názvu, autora, ISBN/ISSN nebo podle signatury(!) - tyto údaje není možné kombinovat. Poté se čtenáři zobrazí přehled vyhledaných publikací - ke každé z nich jsou zde informace v políčkách na 15 záložkách (obrazovkách), nikde však nějaký přehledný jednoduchý záznam! Přestože mi není umožněno si knihy objednat či rezervovat, dostávám u některých záznamů informaci, že požadovanou knihu je možné si půjčit domů (která je tedy zřejmě univerzální pro čtenáře s průkazem i bez). A aby zmatení nebylo dost, údaj o umístění knih v prostorách knihovny je tak všeobecný a normálnímu čtenáři nic neříkající (příčná galerie, naučná lit. pro dospělé ve vol. v., knihy pro mládež na galerii), že mu nezbývá než požádat některého pracovníka knihovny o radu. (Zkrátka samé ideální podmínky pro nesmělé anebo úzkostlivé čtenáře.)

Požadovanou knihu o Praze jsem nakonec nalezla po ochotné radě sympatického mladého muže sedícího (a čtoucího si) u jednoho z mnoha pultů v knihovně. Posilněna tímto dojmem jsem se odebrala do místnosti s Internetem zkusit přeci jen štěstí. Vedle e-mailu jsem si chtěla přečíst aktuální zprávy na iDnes a najít informace o dvou kulturních akcích na Pražském hradě, které jsem chtěla navštívit.
Inkriminovaná místnost se skrývá za zavřenými celodřevěnými (tedy neprůhlednými a nedobytně se tvářícími) dveřmi s výstražnou cedulí zákazu mobilních telefonů. Opatrně jsem otevřela dveře, vstoupila do ticha a ejhle - další muž pracující v knihovně. Tento se však již netvářil tak mile a na můj dotaz, že bych si chtěla něco najít na Internetu, ale nemám průkazku do knihovny, mi rázně (ale ne nepřátelsky) odpověděl, že to možné není a i kdyby, musela bych mít rezervaci. Volné jsou, jak mohu sama vidět, jen počítače určené pro práci s CD-ROMy.
"A můžete mi tedy najít, co potřebuji, Vy?", nevzdávala jsem se (e-mail ani zprávy si tady ale určitě nepřečtu).
"Ne, to ne. Ale dole v informacích Vám najdou, co potřebujete."

Vydala jsem se tedy do další, již třetí místnosti v knihovně. Ukázalo se, že mé potřeby ohledně kulturních akcí není třeba hledat na Internetu, ale že zde dostanu tištěné materiály (jeden, bohužel, byl k dispozici již jen v angličtině). Zdejší pracovnice si sice nebyly příliš "jisté v kramflecích", ale byly ochotné a milé.

Na samý závěr svého kolečka po knihovně jsem se začala zajímat o to, o co jsem se měla starat asi hned na začátku - o podmínky zřízení čtenářského průkazu. "Třeba mi vystaví nějakou průkazku jen na pár dní, za pár korun, a pak budu moci i na Internet i s knižním průvodcem do pražských ulic", říkala jsem si. Bohužel mě čekalo zklamání: Kdyby mi bylo méně než 15 let, měla bych vše zdarma. Ve svém věku si však musím zaplatit průkaz minimálně na půl roku za 55 Kč, nebo na rok za 80 Kč. Moje chyba (?), že do jednorázové návštěvy knihovny nejsem ochotna investovat padesát korun.