DTP ANEB DOČASNÝ ELEKTRONICKÝ DOKUMENT

Srovnáme-li dva výtisky téhož deníku, které dělí téměř osm let, budou se na první pohled v mnohém lišit: v kvalitě papíru, ceně, počtu stránek, ostrosti reprodukcí fotografií, barevnými přílohami, podílu reklamy, ale PRODUKT JAKO TAKOVÝ zůstává stejný, přestože proces jeho přípravy a výroby prodělal doslova revoluci. Zatímco v pravdě historický výtisk z roku 1991 pochází z doby, kdy se v redakcích používaly psací stroje, potrubní pošta, dálnopisy a náčrtky, které zachycovaly podobu zítřejších novin, obsah druhého, letošního výtisku vznikl s pomocí osobních počítačů a kancelářského a speciálního software. Články, ať už v rámci hlavní redakce nebo z / do jejích poboček, putovaly po síti, stejně jako agenturní zpravodajský servis, který si lze prohlížet na monitoru a dále zpracovávat jako textový, resp. grafický soubor.

Moderní DTP technologie sice umožňují nahradit papír daty, ale děje se tak dočasně a účelově (čtenář nemusí měnit způsob přijímání informací - koupí si noviny a časopis ve stejné podobě z jeho hlediska jako dříve), a proto o ELEKTRONICKÉM PUBLIKOVÁNÍ v pravém slova smyslu nemůžeme v této souvislosti mluvit (stranou záměrně nechávám příležitostné nebo kumulační edice na CD-ROM nebo digitalizované tiskoviny zálohované na mikroformách). Za jeho faktickým rozvojem stojí teprve Internet, protože za elektronický dokument je třeba považovat takový dokument, který je primárně distribuován elektronickou cestou. Nejstarší elektronická periodika vznikla ještě v "předwebovské éře", kdy Internet sloužil primárně ke komunikaci v akademické a vědecké sféře, ale s těmi dnešními nemají kromě způsobu přenosu dat nic společného. Tehdejší e-ziny s rozličným zaměřením připomínaly svým skromným designem samizdat a byly šířeny v holém ASCII kódu hromadně e-mailem (archiv byl přístupný v protokolu FTP) a tak doplňovaly neformální styk osob se stejnými zájmy v rámci elektronických konferencí (např. týdeník Carolina, určený především pro krajany, který vychází od roku 1991 na půdě Fakulty sociálních věd UK). Tyto aktivity, založené na soudržnosti uzavřené internetovské komunity, však měly spíše charakter experimentu a daleko ke komercializaci, stěží mohly nahradit tištěné noviny a časopisy, mj. proto, že rozšířenost Internetu na začátku 90. let byla neskonale menší než dnes.

WWW OTEVŘEL DVEŘE ELEKTRONICKÉMU PUBLIKOVÁNÍ DOKOŘÁN

Situace se pro vydavatelskou sféru obecně dramaticky změnila poté, co Internet ovládl World Wide Web. Jeho expanze zasáhla do všech oblastí života, informační služby nevýjimaje. Úspěch a popularita WWW, který se konstituoval v nové, univerzální médium spojující dosud oddělené atributy tradičních sdělovacích prostředků (text, zvuk, statický a pohyblivý obraz), spočívá, ve zkratce řečeno, v grafickém rozhraní, hypermediálním charakteru, snadném ovládání, širokém komerčním uplatnění a zvláště v možnosti vytváření vlastních dokumentů. Stačí k tomu splnit několik, v současnosti nikoliv nepřekonatelných podmínek:

1. paměťový prostor na serveru, který je připojen na Internet
2. přiměřeně výkonný počítač
3. znalost jazyka HTML (aspoň pro začátek)

4. programové vybavení - HTML editor (pro tento účel vystačíme s jednoduchým textovým editorem, pokud se obrníme trpělivostí), grafický editor a samozřejmě prohlížeč (základní typy lze volně stáhnout)

Shrneme-li tyto skutečnosti, vyplývají v tomto kontextu dva praktické důsledky:

1. Každý uživatel Internetu se teoreticky může stát autorem a přitom si zachovat faktickou anonymitu
2. Prostorové, časové a do jisté míry ekonomické a organizační bariéry při šíření informací přestávají platit, a to se všemi důsledky, jejichž analýza by ovšem vydala na samostatný příspěvek.

Je zřejmé, že od stránek vlastních nebo prezentace instituce na WWW je velmi blízko k nápadu vydávat elektronické periodikum. Kdykoliv uvažuji o výhodách, které WWW skýtá pro elektronické publikování, vzpomenu si na filmy z Divokého západu, v nichž vystupoval reportér, který byl zároveň majitelem listu, redaktorem, sazečem a kolportérem a který si lámal hlavu, jak zaujmout čtenáře. Rozdíl spočívá v tom, že dnes se sice neumažeme od tiskařské černě, zato musíme vyvinout více úsilí, abychom nezůstali osamělí se svým dílem v nekonečném kyberprostoru.

TYPOLOGIE ČASOPISŮ Z OBORU "INFORMAČNÍ VĚDA A KNIHOVNICTVÍ" PŘÍSTUPNÝCH NA INTERNETU

Akademické instituce, profesní organizace, soukromé společnosti a jednotlivci spravují dnes desítky časopisů zabývající se teoretickými a praktickými aspekty našeho oboru. Jejich seznamy jsou udržovány např. na serverech:
BUBL Information Service (Andersonian Library - Strathclyde University)
Deutsches Bibliotheksinstitut
Faculty of Information Studies - University of Toronto
Podle pracovní typologie lze tyto dokumenty rozdělit do pěti kategorií, jejichž hranice však nejsou striktně dány. Uvedené obecně platné charakteristiky nelze pochopitelně vztáhnout na všechny případy. Navíc některé tituly procházejí dynamickými změnami.

1. PERIODIKA, KTERÁ EXISTUJÍ PARALELNĚ V TIŠTĚNÉ A ELEKTRONICKÉ FORMĚ

1.1 PREZENTACE TITULU

(Elektronická "tiráž" zachycující základní údaje o dokumentu, redakci a vydavateli je doplněna např. o nabídku předplatného nebo on-line registrace, obsah aktuálního, event. starších čísel nebo anotací.)
WWW jako prostředek marketingové strategie produktu
Aslib Proceedings (12 x ročně - Aslib)
IFLA Journal (4 x ročně - IFLA)
The Information Society (4 x ročně - University of California - Irvine)
JASIS (12 x ročně - ASIS / John Wiley & Sons, Inc.)
Library Quaterly (4 x ročně - University of Chicago)
OnTheInternet (6 x ročně - Internet Society)

1.2 ON-LINE KOPIE

(Textová část tištěných časopisů je konvertována do HTML formátu bez odkazů. Neregistrovaní čtenáři mají přístup obvykle jen k vybraným článkům - totéž platí o archivních číslech, případně mohou využít navigačních a fulltextových vyhledávacích nástrojů. Záhlaví je identické s tištěnou předlohou. Alternativně je někdy obsah vystaven ve formátu .pdf, který umožňuje věrnější zobrazení.)
WWW jako prostředek jiného způsobu distribuce téhož produktu
Information Outlook (12 x ročně - Special Libraries Association)
Information Today (11 x ročně - Information Today, Inc.)
Link-Up (6 x ročně - Information Today, Inc.)
Zeitschrift für Bibliothekswesen und Bibliographie (6 x ročně - Vittorio Klostermann)

1.3 ELEKTRONICKÉ SUPPLEMENTY

(Zajímavějším a perspektivnějším počinem je souběžné vydávání elektronické mutace, která se s tištěným originálem překrývá jen částečně. Zahrnuje totiž - na rozdíl od kategorie 1.2 - nejen obrazový materiál, ale i ty prvky (zvukové a audiovizuální sekvence, software, o kterém se píše, odkazy na související zdroje), které pochopitelně nemohou být součástí originálního periodika, a nechybějí také reklamní proužky. Elektronická mutace navíc umožňuje zveřejnit ty materiály, které se vzhledem ke svému rozsahu nebo zaměření nevejdou do tištěné předlohy, a tak ji lze považovat do jisté míry za samostatný produkt, i když je patrný vztah k produktu původnímu. Jde obvykle o profesionální informační systémy, v nichž jsou aplikovány elementy dynamického HTML, tzv. kaskádové styly a skripty. Podmínky bezplatného přístupu se liší (zpravidla se týká opět jen určitých příspěvků, někdy periodika v celém rozsahu). Někteří vydavatelé (Time, Inc., New York Times Co., MaFra, ČTK) a provozovatelé rozhlasových a televizních stanic (CNN, BBC) čelí právě tímto způsobem "výzvě Internetu" tradičním médiím.)

American Libraries Online (11 x ročně – American Libraries Association)
Ariadne (6 x ročně - UK Office for Library and Information Networking / University Library of Abertay v Dundee)
Digital Library Journal (20 x ročně - BookWire)
Internet World (denně – Macklermedia Co.)
Online (6 x ročně – Online, Inc.)

2. PERIODIKA, KTERÁ EXISTUJÍ POUZE V ELEKTRONICKÉ FORMĚ

2.1 E-ZINY

(Pozůstatek elektronického publikování z "předwebovské éry". Dnes "e-ziny" vycházejí pochopitelně ve formátu HTML s dominancí textových informací, ale v původní úpravě bez odkazů.)
WWW jako prostředek snazšího přístupu k témuž produktu
LIBRES: Library and Information Science Research Electronic Journal (2 x ročně - University of Tennessee - Knoxville)
Public-Access Computer Systems Review (nepravidelně - University of Houston)

2.2 VIRTUÁLNÍ PERIODIKUM

(Dynamický hypertextový / hypermediální informační systém se složitými vazbami mezi základními prvky (obsah, archiv, redakce, autoři) využívající předností prostředí WWW (interaktivita, nelineární navigace, aktuálnost a trvalá dostupnost informací "na jednom místě"). Tyto dokumenty mají účelnou formální úpravu s omezenou grafickou složkou. Virtuální periodika lze obvykle zařadit mezi webovské systémy tzv. druhé generace zachovávající hierarchickou strukturu, v níž titulní stránka plní roli rozcestníku s textovými nebo ikonickými odkazy na nižší úrovně. Nezbytnou součástí příspěvků jsou odkazy a e-mailové adresy autorů. Systém může překročit hranice „pouhého"časopisu a stát se digitální knihovnou přehledně uspořádaných odborných zdrojů bez ohledu na to, kde jsou fyzicky uloženy. Podobně jako v případě e-zinů jde často o výsledky neziskových projektů, které vznikly a jsou rozvíjeny na akademické půdě, a proto jsou volně přístupné.
WWW jako JEDINÝ prostředek distribuce produktu
D-Lib Magazine (12 x ročně - Corporation for National Research Initiatives)
Internet Trend Watch for Libraries (12 x ročně - Librarians and Educators Online)
Issues in Science & Technology Librarianship (4 x ročně - Association of College and Research Libraries)
Journal of Electronic Publishing (4 x ročně - University of Michigan Press)

IKAROS: FENOMÉN MEZI ČESKÝMI OBOROVÝMI ČASOPISY

S touto "genetickou výbavou" spatřil světlo světa v dubnu 1997 elektronický časopis IKAROS. U jeho kolébky stála skupina posluchačů ÚISK FF UK, kteří se pod vedením dr. Saši Skenderiji podíleli na návrhu a vytvoření právě dokončené webovské prezentace Filozofické fakulty UK, a projekt „Ikaros" byla zpočátku ovlivněn záměrem pokračovat v této aktivitě. Brzy jsme si však uvědomili, že po zániku periodik I` a Infocus se v našem oboru vyskytla šance, aby Ikaros uvolněné místo, byť ve formě, která není obecně vzato u naší odborné veřejnosti obvyklá, obsadil. Inventura odborného tisku by dopadla tehdy stějně jako dnes: vedle časopisů s celostátním záběrem, ale tematicky omezených (Čtenář a Národní knihovna, které spadají do kategorie 1.1, resp. 1.2), vychází několik bulletinů orientovaných na jednotlivé informační instituce či veřejné knihovnictví v regionech.

Aby přání nezůstalo otcem myšlenky, musíme překonávat minimálně dvě překážky: zaprvé přesvědčit, že, ač studenti, resp. čerství absolventi, naším záměrem je vydávat profesionální odborný časopis po stránce obsahové i vizuální, a zadruhé rozptýlit přirozenou nedůvěru, která přes proklamace, jež neustále slyšíme na adresu moderních informačních technologií, namnoze vůči elektronickým publikacím panuje i v akademické sféře.

Pochybnosti, s nimiž se setkáváme, se opírají mj. o argumentaci, že v anonymním prostředí Internetu je nesrovnatelně snazší přisvojit si výsledky cizí práce tak, že si informace stáhneme na svůj počítač, upravíme a publikujeme pod svým jménem. Koho pak označíme za skutečného tvůrce? Buďme ale upřímní: plagiátorství kvete od nepaměti bez ohledu na technologie, které máme k dispozici. Podobně se uvažovalo v době, kdy použití xeroxu se stalo všeobecně dostupnou službou, a sice za poplatek, který nezahrnuje odměnu autorovi, která mu přísluší za vyhotovení rozmnoženiny nikoliv pro svou potřebu.

Komunikace elektronickou formou, jak jsme již naznačili, má právě v odborné veřejnosti dlouhou tradici (z hlediska vývoje Internetu), slouží však spíše k neformálnímu vyměňování názorů. V případě ostře sledované oficiální publikační činnosti mají autoři zájem, aby se jejich příspěvky objevily v titulech, které mají v jejich oboru prestiž. Přestože se některé elektronické časopisy objektivně vyrovnají původností příspěvků i renomé jejich autorů, jejich vliv nedosahuje úrovně odborných tištěných periodik a nejsou z tohoto důvodu excerpovány ve specializovaných databázích (LISA, H.W. Wilson Library Literature) a citačních rejstříků (SSCI) v takové míře nebo vůbec. U webovských dokumentů, které jsou převážně indexovány ve fulltextových rešeršních systémech a jejichž základním identifikačním údajem je URL, se snižuje pravděpodobnost, že budou nalezeny a citovány.

Jinak řečeno, web sice otevřel elektronickému publikování dveře dokořán, obecně jsme ochotni přiznat nabízené výhody, v tomto prostředí se pohybujeme suverénně, aspoň to při každé příležitosti tvrdíme, ale sotva se pustíme kliky, zjistíme, že za zápražím na nás čekají tušené i netušené možnosti, ale číhají na nás také různá nebezpečí, a že tedy nechceme ztratit z dohledu rodnou chalupu, v níž se vyznáme i poslepu.

Za půldruhého roku své existence Ikaros urazil ke svému cíli značný kus cesty (mj. jsme nedávno přistoupili k zásadní změně obsahového složení a designu). Do nového loga jsme přidali "časopis o informační společnosti", protože se nechceme soustředit výhradně na Internet, i když jde o problematiku, která nás primárně spojuje. Předmětem našeho zájmu je široká škála témat (viz příslušné rubriky - informační věda, informační politika, informační zdroje, aplikace a produkty). Výsledkem dosavadního vývoje je kontinuální a "rutinní" vydavatelský proces opírající se o zvětšující se okruh čtenářů (registrujeme 400 až 700 přístupů týdně na titulní stránku) a spolupráci s externími autory, kteří se účastní permanentní diskuse o dalším směřování časopisu.

ZKUŠENOSTI Z REALIZACE PROJEKTU „IKAROS"

Poznatky a zkušenosti, které jsme získali při realizaci projektu, můžeme shrnout do tří oblastí:

1. Model struktury tištěného a elektronického časopisu

Schéma č. 1 (model tištěného časopisu)
Základní prvky systému (aktuální číslo, redakce, autoři a archiv) jsou izolovány. Komunikace je obvykle zprostředkovaná nebo komplikovaná. Interaktivita je vyloučena.

Schéma č. 2 (model elektronického časopisu)
Základní prvky systému jsou sice fyzicky odděleny, ale pevně provázány a díky hypertextového prostředí WWW tvoří virtuální celek. Komunikace (v elektronické formě) je rychlá, snadná a operativní.

2. Organizace vydavatelského procesu

Schéma č. 3
Ve všech fázích vydavatelského procesu (autorská, redakční, designérská a publikační) se pracuje s datovými soubory, které jsou přenášeny po Internetu (e-mail) nebo lokální síti. Přestože tento proces je bezpochyby - ve srovnání s tradičním publikováním - méně náročný po organizační a administrativní stránce, neznamená to, že by měly být ignorovány zásady platné v publikační činnosti (profesionální přístup při jednání s autory a čtenáři, jazyková korektura, pevně stanovené uzávěrky atp.).

3. Hodnocení elektronických časopisů

Časopisy publikované v prostředí WWW navrhujeme hodnotit podle následujících kritérií rozdělených do čtyř skupin:

a) Obsah
volný přístup (celý systém - pouze aktuální číslo - část aktuálního čísla - anotace/názvy příspěvků aktuálního čísla)
archiv (všechna vydaná čísla - vybraná čísla/vybrané ročníky)
aktualizace (průběžně - v intervalech / pravidelně - nepravidelně)
alternativní formát (.asc - .txt - .doc - .pdf)
rubriky
citace u příspěvků

b) Design
jednotná úprava (barvy, typ a velikost písma, zarovnání)
prvky (text - obraz - zvuk - video)
nástroje (HTML 3.2 - CSS - DHTML - JavaScript - ActiveX - CGI skripty)
interaktivita
kódování
podpora různými prohlížeči
element META
názvy souborů jako mnemotechnická pomůcka

c) Navigace
odkazy v příspěvcích
e-mail autorů a redakce
způsob propojení mezi úrovněmi systému (aktuální číslo - redakce - autoři - archiv)
tematické členění
fulltextový vyhledávací systém

d) Původci
informace o copyrightu
informace o vydavateli / redakci (záměry, periodicita, status)
informace o autorech
ISSN

Přestože nepodceňujeme význam tradičního publikování, které bude hrát i nadále rozhodující roli ve formální komunikaci vůbec, na základě našich zkušeností se domníváme se, že elektronické časopisy se seriózním vydavatelským cílem je třeba považovat za perspektivní (v kontextu růstu významu Internetu, resp. WWW v informačních službách), z ekonomického hlediska za efektivní (s vydáváním elektronického časopisu jsou obecně spojeny nižší náklady než v případě obdobného periodika tištěného) a v neposlední řadě za adresný prostředek odborné komunikace. V našem oboru (v této souvislosti nejšíře definovaném) totiž figuruje silná skupina uživatelů s potenciálně snadným přístupem k Internetu, počítaje mezi ně v rostoucí míře v poslední době i pracovníky regionálních knihoven, které se k Internetu připojují.

Literatura:

1. BOT, Marjolein, BURGEMEESTER, Johan, ROES, Hans. The cost of publishing an electronic journal : a general model and a case study. D-Lib Magazine [online], 1998, no. 11 [cit. 1999-12-4]. Dostupný z: http://www.dlib.org/dlib/november98/11roes.html>.

2. KLING, Rob, COVI, Lisa. Electronic journals and legitimate media in the systems of scholarly communication [online]. Irvine : University of California, 1995 [cit. 1999-11-11]. Dostupný z: <http://www.ics.uci.edu/~kling/klingej2.html>.

3. TKAČÍKOVÁ, Daniela. Odborné elektronické časopisy - proč ne? Ikaros [online], 1998, č. 2 [cit. 1999-11-10].