Úvodní sekce konference Infórum nesla název Informační chování a informační zdroje. Ze slov přednášejících byla zřejmá snaha zaměřit se na chování uživatelů, uživatelské průzkumy, ale díky tomu, že úvodní sekce má ještě jeden význam, a to zahájit celou konferenci, mohlo se zdát, že je trochu tematicky nejednotná.

Jako již tradičně konferenci zahájila rektorka VŠE s panem Karenem příslibem zajištění kontinuity konference do budoucna, a mně připomněla rychlé plynutí času. Paní rektorka se věnovala například vztahu akademických institucí a informačních zdrojů, neopomněla zmínit též úlohu CIKS. Osobně bych v samotném úvodu konference ocenila ještě představení, co nás v příštích dnech čeká a jaké byly letos záměry pořadatelů.

Myslím, že dobrým tahem bylo pozvání ministra Mlynáře, které snad připomnělo, že knihovny jsou již neoddělitelně spojeny s informačními technologiemi a jejich počínání patří do kontextu státní informační politiky. Pan ministr namísto nicneříkajících frází, např. o důležitosti IT a knihoven, raději představil své ministerstvo, jeho priority a cíle. I když víme, že realita je a bude jiná, pan ministr touto volbou příjemně překvapil a možná i proto ho publikum na Infóru ušetřilo nepříjemných otázek

Paní Barbora Wildemuth, od jejíhož vstoupení jsem si velmi slibovala, se nám snažila zodpovědět tři základní otázky: proč uživatelské průzkumy dělat, jak je dělat a jak využít jejich výsledků. Mně nejvíce utkvěla odpověď první s jasným mottem, že nemusíme a ani bychom neměli jen odhadovat, co uživatelé chtějí, ale na podporu svých rozhodnutí můžeme vzít na pomoc uživatelský průzkum. Richard Papík na paní Wildemuth ve svém příspěvku hezky navázal s tím, že dříve u nás byly čtenářské výzkumy velmi časté a nyní je informací o chování uživatelů málo. Jeho příspěvek byl trochu teoretický a pro někoho možná plný termínů, ale obsahoval potřebný kontext tématu. Bylo zřejmé, že je jím v poslední době docela pohlcen. Pan Karen kontroval, jak jinak, než vtipnou ukázkou chování a práce rešeršéra bez pomoci IT a s IT.

Následoval velmi konkrétní, praktický a svižný příspěvek Ing. Kačína, který potvrdil, co již byl naznačeno v předchozích příspěvcích, že uživatelé nevědí o informačních zdrojích, myslí si, že je vše na internetu, a je třeba jim ukázat, v čem přínos profesionálních informačních zdrojů spočívá a hlavně laicky řečeno, co z toho budou mít. V dobrém slova smyslu bylo poznat, že p. Ing. Kačín není zatížen studiem na našem oboru.

Sekci uzavřela pozvánka na konferenci EUSIDIC, která se letos koná v Praze.

Úvodní sekce mě možná i trochu překvapivě obdarovala tím, že nakousla otázku, kterou právě řeším ve své instituci – proč uživatelé nevyužívají některé zdroje, co vlastně chtějí a jak dál se službami pro ně. Hezky mi připomněla, že tento problém není jen náš. K tématu bych sobecky uvítala další prezentaci výsledků některých konkrétních výzkumů.

Od této části konference jsem také očekávala, že mi přinese určité zklidnění, anebo lépe, změnu v nastavení vnímání od problémů mé knihovny k naslouchání tomu, co je společné všem knihovníkům a informačním pracovníkům. A možná ještě jinak řečeno, že přinese změnu nebo chcete-li dočasný přechod od vydávání energie k přijímání podnětů. A toho se mi dostalo vrchovatou měrou.