Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Jmenné autority Národní knihovny ČR

Čas nutný k přečtení
8 minut
Již přečteno

Jmenné autority Národní knihovny ČR

0 comments
Autoři: 
V uplynulých týdnech zveřejnila Národní knihovna na své webovské stránce v oddílu Katalogy a databáze první větší soubor autoritních záznamů strukturovaných ve formátu UNIMARC/Autority. (Zde bych odkázal čtenáře na úvodní poznámku o bázi, která na webovské stránce shrnuje základní údaje o zveřejněných autoritách, případně na reakce autora článku na první dotazy a připomínky uživatelů autorit v konferenci KNIHOVNA a KATPOL; v tomto článku se dříve publikovanými informacemi zabývat nebudeme.) Tento krok byl Národní knihovnou nějakou dobu avizován a podle vyjádření různých praktiků-katalogizátorů z českých knihoven snad i netrpělivě očekáván. Zveřejněním souboru autorit vyvrcholila téměř dvouletá aktivita oddělení národních autorit NK ČR při tvorbě souborů českých národních autorit.

Splnilo mnohaměsíční úsilí hrstky pracovníků naděje, které byly vkládány do tohoto kroku ze strany zpracovatelů v NK i v ostatních knihovnách? Jaké jsou zkušenosti z tvorby, údržby a revize souborů autorit? Jaká očekávání mohou zveřejněné autoritní záznamy naplnit a jaké určitě nesplní? Vynořuje se mnoho otázek. Pokusme se na ně nalézt odpověď.

Soubory autorit jako nástroj unifikace

Jednou z hlavních funkcí, kterou soubory autorit plní, je obecně unifikace záhlaví (spisovatelů, korporací atd.). Autoritní záhlaví by mělo být shodné v katalogu Národní knihovny, stejně jako v katalogu kterékoliv městské knihovny v Čechách, na Moravě či ve Slezsku. Zároveň se vytvořením vazby mezi autoritním (preferovaným) a nepreferovaným záhlavím vylučuje možnost „zabloudění" uživatele katalogu při neznalosti preferovaného tvaru jména autora publikace. Obě zmíněné funkce zveřejněný soubor autoritních záznamů jmen autorů je schopen plnit.

Určitě nebude uspokojen, kdo od souborů autorit očekává vyřešení všech problémů se stanovováním autoritního záhlaví. Ani sebedokonalejší soubory autorit (a takové nejsou k dispozici nikde na světě) nezabrání tomu, aby vedle rozlišených záhlaví autorů nebyly v bázích katalogů některé bibliografické záznamy navázány na „obecná", nerozlišená záhlaví (např. jen pod příjmením a iniciálou jména, bez dat). Podstatné však je to, aby takovýchto nerozlišených záhlaví bylo co nejméně.

Jakou cestu zvolit pro tvorbu autorit?

Pro vznik kvalitních souborů autorit je důležitý především časový aspekt - v co nejkratší době připravit a zpřístupnit co největší množství souborů autorit. Jen tak se naskýtá příležitost „dohonit" katalogizátory, být alespoň o ten pověstný krůček vpředu a nabídnout zpracovatelům k výběru potřebné autority. V situaci, kdy v našich knihovnách na více místech republiky v jednu chvíli vzniká jeden a tentýž bibliografický záznam s autoritním záhlavím (pravděpodobně ne vždy shodným; až překvapivě mnoho knihoven uvádí jako užívaná katalogizační pravidla „Nádvorníka"!), však nebude jednoduché tohoto stavu dosáhnout. A praxe, kdy katalogizátor se nejprve přesvědčí, zda již z dřívější doby nemá vytvořenou autoritu a pokud ne, tak se nejprve věnuje vytvoření autoritního záznamu ve formátu UNIMARC/Autority a pak teprve dokončí bibliografický záznam, je v našich knihovnách zatím spíše vzácností. Velmi úzce to samozřejmě souvisí s používaným knihovním systémem v každé jednotlivé knihovně. Je důležité, umí-li používaný systém, kterým je ta která knihovna „automatizována", interaktivně pracovat s bází autoritních záznamů či nikoliv. Optimální model v principu vypadá tak, že systém obsahuje samostatné báze autoritních záznamů, bibliografických záznamů a „holdings" a ty mezi sebou komunikují. Vyhledávání v bibliografické bázi se děje pomocí přístupového rejstříku autoritní báze. Ty systémy, které na tomto principu pracují, jsou ve výhodě. Pak zbývá jen dohodnout kooperaci a koordinaci tvorby autoritních záznamů mezi knihovnami a důsledně je dodržovat. Výsledkem by bylo odstranění dupli- a multiplicit v přístupových rejstřících zejména souborných katalogů nejrůznější úrovně - místními počínaje a celostátními konče. Nejviditelnějším úspěchem by byla „vyčištěná" báze České národní bibliografie.

Nástrahy a slepé uličky...

Než se pustím do detailů, považuji na úvod za důležité vyjasnit jednu podstatnou věc, která se velmi často nerozlišuje a pak dochází k nedorozumění. Je třeba velmi důsledně rozlišovat autoritní záhlaví jako součást bibliografického záznamu a autoritní záznam, který je s bibliografickým záznamem spojen přes autoritní záhlaví, ale jinak má svou vlastní datovou strukturu (UNIMARC/Autority). Mluví-li se tedy obecně o autoritách, je třeba nejdříve zmínit, o kterých autoritách se hovoří. Až na případy, kdy to bude výslovně uvedeno, bude v následujícím textu používán výraz autorita ve smyslu autoritního záznamu.

Vytvářet autoritní záznamy v situaci, kdy existuje v bázích již určité nemalé množství bibliografických záznamů, lze v zásadě dvěma způsoby - 1)zpracováním externích zdrojů autorit (např. biografických slovníků spisovatelů a dalších osobností) a nebo 2)využíváním záhlaví existujících bibliografických záznamů (jistým handicapem pro NK ČR je systém ALEPH, který v současné verzi nepracuje interaktivně s bází autorit, to nabízí až verze ALEPH 500). Sjednocením stávajících záhlaví (volbou autoritní podoby a vyčleněním nepreferované podoby jména) a doplněním o další údaje (např.životní data, která nám umožní zároveň odlišit od sebe dva a více autorů téhož jména) je možné získat výchozí data pro vytvoření autoritního záznamu. Konkrétní zkušenost s tvorbou autoritních záznamů v NK ČR jednoznačně ukázala jako nejužitečnější cestu první, to je využití vhodného externího zdroje jako podklad pro autoritní záznamy. Je důležité vybrat takový zdroj, který by vedle preferované formy jména odkazoval i na další formy užívaného jména, nabízel by osobní/životní data a zejména informace o oblastech (oborech) působení a publikačních oborech. Právě tyto dva posledně jmenované bloky informací (obory působení a publikační obory) přinášejí uživatelům souborů autorit (konkrétně katalogizátorům, ale nejen jim) klíčové informace pro rozhodování se, který autor z několika možných téhož jména je ten, jehož potřebují identifikovat. To považuji ze velmi důležité, i přesto, že naplňování báze autorit zpracováním externích zdrojů je poměrně náročné na „hlavoruční" práce. Výhody však podle mého hlubokého přesvědčení daleko předčí obtíže s tvorbou autoritních záznamů spojené.

Při realizaci druhé cesty získávání autoritních záznamů, tj. revizí a doplňováním autoritních záhlaví, mají tyto informace (obsažené v autoritním záhlaví) omezenou vypovídací hodnotu. Jakmile se autoritní záhlaví odtrhne od konkrétních bibliografických záznamů na toto záhlaví vázaných a doplněním o další pole a podpole formátu UNIMARC/Autority se vytvoří autoritní záznam, klesne vypovídací hodnota takového záznamu na nulu. Takto vzniklý záznam neobsahuje poznámku s klíčovými informacemi pro rozhodování - obory působení a publikační obory. Při rozhodování, který z těch několika autorů téhož jména je ten hledaný (jehož knihu právě katalogizátor zpracovává), se nabízejí pouze informace o formě jména a životní data. Nedá-li se ze zpracovávané knihy vyčíst nic bližšího o autorovi (na přebalu, v doslovu apod.), což je častý jev, je katalogizátor autoritní báze ponechán „na holičkách" a nezbývá nic jiného, než pro bibliografický záznam vytvořit jakési „obecné", neurčité „autoritní" záhlaví. V takto budované bázi pak v přístupovém rejstříku nalezne uživatel u často frekventovaných jmen (Novák, Dvořák apod.) velký počet bibliografických záznamů z různých oborů a různých autorů téhož jména navázaných na jedno záhlaví, což jistě není žádoucí stav. Domnívám se, že do budoucna bude třeba pozměnit léta zaběhnutý způsob zpracování (katalogizace) knih, tak, aby se katalogizátor stal integrální součástí procesu tvorby záznamu autority (vedle samostatného útvaru správy/redakce souborů autorit, který bude mít kontrolní a schvalovací kompetence). Souběžně s tím (zřejmě formou jednotlivých konkrétních projektů financovaných grantovým způsobem) bude probíhat jakási řekněme „retro" tvorba souborů autorit k stávajícím bibliografickým záznamům (obdobně jako se tomu děje u retrokonverze lístkových katalogů). Zastávám názor, že jen zmíněný způsob tvorby souborů autorit nabízí systémové řešení problému, kdy v současnosti existují statisíce bibliografických záznamů, k nimž dosud nemáme adekvátní soubory autorit.

Bez spolupráce není cesty vpřed

Uplynulé měsíce také potvrdily fakt, který NK ČR podtrhuje a zdůrazňuje od samého počátku zahájení prací na tvorbě souborů autorit. Je to poznatek, že bez spolupráce a koordinace v oblasti tvorby souborů autorit není možné dosáhnout cíle, tj. v dohledné době zveřejnit a zpřístupnit celé knihovnické veřejnosti soubory autorit v rozsahu řádově stovek tisíců. Tvorba takto rozsáhlých souborů autorit nemůže být úkolem jen malého kolektivu pracovníků. Naopak čím více sil se spojí, tím rychleji se dočkáme odpovídajícího výsledku. Neinformovaný pozorovatel-cizinec by se mohl při pohledu na naši dosavadní praxi při tvorbě bibliografických a autoritních záznamů jistě oprávněně domnívat, že se rozpočty knihoven v naší republice rok od roku netenčí, ale naopak rostou... Tato situace hovoří vlastně o jednom - ekonomická situace našich knihoven není zřejmě stále ještě tak špatná, když si můžeme dovolit „luxus" tvorby bibliografických i autoritních záznamů v jednu chvíli na více místech republiky. Je zajímavé si uvědomit, že ona námi tak často opěvovaná bohatá Amerika jednotně přebírá a využívá soubory autorit Kongresové knihovny (www.loc.gov/), ačkoliv v žádném případě nejsou optimální (např.v porovnání s autoritními záznamy báze jmenných autorit NK ČR, které mají status definitivní autority, jsou záznamy „names" Kongresové knihovny velmi skromné; Kongresová knihovna používá dlouhá léta knihovnický systém, který neumožňuje globální opravy, a tak v bázi figurují záhlaví v takové podobě, v jaké vznikly při prvotním zápise podle první knihy toho kterého autora)!

Závěr má být vždy optimistický. Doufejme tedy, že právě zpřístupněný soubor jmenných autorit NK ČR prostřednictvím Internetu (a od nového roku na CD-ROM Česká národní bibliografie) potvrdí a podtrhne nabídku a dobrou vůli NK spolupracovat s ostatními knihovnami i v oblasti tvorby souborů autorit a že bude kooperace v brzké době i navázána. Bylo by to jen ku prospěchu věci.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
BARTL, Zdeněk. Jmenné autority Národní knihovny ČR. Ikaros [online]. 1998, ročník 2, číslo 10 [cit. 2024-11-14]. urn:nbn:cz:ik-10477. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10477

automaticky generované reklamy