Proč jste si zvolila obor knihovnictví? Jak vzpomínáte na studium?

Vzpomínky na studijní léta jsou vesměs příjemné, veselé a úsměvné - život na kolejích, pražský kulturní život, nové a podnětné prostředí, tréma před zkouškami. Specializaci jsem sice měla na vědecké informace, ale nikdy jsem ve vědecko technické sféře nepracovala. Toto zaměření se u mě snad prakticky projevilo v tom, že ačkoliv nejsem technický typ, velmi jsem uvítala nástup Internetu a informačních technologií do knihoven jako prostředku snadnějšího získávání a orientace v informacích, jako úžasné možnosti pro všechny bez ohledu na místo bydliště či působiště. Knihovnictví jako studijní obor mi byl zřejmě přisouzen od malička, protože v knihovně jsem strávila kus svého dětství - nejdřív jako čtenářka a potom jako pomocnice knihovnice. Dodnes si vzpomínám, jak ráda jsem byla, když mě někdy v sedmé osmé třídě nechala paní knihovnice samostatně půjčovat!

Jak se potom vyvíjela vaše kariéra?

Začátek mojí "kariéry" byl skutečně zajímavý. Jako čerstvá absolventka vysoké školy jsem nastoupila do MEZ Vsetín, kde jsem chtěla pracovat ve středisku VTEI. V té době však zde každý absolvent musel nejprve podstoupit roční kolečko ve výrobě. Po asi půlroční praxi se však uvolnilo místo v tehdejší Okresní knihovně ve Vsetíně, kde mělo vedení knihovny tolik odvahy, že mi svěřilo hned řízení oddělení knihovnických služeb. Po mateřské dovolené jsem pracovala tři roky ve studovně (konečně jsem přičichla k praktické knihovnické práci) a od roku 1991 do r. 1998 jsem pracovala jako zástupkyně ředitelky paní Alenky Zubkové, na kterou dodnes vděčně vzpomínám. Bylo to asi pracovně nejpříjemnější období. Měla jsem dost velkou volnost pro realizaci svých nápadů, ale nemusela jsem se starat o střechy, kanály, peníze atd.

Myslím, že jste přehnaně skromná. Podle toho, co vyprávíte soudím, že jste doslova "zasvětila život knihovně". V čem si myslíte, kromě tedy vašeho nadšení a zájmu o knihovnu, spočíval váš úspěch?

Vsetínská knihovna měla díky již zmíněné předchozí ředitelce dobré základy, je zde stabilní kolektiv zaměstnanců, na které je možno se spolehnout. Pokud se vsetínská knihovna jeví jako "úspěšná", považuji to za souhru těchto faktorů. Sama spíše vidím, co všechno nás ještě čeká, co by se dalo zlepšit, takže pocitu úspěšnosti příliš nepropadám.

Budu trvat na tom, že vaše práce s kolektivem pracovníků knihovny skutečně úspěšná je. Jaký podíl na tomto úspěchu podle vás mělo studium na pražské fakultě?

Nevím, jestli odpovím úplně přesně, ale kromě poznatků a znalostí z oboru pro mě byl důležitý kontakt s Prahou, pobyt ve vysokoškolském prostředí, možnost seznámit se s lidmi, kterých si dodnes vážím. Za velmi důležité považuji schopnost domluvit se, spolupracovat, netrvat vždy na svém a dát prostor ostatním. O to se hodně snažím a myslím, že to pomáhá v motivaci lidí při jejich práci. A pak ještě z jiného soudku - něco, co nám knihovníkům není příliš vlastní - myslím, že je nutné dávat o knihovně vědět - tedy spolupráce s médii, články do tisku, propagace atd.

Naprosto s vámi souhlasím! Public relations, ani pro ně nemáme pořádný český výraz, jsou skutečně důležité i pro knihovny. Kdybyste nyní šla zpět na fakultu jako studentka, jaké předměty byste potřebovala pro úspěšné uplatnění v oboru?

Nejvíce mi asi chyběla orientace v ekonomických otázkách, legislativě a stále doháním také poznatky z oblasti řízení a personální práce.

Mate nějakou veselou vzpomínku na dny na fakultě?

Spoustu - se skupinou přátel ze studií jsme zažili mnoho legrace. Teď momentálně jsem si vzpomněla na návštěvu staré chalupy rodičů jednoho z kamarádů v Malých Svatoňovicích, kde jsme vybrali skříně s šatstvem ze začátku 20. století a v tomto převleku jsme hráli na zahradě v blátě fotbal...

Potkáváte se ještě dnes se svými spolužáky?

Ano, a jsem moc ráda, že se občas můžeme setkat - např. v Seči, na knižním veletrhu, při různých exkurzích atd. Teď na jaře budeme mít setkání se spolužáky po 20 letech - už se moc těším.

Kam směřuje podle vás obor knihovnictví?

Budoucnost knihovníka vidím dost jednoznačně ve dvou směrech: jedním je zejména pomoc při zprostředkování informací, odborná asistence, provázení našich klientů v procesu získávání požadované informace (předpokládá velmi dobrou orientaci v informačních zdrojích i osobní všeobecný přehled) a druhým je role knihovníka jako jakési "vrby", důvěrníka, "psychologa", člověka, který má čas čtenáře vyslechnout, být na něj vlídný a udělat vždy o nějaký ten vstřícný krůček ke čtenáři navíc. Zkrátka tak, aby knihovna mohla plnit jak funkci informační, tak také relaxační.

Pokud si dobře vzpomínám, psychologii jsme měli mezi povinně volitelnými předměty. Nebyla bohužel zaměřena na specifické potřeby knihovníků, ale sociologů. Co tedy považujete za stěžejní znalosti a dovednosti, kterými by fakulta měla určitě každého budoucího knihovníka vybavit?

Myslím, že odpověď souvisí s předchozí otázkou. Důraz bych kladla jak na znalost informačních technologií a cizích jazyků, znalosti z oblasti managementu a public relations, tak na schopnost dalšího vzdělávání a umění jednat s lidmi.

Co se vám na knihovnictví líbí a co naopak považujete za jeho problém či omezení?

Myslím si, že knihovnictví je obor, který prodělává opravdu velký přelom a jsem ráda, že u toho mohu být - je to obrovská motivace. Baví mě v našem oboru a konkrétně v našich podmínkách menší knihovny to, že si (v rámci možností) můžeme hodně vymýšlet, že záleží opravdu na nás, jaké našim uživatelům nabídneme služby, například Internet nebo informační technologie. Líbí se mi široké spektrum možností, které knihovna v občanské společnosti má, a jsem ráda, že v tomto smyslu může být naše nabídka opravdu hodně široká - od akcí pro děti, přes informace z elektronických databází až ke klubu maminek nebo seniorů. Palčivým problémem dneška jsou nedořešené legislativní podmínky - viz boj o knihovnický zákon či známý problém regionálních funkcí, který mě stál několik bezesných mocí, neschopnost vysvětlit neknihovnické veřejnosti, že systém spolupráce knihoven je skutečně efektivnější a levnější než osamělé knihovny bez vzájemných kontaktů. Vadí mi celková těžkopádnost a nejednoznačný výklad právních norem - ať už jde o autorský zákon nebo rozpočtová pravidla a o další předpisy, které jsou na nás chrleny. Stále žiji ve stresu, že nedodržím nějakou vyhlášku, směrnici nebo nařízení - i když díky školením a seminářům pořádaných Národní knihovnou (a dalšími knihovnami) máme možnost být v kontaktu s aktuálním děním. Problém je asi v tom, že "legislativní smršť" nás spíš zahltí a smete, než aby pomohla.

Máte ještě na srdci něco, co byste ráda sdělila našim čtenářům?

Víte, pokud zrovna nejsem ve stresu z toho, co nestíhám, (což je bohužel skoro pořád), uvědomuji si s vděčností a pokorou, že práce v knihovnictví mě (pominu-li střechy, kanály a další provozní záležitosti) opravdu baví. Že (až na tu legislativu) máme v současné době ideální podmínky, opravdovou svobodu - v rámci rozpočtu nás nikdo neomezuje, co smíme a nesmíme dělat. Knihovnu můžeme vést (samozřejmě v rámci možností - nemáme cestičku sypanou zlatem) v souladu s tím, jak si ideální knihovnu představujeme. A používám plurál, protože si myslím, že tohle je záležitost celého týmu pracovníků knihovny.

Děkuji za rozhovor a především přeji vám i celému týmu knihovny ve Vsetíně hodně radosti se čtenáři a málo starostí s legislativou a kanály.