Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Když se řekne digitální knihovna ...

Čas nutný k přečtení
17 minut
Již přečteno

Když se řekne digitální knihovna ...

0 comments
Co je to digitální knihovna? Při vyslovení pojmu digitální knihovna se většině aspoň trochu zasvěcených zřejmě vybaví sbírka elektronických dokumentů zpřístupňovaných v prostředí internetové služby World Wide Web. Tato představa je sice velice blízká realitě, je však poněkud zjednodušená. Můžeme ji ovšem použít pro zformulování základní jednoduché definice digitální knihovny: digitální knihovna je organizovaná sbírka digitálních informací. Podle složitější definice lze za digitální knihovnu považovat organizaci, která disponuje zdroji (včetně kvalifikovaného personálu) pro výběr, zpracování, šíření a uchovávání sbírek digitálních materiálů za účelem jejich okamžité a efektivní dostupnosti určité skupině (skupinám) uživatelů. Jaké informace mohou obsahovat digitální knihovny? Digitální knihovnou může být malá osobní knihovna nebo ohromná distribuovaná sbírka dokumentů podobající se knihovně, archivu, galerii nebo muzeu. Obsahem digitálních knihoven nejsou jen textové informace (knihy, časopisy, rukopisy apod.), ale také obrazové materiály (fotografie, obrazy, mapy apod.), zvukové nahrávky, video, filmy, báze dat, software či trojrozměrné objekty. Termín “knihovna”, který je v tomto případě použit, je tedy spíše jakousi metaforou. Myšlenka digitálních knihoven není totiž v žádném případě omezena jen na ty informace, které bývají zpravidla uchovávány a zpřístupňovány právě v knihovnách. Jde tedy o knihovnu (nebo jiný typ obdobného zařízení – archiv, muzeum…), která obsahuje materiály v digitalizované podobě, nebo o knihovnu, která obsahuje digitální materiály. Tedy o knihovnu, která uchovává materiály prostřednictvím počítačového systému v takové podobě, jež umožňuje manipulaci s nimi (např. pro účely vysoce účinného vyhledávání informací) a jejich zpřístupnění (např. digitalizovaný zvukový soubor je možné přehrát na počítači) způsobem, jaký v jejich tradiční podobě není možný. Díky tomu, že jsou materiály v digitální podobě (=“čitelné” počítačem), přináší koncepce digitální knihovny řadu nových možností, jak pro zpracování dokumentů, tak pro jejich uchovávání i zpřístupňování. Informační technologie zasáhly do činnosti knihoven a příbuzných institucí již dříve. Avšak ani vysoce automatizovaná knihovna obsahující tradiční dokumenty není pochopitelně ještě digitální knihovnou, i když se pro zpracování informací o těchto dokumentech a pro jejich zpřístupnění uživatelům využívají moderní informační technologie. Automatizace vnitřních činností knihovny umožňuje pouze kvalitnější a rychlejší zpřístupnění tradičních materiálů (dokumentů), např. tištěných knih a časopisů. Naproti tomu digitální knihovna, která obsahuje tytéž informace (ovšem v digitální nebo digitalizované podobě), nabízí při jejich zpřístupňování uživatelům další možnosti. Zatímco vypůjčení tištěné knihy uživateli znamená (v případě, kdy knihovna vlastní pouze jediný exemplář), že je kniha po tuto dobu pro jiné zájemce v dané knihovně nedostupná, “vypůjčení” téhož titulu v digitální podobě představuje buď jeho zobrazení nebo zkopírování do počítače uživatele. “Kniha” je přitom stále k dispozici pro “vypůjčení” jiným zájemcem (případně několika zároveň) ve “skladišti” digitální knihovny. Digitální knihovna umožňuje překonat řadu omezení tradičních knihoven – může být přístupná 24 hodin denně a přístup k informacím je možný takřka bezprostředně bez ohledu na vzdálenost, která uživatele dělí od počítače, na kterém jsou informace uloženy… K tomu, aby si uživatel mohl “vypůjčit” dokumenty z digitální knihovny, také nepotřebuje čtenářský průkaz, ale v řadě případů “pouze” počítač připojený k Internetu. Co jsou to digitální materiály? V současném “počítačovém věku” můžeme informace a média, na nichž jsou zaznamenány, rozlišovat také podle toho, zda mohou být digitalizovány. Zjednodušeně řečeno, zda je lze převést do počítačem “čitelné podoby”. Převedení tradičního materiálu do digitální formy má zpravidla dvě fáze. První fázi představuje digitalizace. Jejím základem je konverze fyzického nosiče informace na digitální reprezentaci tohoto fyzického nosiče. V tomto okamžiku v podstatě nezáleží na obsahu informace, která je na původním nosiči uložena. Např. pro digitalizaci textového dokumentu vytištěného na papíře použijeme skener. Jeho prostřednictvím získáme počítačově čitelný (digitalizovaný) obrázek originálního dokumentu, který uložíme jako počítačový soubor v některém z grafických formátů. S tímto souborem pak můžeme nakládat jako s jakýmkoliv jiným počítačovým souborem – zobrazit na obrazovce počítače, kopírovat, vymazat – a samozřejmě také na počítači nějak dále zpracovat. Informaci, která byla na původním nosiči uložena, počítač v tomto stádiu identifikuje pouze jako “digitální obrázek”, bez ohledu na to, co je skutečným obsahem tohoto obrázku. Pokud bychom ponechali informaci ve formě digitálního obrázku, byl by ho možné využít jen pro “grafickou manipulaci” (změna barev, velikosti, komprese apod.). Druhou fází konverze původního dokumentu je proto zpravidla získání informace, tj. obsahu, z digitálního obrázku. Tam, kde to není možné (např. u obrazových nebo trojrozměrných materiálů), je nezbytné získaný digitální objekt doplnit další informací. Jde-li o textovou informaci, je využíván software pro optické rozpoznávání znaků (Optical Character Recognition – OCR). Výsledkem tohoto procesu je textový dokument – soubor srovnatelný s textem vytvořeným pomocí textového editoru. V tomto stadiu je získaný počítačový soubor připraven k dalšímu zpracování informace – k indexování textu pro vyhledávání nebo k přeformátování textu pro nejrůznější formy výstupů. Tento způsob je používán pro zpracování materiálů, které ve své originální verzi nejsou k dispozici v digitální podobě. To se samozřejmě týká většiny dokumentů, které se v minulosti staly a z velké části dodnes stávají obsahem knihovních fondů. Aby tyto materiály mohly být součástí digitální knihovny, musejí být přinejmenším digitalizovány, častěji však dále upraveny tak, aby bylo možné jejich obsah počítačově zpracovávat. V současnosti je ovšem stále větší množství informací produkováno v digitální podobě, která je jejich podobou původní. Mnohé z těchto informací nemají dnes již svůj tradiční fyzický ekvivalent, jiné ho vlastně ani nikdy neměly, protože jejich vznik umožnily až moderní informační technologie. Nezřídka jde přitom o textové informace, u nichž byla donedávna tištěná papírová podoba samozřejmostí. Přestože jsou dnes počítačové technologie využívány již při přípravě dokumentů, tzn. informace jsou primárně k dispozici v digitální podobě, cílovou formou jejich zpřístupnění stále zůstává tradiční podoba, nejčastěji papírový dokument. Digitální informace – zatím jako “vedlejší produkt” – lze využít buď pro archivaci nebo pro další způsoby šíření, např. při poskytování služeb typu “electronic document delivery” nebo prostřednictvím digitálních knihoven. Jak můžeme nakládat se získanými digitálními informacemi? Po konverzi původního dokumentu do počítačově čitelné podoby, existují zpravidla tři alternativní reprezentace stejného objektu. Každá z nich má odlišné vlastnosti a umožňuje provádění různých činností. Konverzí papírové knihy, tj. (většinou) textové informace, do digitální podoby, dostaneme původně fyzický objekt nejprve ve stadiu digitálního obrazu jako počítačový grafický soubor (například ve formátu TIFF – Tagged Image File Format). Z něho získáme digitální informace prostřednictvím OCR v podobě počítačového souboru, jednak jako strukturovaný soubor (např. ve formátu DOC), ale také po dalším zpracování jako indexovaný soubor a záznam v databázi. Zatímco ve své fyzické podobě je originální dokument “čitelný” jen lidským zrakem, digitální obraz “přečte” počítač pomocí grafického programu. Digitální informace jsou pak čitelné textovým editorem nebo databázovým programem. Chceme-li získat více exemplářů daného dokumentu (např. knihy), máme možnost jej rozmnožit prostřednictvím reprografického zařízení zhotovením fyzické kopie originálu. U digitálního obrázku můžeme soubor mnohonásobně zkopírovat nebo vytisknout kopie víceméně shodné s původní předlohou (mohou mít odlišné rozměry než původní dokument). Digitální informace, které jsme získali ve formě textového souboru, nám už ovšem poskytují možnost změnit vzhled původní předlohy (např. vytisknout text knihy v jiné typografické a grafické úpravě) – můžeme tedy původní informace rozmnožit a šířit v odlišné podobě. Pokud bychom chtěli manipulovat s informacemi, fyzická podoba knihy nám umožňuje zasáhnout do textu (rozšířit či změnit obsah původní informace) pouze vepsáním poznámek (např. na okraj vytištěného textu). Dojde tak k určité modifikaci původního fyzického objektu, která je snadno patrná. Digitální obrázek můžeme upravit pouze grafickými prostředky (zvětšit, zmenšit, změnit barvy apod.), zatímco do elektronického textu, který jsme získali prostřednictvím OCR, je možné zasáhnout přímo editací původního textu a vytvořit odvozeninu původního díla. Pustíme-li se do procesu digitalizace tradičních dokumentů – tedy do budování digitální knihovny, měli bychom si být vědomi výhod i nebezpečí, která s převáděním informací do různé digitální formy souvisejí. Už ve své nejjednodušší podobě poskytuje konverze fyzického dokumentu do digitální podoby možnost neomezeného šíření grafické verze původního dokumentu – jde o počítačový soubor, který můžeme kopírovat a zobrazovat na počítači nebo jej vytisknout (jde de facto o zhotovení faksimile původního dokumentu). Budeme-li pokračovat v dalším zpracování digitalizované předlohy, měli bychom si být vědomi toho, že možností, které poskytují informační technologie, lze využít k významným zásahům do původní informace. To má samozřejmě svá plus i minus. Zatím jsme se věnovali jen jedné z cest, po které je možné se vydat při budování digitální knihovny – otázce konverze informací existujících v tradiční fyzické podobě do digitální podoby. Síť Internet urychlila rozvoj moderních informačních technologií a změnila způsoby šíření informací. Díky tomu došlo k významným změnám rovněž v oblasti publikování takových informací, které byly doposud šířeny tradičním způsobem (především tiskem) a které také zatím tvoří hlavní část knihovních fondů. Nejvýrazněji se tyto změny zatím dotýkají periodické literatury a referenčních materiálů. Právě v této oblasti vydavatelská sféra přešla velmi rychle na šíření informací elektronickou cestou. Nejde ovšem ani zdaleka o jedinou oblast, neboť změny se postupně dotýkají i dalších typů dokumentů a informací – knih, norem, patentů, disertací, diplomových prací, výzkumných zpráv, obrazových informací i zvukových nahrávek… Šíření a využívání sekundárních informačních zdrojů online i na CD –ROM se stalo samozřejmostí “dávno před Internetem”. Propojení záznamů v dokumento-grafických bázích dat s plnými texty (včetně fulltextového vyhledávání) a zpřístupnění těchto informačních zdrojů v prostředí WWW pak bylo logickým vyústěním dosavadních aktivit producentů těchto informačních služeb. Příklady následujících internetových zdrojů a služeb poskytují příležitost získat představu o tom, jakým způsobem moderní informační technologie ovlivnily některé z oblastí publikování a distribuce informací. Elektronické (digitální) verze dokumentů nejsou pouze alternativou dokumentů tradičních. Možnosti, které informační technologie přinesly, mění jejich původní charakter a přinášejí nové podněty pro všechny oblasti publikování. Zároveň podporují celý informační cyklus – od vzniku informací, přes jejich rozšiřování a využívání až po archivaci a ochranu. Původní myšlenky, které kdysi stály o zrodu projektu Gutenberg, který byl zahájen už v roce 1971 a jehož cílem bylo a je zpřístupnit široké veřejnosti knihy v elektronické podobě takovým způsobem, aby mohly být využívány kýmkoliv bez ohledu na to, s jakým počítačem pracuje, současné technologie podstatně rozšířily a nabídly, jak tvůrcům, tak uživatelům elektronických služeb, prostředí, které je životaschopnou konkurencí tradičních publikačních metod. Referenční zdroje Academic Press Dictionary of Science and Technology – slovník termínů z oblasti vědy a techniky, obsahuje více než 130 tisíc hesel zařazených do 130 vědních oblastí, je zpřístupňován zdarma v prostředí WWW, jinak je tento slovník distribuován na CD-ROM (ten ovšem nikoliv bezplatně) TechEncyclopedia – volně dostupná encyklopedie obsahující definice více než 11 tisíc termínů z oblasti informačních technologií, je součástí služeb CMPnet – Technology Network, jde o zjednodušenou a poněkud zkrácenou verzi multimediální encyklopedie (Computer Desktop Encyclopedia) prodávané na CD-ROM, jejímž producentem je Computer Language Company Časopisecké informace Articles in Physics – online document delivery service, služba, která umožňuje přístup k elektronickým verzím jednotlivých článků (tzn. i těm, kteří nemají předplatné na celý ročník) z časopisů vydávaných American Institute of Physics a některými dalšími společnostmi v rámci Online Journal Publishing Service, uživatelé mají možnost zdarma prohledávat nebo prohlížet obsahy jednotlivých čísel periodik (ve formátech HTML a PDF – portable document format) a pak jednoduchým způsobem získat za úhradu pouze vybraný článek ve formátu PDF BioMedNet – jedna z cest, kterou jsou zpřístupňovány prostřednictvím Internetu informace odborníkům z určité oblasti, včetně informací obsažených v bázích dat a v odborných časopisech z dané oblasti, součástí služby je přístup k plným textům periodik ve formátu PDF, většinou za úhradu, v některých případech je přístup zdarma, např. v době psaní tohoto příspěvku (květen 1999) tak lze získat volný přístup k periodikům nakladatelství Elsevier – Elsevier Trends Journals ChemPort představuje další způsob zpřístupnění informací až po plné texty článků ve formátu PDF, jde o jednu ze služeb nabízených Chemical Abstracts Service (CAS) HighWire Press – jedno z možných řešení, jak zpřístupnit elektronické verze periodik (v současnosti 127 titulů) uživatelům v prostředí univerzity, je výsledkem spolupráce Stanford University Library s nekomerčními nakladateli (vědeckými společnostmi a univerzitami) Plnotextové báze dat Wilson OmniFile: Full Text Mega Edition je jedním z mnoha příkladů toho, jakým způsobem nabízejí přístup k informacím až po plné texty producenti bází dat Elektronické knihy EBookNet – souhrnný zdroj informací o elektronických knihách (software i hardware), viz též: TKAČÍKOVÁ, Daniela. Nahradí jediná "poslední kniha" všechny ostatní? Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 9 [cit. 1999-05-23]. Dostupný z:< http://www.ikaros.cz/node/469>. NetLibrary – komerční projekt “elektronické knihovny” (spíše knihkupectví) nabízející úplné texty knih různých žánrů (beletrie, referenční i odborná literatura) v elektronických verzích Patenty IBM Intellectual Property Network - původně IBM Patent Server, poskytuje možnost prohledávání informací o více než 2 miliónech amerických patentů od roku 1971, dále prohledávání 1,4 miliónů dokumentů WIPO (1997 a výše) a EPO (od roku 1979), k dispozici je volně rovněž více než 40 miliónů naskenovaných stran plných textů těchto dokumentů (pro uložení byl použit formát TIFF) PatentMiner – umožňuje zdarma prostřednictvím bibliografických údajů zahrnutých v americké patentové databázi přístup k plným textům (v různých formátech včetně PDF) patentů od roku 1974 do současnosti a bibliografickým citacím a abstraktům patentů z let 1971 – 1974 Normy CSSinfo – komerční služba usnadňuje přístup k nejnovějším technickým normám a specifikacím publikovaným více než 300 normalizačními organizacemi z celého světa – až po plné texty ve formátu PDF, za ty je ovšem nezbytné zaplatit Disertace, diplomové práce, výzkumné zprávy, preprinty apod. Networked Digital Library of Theses and Dissertations – jedna z cest, jak zpřístupnit diplomové a vědeckokvalifikační práce, výsledek spolupráce univerzit, původně projekt řešený na Virginia Polytechnic Institute and State University v rámci Digital Library and Archives (původně Scholarly Communications Project) EconWPA – služba zajišťující volné šíření informací (pracovních materiálů, preprintů, výzkumných zpráv apod.) z oblasti ekonomie, dokumenty jsou zpřístupňovány formátech PS (postscript) a PDF Co přinášejí digitální informace tradičním knihovnám? Zůstaneme-li v prostředí knihoven, je zřejmé, že před nimi leží úkol uchovat a zpřístupňovat tradiční dokumenty, ale zároveň i nutnost zajistit uživatelům přístup k nejrůznějším typům informací, které jsou publikovány elektronicky a šířeny zpravidla prostřednictvím sítí. Nové informace se budou ve stále větší míře zveřejňovat pouze (nebo také) elektronickou cestou. Možnosti, které přinesly moderní informační technologie, celkem přirozeně vedou k tomu, že je právě digitalizace považována za jednu z cest ke zpřístupnění informací publikovaných v minulosti tradiční cestou. Veliký význam mají tyto technologie také pro archivaci a ochranu dokumentů. Zajištění přístupu k nově publikovaným informacím je jedním z hlavních úkolů knihoven. Budou-li tyto informace ve stále větší míře zpřístupňovány elektronicky, nezbude knihovnám než se tomuto trendu ve svém vlastním zájmu přizpůsobit a integrovat tyto nové zdroje mezi tradičně zpřístupňované informace. Jednou z koncepcí je i model tzv. hybridní knihovny, která je prostředím, v němž jsou propojeny tradiční knihovnické postupy a fondy s určitými prvky digitální knihovny. Ty slouží jako doplněk, nikoliv jako náhrada tradiční knihovny. Digitální knihovna je informační služba, která nabízí přístup k informačním zdrojům dostupným v počítačově zpracovatelné podobě (k digitálním/digitalizovaným materiálům) a jejíž všechny funkce jako akvizice, zpracování, uchovávání a ochrana dokumentů, jejich vyhledávání i služby jsou plně automatizovány s využitím moderních informačních technologií. Informační zdroje, kterými disponují digitální knihovny, mohou být dvojího původu – ty, které byly vytvořeny primárně v digitální formě (např. elektronické časopisy a knihy, programy, báze dat) a ty, které byly dodatečně digitalizovány (nejčastěji rukopisy, staré tisky, vzácné dokumenty, fotografie, obrázky, zvukové nahrávky, audiovizuální dokumenty a trojrozměrné objekty – muzeální exponáty apod.). Digitální knihovny zpravidla zpřístupňují své informační zdroje prostřednictvím sítě. Výhodou digitální knihovny je úspora nákladů na skladování dokumentů a provozní prostory, ochrana dokumentů proti ztrátě a poškození, možnost zpřístupnění těch dokumentů, které tradičním způsobem nelze uživatelům půjčit, možnost zpřístupnění jednoho dokumentu více uživatelům zároveň, odstranění bariér a vzdáleností, dostupnost informací 24 hodin denně 7 dní v týdnu a řada dalších výhod, včetně potenciálních finančních úspor. Na druhé straně, vybudování digitální knihovny i její provoz přináší řadu dalších finančních nákladů nejen na technické prostředky, ale přinejmenším také na digitalizaci dokumentů, na vytvoření metadat a vyhledávacích nástrojů i na vyřešení otázek spojených s dlouhodobou (trvalou) archivací digitálních dokumentů a zajištěním podmínek pro jejich zpřístupnění v odlišném budoucím technickém a technologickém prostředí. Základní směry výzkumu v oblasti digitálních knihoven Výzkum a vývoj v oblasti digitálních knihoven je orientován dlouhodobě na řadu oblastí. Patří mezi ně především otázky spojené s vybudováním síťové infrastruktury, protokoly, bezpečnost, technické standardy, hardware (např. skenery, digitální fotoaparáty), formáty grafických a datových souborů, katalogizace, indexování a metadata, algoritmy, interoperabilita, informační architektura, hypertext a multimédia, komunikace člověk-počítač (HCI) – design, rozhraní apod., ochrana a archivace, přístup, navigace a pomoc při vyhledávání informací, příprava a vzdělávání “digitálních knihovníků” i uživatelů, autorské právo, licenční politika, ekonomické, právní a sociální aspekty budování digitálních knihoven, organizační otázky, finanční politika a mezinárodní spolupráce. Jak a kde začít s budováním digitální knihovny? Pracovníci knihovny, která má v úmyslu začít s digitalizací dokumentů, jež má ve fondech v klasické podobě, si musí položit několik základních otázek. V prvé řadě jde o výběr materiálů pro digitalizaci (které dokumenty a proč). Dále je nezbytné zvážit otázky týkající se technologie, která bude použita pro jejich zpracování a dlouhodobou archivaci. Důležité jsou i úvahy o způsobech, jakými budou dokumenty zpřístupňovány a archivovány (mj. formáty) a také otázky související s mechanismy jejich zpřístupňování uživatelům. Konkrétní příklady poskytují možnost seznámit se především s tím, jakým způsobem přistupují knihovny k digitalizaci tradičních dokumentů, především starých tisků a rukopisů. Knihovny a archivy slouží jako hlavní instituce, pro něž je uchovávání a zpřístupňování informací trvalé hodnoty jednou z jejich podstatných funkcí. Jedním z hlavních důvodů digitalizace právě historických fondů je jejich ochrana a archivace. Dalším důvodem je samozřejmě jejich zpřístupnění širší veřejnosti, které by jinak nebylo možné. Digitalizace navíc usnadňuje a zkvalitňuje práci badatelů. Projekty digitalizace historických fondů však zpravidla bývají orientovány šířeji se snahou zasadit tyto informace do určitého kontextu s dobou, ve které původní dokumenty vznikly (viz např. projekt The English Renaissance in Context na University of Pennsylvania). American Memory Berlinische Monatsschrift Digital Scriptorium Five Colleges Archives Digital Access Project Göttinger DigitalisierungsZentrum/Center for Retrospective Digitization in Göttingen Internet Library of Early Journals – A digital library of 18th and 19th Century journals Octavo Digital Rare Book University of Pennsylvania Library/schoenberg center for electronic text & image (SCETI) - Furness Shakespeare Library Následující odkazy jsou především upozorněním na to, že problematika digitálních knihoven není omezena jen na oblast tradičních knihoven, ale že se dotýká i dalších institucí, které uchovávají významné sbírky dokumentů poněkud jiného typu než knihovny, jimž však moderní informační a komunikační technologie rovněž nabídly možnost uchovat a zpřístupnit své sbírky digitální cestou. Archives & Museum Informatics Art Museum Image Consortium (AMICO) Australian Museums & Galleries On-Line Consortium for the Computer Interchange of Museum Information Detroit Institute of Arts Museum Digital Library Collection, Inc. National Archives and Records Administration Další odkazy na internetové zdroje související s problematikou digitálních knihoven je možné najít na webových stránkách ÚK VŠB-TU Ostrava v dokumentech věnovaným digitálním knihovnám. Literatura: BUTLER, Declan. The writing is on the web for science journals in print. Nature [online]. 1999, January 21, vol. 397, [cit. 1999-05-23]. Dostupný z: <URL: http://www.nature.com/server-java/Propub/nature/397195A0.frameset?context=toc>. HUWE, Terence K. New search tools for multidisciplinary digital libraries. Online [online]. March 1999 [cit. 1999-05-23]. Dostupný z: <URL:http://www.onlineinc.com/onlinemag/OL1999/huwe3.html>. LESK, Michael. Practical digital libraries : books, bytes, and bucks. San Francisco : Morgan Kaufman Publishers, 1997. xvii, 297 s. ISBN 1-55860-459-6. NOERR, Peter. The digital library tool kit. Palo Alto : Sun Microsystems, 1998. 105 s. Dostupný z: <URL: http://www.sun.com/edu/libraries/noerrfinal.pdf>. OPPENHEIM, Charles, SMITHSON, Daniel. What is the hybrid library? Journal od Information Science, 1999, vol. 25, no. 2, s. 97-112. SCHÄUBLE, Peter, SMEATON, Alan F (editors). Summary report of the Series of Joint NSF-EU Working Groups on Future Directions for Digital Libraries Research Dostupný z:<URL: http://www.iei.pi.cnr.it/DELOS/NSF/Brussrep.htm>. SPINK, Amanda, COOL, Colleen. Education for digital libraries. D-Lib Magazine [online]. 1999, vol. 5, no. 5 [cit. 1999-05-23]. Dostupný z: <URL: http://www.dlib.org/dlib/may99/05spink.html>. ISSN 1082-9873. TEBBETTS, Diane R. Building the digital library infrastructure : a primer. Journal of Library Administration, 1999, vol. 26, no. 3-4, s. 5-23. TKAČÍKOVÁ, Daniela. Digitální knihovny v praxi. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 7 [cit. 1999-05-23]. Dostupný z:<URL:http://www.ikaros.cz/node/278>.
Hodnocení: 
Průměr: 5 (hlasů: 5)
TKAČÍKOVÁ, Daniela. Když se řekne digitální knihovna .... Ikaros [online]. 1999, ročník 3, číslo 8 [cit. 2024-12-18]. urn:nbn:cz:ik-10990. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10990

automaticky generované reklamy