Všichni knihovníci znají Listinu základních práv a svobod, Manifest UNESCO o veřejných knihovnách, Úmluvu o právech dítěte a parag. 2a Knihovního zákona č. 257/2001 Sb. ("knihovnou /se rozumí/ zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem…").

S rozvojem zvukových knih či oddělení ve veřejných knihovnách se nejvýrazněji začaly zajišťovat a postupně rozšiřovat služby zrakově postiženým klientům. V 90. letech se uskutečnilo několik seminářů v MěK v Třebíči, KK Havlíčkův Brod, MěK v Dačicích. Zpočátku se řešily problémy s fondem, nedostatek titulů v Braillově písmu, obtížnost manipulace s těmito objemnými knihami, potřeba a absence hmatových knih z různých materiálů (jejich využívání, další možnosti s písmeny se suchými zipy), spolu s Macanovou knihovnou a tiskárnou pro nevidomé se zvažovaly možnosti rozšíření putovních souborů, vzájemná spolupráce formou meziknihovních služeb.

V roce 2000 na jednom ze svých pravidelných seminářů pro zvukové knihovny nastolila Městská knihovna v Třebíči téma zrakově postižený a nevidomý čtenář a počítač (jak s ním pracovat, jaké jsou dostupné programy atd.). Rozpoutala se místy silně vypjatá diskuse na téma jak dál, co vlastně má knihovník umět, aby byl schopen kompetentně zajišťovat tyto specializované služby. V diskusi, která pokračovala v hlavách zainteresovaných knihovníků i při dalších setkáváních (i nad jinými knihovnickými tématy), se vytříbilo stanovisko - učit nevidomé a slabozraké pracovat s počítačem nebudeme (myslím v širším měřítku, pokud některá knihovna přistoupí k jinému řešení záleží na ní), jsou zde organizace jako SONS ČR, TyfloCentrum apod., které jsou na toto odborně lektorsky i technicky vybavené. Knihovny mají množství dalších úkolů. ALE(!) musíme zvládnout odborné a zasvěcené poradenství, pomoc při vyhledávání informací této skupině našich uživatelů. Snad se podařilo dát tento směr semináři, který se jako první pokusil hledat a vymezit způsob, jak nejefektivněji seznámit pracovníky, poskytující služby zrakově handicapovaným klientům ve veřejných knihovnách s potřebnými znalostmi a dovednostmi.

Seminář Asistenční služba knihovníka při práci nevidomého a zrakově postiženého klienta v knihovně, organizovaný Moravskou zemskou knihovnou v Brně (ve spolupráci s Krajskou knihovnou v Havlíčkově Brodě) a odborně zajištěný dr. Hanou Bubeníčkovou a lektory SONS ČR (http://www.braillnet.cz/sons, http://www.brno.braillnet.cz, http://is.braillnet.cz), probíhal ve dnech 11.-12. června 2002 v konferenčním sále a počítačové učebně MZK. Účastníci byli seznámeni s možnostmi portálu Blind Friendly Web, skupina webmasterů shlédla praktické ukázky použití technických prvků jazyka HTML a vysvětlení hlavních zásad pro přístupnost webových stránek knihoven zrakově postiženým (barvy, písmo, velikost, navigační a ovládací prvky, alternativní popis). Prakticky byly prezentovány některé nedostatky webových stránek knihoven.V počítačové učebně si mohli účastníci vyzkoušet práci se softwarovými lupami (ZoomText, Lunar, MAGic), práci s odečítacími programy s hlasovými výstupy (WinTalker, WinMonitor, Jaws, Hal, Window Eyes) a lektoři jim vysvětlili možnosti asistence knihovníka při práci klienta. V pozdním odpoledni probíhala v učebně práce se skenerem (Bizon, Magna Vista, ZoomView, WinMenu, OKO, OCR-Recognita, FineScan, FineReader), s důrazem na využití skenování běžně tištěných textových informací, ukázky práce s úředními listinami a dotazníky. Den končil prací s textovým editorem. Druhý den semináře byl věnován internetu a čtení některých webových stránek nevidomým klientem (denní tisk, jízdní řády, telefonní seznamy ad.).

O doslova nabitém programu svědčí to, že i když v Brně velmi dobře pracuje Knihovna pro nevidomé a slabozraké v Knihovně Jiřího Mahena, jsou zde pracoviště pro studenty na Masarykově univerzitě a vlastní prostory SONS - na seznámení s nimi však tentokrát nezbyl čas. Dle reakcí účastníků (dotazník, hodnocení akce) však vyznělo, že se jednalo o posun v přístupu k těmto specializovaným službám. Knihovníci prakticky viděli u nás dostupnou šíři technických možností a programů (prezentovaly firmy ELVOS s.r.o. z Brna, GALOP s.r.o. z Prahy, SPEKTRA v.d.n. z Prahy), mohli si ujasnit (díky pochopení potřeb knihovníků lektory SONS ČR dr. H. Bubeníčkovou, R. Pavlíčkem, Z. Vernarskou, ing. K. Znojemským a Z. Bajtlem), co obsahuje či měl by obsahovat pojem asistenční služba nevidomému klientovi, a v menšině byli i ti, kteří zjistili, že rychle musí dohnat určité mezery ve zvládnutí práce s počítačem, bez níž by tuto službu nemohli poskytovat.

Dík tedy patří SONS v Brně a soustředěným a pracovitým účastníkům.

Jana NEJEZCHLEBOVÁ

Úspěšnost každé knihovnické služby zpřístupňující informace vždy závisí na jejím obsahu, kvalitě a akceptaci uživatelem, pro něhož je určena. Pro asistenční službu knihovníka při práci se zrakově postiženým klientem platí navíc i lidsky co nejpřijatelnější přístup. Nic mimořádného. Stačí si jen uvědomit fakt, že každý z nás se už zítra může ocitnout na té druhé straně. Podmínky, které zdravotně postiženým v našich knihovnách připravíme, mohou být v budoucnu podmínkami našimi.

Myslím, že tato myšlenka prolétla hlavou většině účastníků semináře v Brně, když si vyzkoušeli práci s textovým editorem při vypnutém monitoru. Přesně tak, jak nám lektoři, včetně dvou nevidomých, byli při našich pokusech nápomocni radou, by totiž měla probíhat vzorová asistenční služba knihovníka při práci zrakově postiženého klienta s počítačem a při vyhledávání potřebných informací na internetu.

Sešlo se nás nad očekávání hodně a ve mně se teď mísí pocity a dojmy spoluorganizátora i účastníka. Když jsme se na začátku letošního roku společně zamýšleli nad obsahovou náplní semináře, zdál se nám dvoudenní program optimální. Dnes vím, že to bylo málo.

Suma informací o jednotlivých speciálních počítačových programech a možnostech využití internetu , kterou nás vybavili vynikající lektoři Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR, byla tak velká, že jsme ji sotva stíhali vstřebat. Nebylo by však dobré žádný ze zmíněných programů pominout, protože většina z nich - snad s výjimkou dvou - je součástí softwarového vybavení počítačů pro zrakově postižené v našich knihovnách. Stejně tak nebylo možné vynechat internet, protože právě ten patří ke službě, kterou zrakově postižení v knihovnách využívají nejčastěji.

Upřímně oceňuji výborně připravené podkladové materiály k přednáškám, kde najdeme vedle základní charakteristiky jednotlivých programů a zhuštěného návodu použití nejužívanějších klávesových zkratek také cenný návod na řešení možných problémů, které při práci s jednotlivými programy často vznikají.
Škoda, že nám chyběl již zmíněný časový prostor více si je individuálně vyzkoušet a podrobně se seznámit s nejvyužívanějšími programy nebo s programy, u kterých známe své největší slabiny. Jednou si pod odborným vedením vyzkoušet bývá často víc, než dvakrát slyšet. Je to poučení pro příště.

A to "příště" by mělo určitě přijít. Vzhledem k postupné integraci zrakově postižených dětí do základních škol a jejich naprosto přirozenému vztahu k výpočetní technice i vzhledem k narůstající počítačové gramotnosti dospělých je reálný předpoklad, že zájem o tyto služby v knihovnách bude postupně narůstat. Nejsme v nich už daleko za vyspělým světem a bylo by nerozumné je dál nerozvíjet.

Jana VEJSADOVÁ

• počítačová učebna MZK v průběhu semináře
• konferenční sál MZK v průběhu semináře
• Jindřich Hegr (Spektra v.d.n.) při ukázkách dostupnosti webu knihoven
• uživatelské rozhraní programu ZoomText