Knihovny se představily jako skutečně veřejné instituce
Tento stav má dvě příčiny. Zaprvé kampaň se nese v pozitivním duchu, nikoliv v duchu naříkání informačních pracovníků nad vlastním nešťastným osudem. Jejím cílem je prezentovat veřejné knihovny jako instituce (včetně těch na regionální a místní úrovni, což je zvláště dobrá zpráva), které se vymaňují ze zajetí tradičního obrazu všeobecně dostupné půjčovny beletrie a které jsou schopny poskytovat - podle svých možností - veřejné informační služby v nejširším slova smyslu, jako nejdemokratičtější instituce u nás, řečeno s Mgr. Zlatou Houškovou, které jsou otevřeny všem bez ohledu na věk, vzdělání, sociální postavení a ekonomickou situaci, nebo, jak stálo na jednom transparentu na knihovnickém happeningu, "královny mezi veřejnými domy". Zadruhé, v Týdnu knihoven neměly naštěstí místo vizionářské představy, jimiž jsme zavaleni v médiích, ale které jsou často na hony vzdáleny od reality, v níž se pohybují jednotlivé knihovny, a informačněvědní teorie, naopak byl zaměřen střízlivě a prakticky na uživatele. Zvláštní pozornost, větší než je obvyklé, byla věnována specifickým uživatelským skupinám - seniorům, postiženým občanům a příslušníkům národnostních menšin. Zmínce by neměla ujít setkání se zástupci samosprávných úřadů, které jsou v případě drtivé většiny českých veřejných knihoven jejich zřizovateli, a tedy primárními zdroji finančních prostředků. Je pochopitelné, že řada knihoven využila této příležitosti, aby prezentovala svým uživatelům přednosti Internetu (zvláště ty, které se nedávno k Síti připojily - patří mezi ně i místní knihovny, které zatím zůstávaly stranou), ovšem je třeba zdůraznit (a kvitovat), že se Týden nedostal "do područí" Internetu a že právem nebyly opomenuty tradiční PR nástroje knihoven.