Knihovny současnosti 2003
Jedenáctý ročník konference Knihovny současnosti se konal letos ve dnech 16. až 18. září 2003 v Seči u Chrudimi. Tento text je složen ze čtyř dílčích zpráv o jednotlivých sekcích.
Sekce Intelektuální svoboda, profesní etika a knihovny
Úvodní sekce celého třídenního maratónu, kterou řídil Vít Richter, byla očekávána odbornou veřejnosti s mírnou nejistotou, jestli to bude jen nuda nebo nuda velká - jinak řečeno, jako nutné zlo. Koktejl příspěvků a přispěvatelů vypadal na první pohled trochu nesourodě, i když nezpochybnitelně výživně. Do sevřených řad knihovnických (Štěrbová, Matušík, Hemola, Burgetová) byla přizvána i kolegyně, která v současnosti není praktikující knihovnicí, ale oblast knihoven asi nikdy úplně neopustí (Matoušová). A jak to dopadlo? Nuda to nebyla, dokonce v průběhu vystoupení začali někteří přítomní nad danými tématy přemýšlet, brumlat, usmívat se, šoupat nohama, pokyvovat souhlasně či rozhořčeně pomrkávat... Většina posluchačů vypadala, že na předkládané otázky nezná všechny odpovědi předem.
"Větší než malé množství (?)" - název příspěvku ve sborníků byl transformován do poetičtější podoby "Byla jednou jedna...". Jaroslava Štěrbová (Městská knihovna v Praze) pojala své vystoupení snad právě pro snadnější start obtížného tématu jako "subjektivní pohádkové drama o neurčitém počtu dějství". Hlavní role hrála Intelektuální Svoboda, Zdravý Rozum, Dobrá Vůle, Právní Řád ČR, v epizodních rolích vystoupili knihovníci, čtenáři, IFLA aj. Napjaté publikum bylo sice odměněno nadějí na happy-end, ovšem jedině pod podmínkou, že v dalších dějstvích dramatu rozkvětu intelektuální svobody v českých knihovnách bude samo pomáhat, a to překonáním leckdy dlouhodobě strnulých stanovisek a pohledů na práva a možnosti čtenářů a návštěvníků v našich knihovnách.
Méně rozvernou formu, o to serióznější pohled na téma Intelektuální svoboda, volný přístup k informacím, svoboda projevu a respekt k soukromí uživatelů v knihovnách nabídl Zdeněk Matušík (Národní knihovna České republiky). Vystoupení bylo charakteristické pečlivým sběrem legislativních hledisek a dokumentů, které v mezinárodním i tuzemském měřítku určují praxi v knihovnách. Zároveň se autor dopustil řady odvážných pokusů vyložit znění obecných formulací těchto dokumentů pro praktické a důsledné uplatnění v knihovnách, a tak poodkryl rozpory mezi všeobecnou deklarativností a faktickou naplnitelností některých všeobecně přijímaných knihovnických dokumentů.
Hanuš Hemola (Národní knihovna České republiky) postavil své emotivně působivé pojednání Etika a profesionalita v referenčních a meziknihovních službách na hluboké zkušenosti knihovníka pracujícího ve službách a usilujícího o efektivní "dělbu údělu" v této oblasti v celostátním měřítku. Poukázal škodlivost přetrvávajících mýtů a legend jako je třeba pohádka o tom, jak se hodní knihovníci na několika místech republiky mohou přetrhnout, aby vyhověli zadání, které je však efektivně řešitelné na jednom místě, dokonce standardizovaným postupem. Rovněž připomněl, že postoj knihovníka ve službách "já" a "oni" (rozuměj: vedení knihovny) ani trochu nepomáhá srozumitelnosti práce knihovny pro veřejnost. Ani tento řečník se však zcela nevyhnul konstatování, že v budoucnu se bude situace již jen zlepšovat. Ku pomoci procesu zlepšování uvedl "desatero meziknihovních služeb", které posluchače zaujalo tak, až je možná začnou i aplikovat...
Břitkost úvahy, volnost myšlení, rychlost vyjádření a nejednoznačné pocity posluchačů - to byly kvality, které poučení účastníci úvodní sekce čekali od příspěvku Od obrozeneckých ideálů k Velkému Bratrovi? Miroslavy Matoušové" (Úřad pro ochranu osobních údajů). Dočkali se. Zazněla nejen předpokládaná zmínka o rodném čísle (i když v rozsahu odpovídajícím skutečnosti, že v celém problému je to jen jeden kamínek mozaiky), knihovníci byli opět znepokojováni poukazem na souvislosti obvyklého, zcela tradičního shromažďování někdy "jen" osobních a jindy dokonce citlivých osobních údajů. Autorka velmi jasně poukázala na rozpor mezi počtem evidovaných knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby a počtem těch knihoven, které se zaregistrovaly jako zpracovatelé osobních údajů svých čtenářů. Nad jiné cenným a do černého mířícím se podle reakcí auditoria stala snaha přednášející upozornit knihovníky na to, že i oni mohou být těmi, kdo z neznalosti či nedbalosti mohou porušovat práva jedince na ochranu osobnosti, která existují a trvají, ačkoliv se jich leckde ještě naši čtenáři nedomáhají.
Široký rozhled a přebohaté zkušenosti získané kontakty se zahraničními knihovnickými organizacemi a spolky našly díky Jarmile Burgetové (Knihovna Akademie věd ČR) své zrcadlo ve vystoupení: Etický kodex knihovníka a informačního pracovníka. Konstatování skutečnosti, že jsme téměř jedinou zemí, kde formulace etického kodexu není součástí základních dokumentů oboru jistě nepatří k příliš pozitivním zjištěním. A tak se přehled možných řešení a inspirací ze zemí našeho blízkého i širšího evropského okolí stane jistě svrchovaně platnou pomůckou pro každého z nás, kdo se tímto dost obtížným směrem vydá.
I z tohoto stručného přehledu příspěvků se zdá, že byly vzájemně izolované. Je to však právě jen zdání. Bez sebemenší předběžné koordinace se všichni vystupující shodli ve vyznění svých sdělení: jistě, že není důvod bít na poplach - lidská práva obecně ani právo jedince na intelektuální svobodu nejsou v českých knihovnách záměrně potlačována. Povinností nás, kdo v českých knihovnách pracujeme a kdo jsme hrdi na své profesní kvality však je, minimalizovat i pouhé náznaky toho, z čeho by omezení intelektuální svobody později mohlo vzniknout. Proto jsou na místě úvahy o omezování akvizice a jeho důvodech, o formulacích našich knihovních řádů, o kategorizacích čtenářů, o mezinárodních nebo národních deklaracích a skutečném stavu. Po jedné sekcičce na Seči docela dost úkolů - co říkáte?!
Internet a knihovny opět po roce
Sekce Internet a knihovny opět po roce měla jako obvykle nejvíce příspěvků (tentokrát jich bylo dvacet) a byla tematicky rozmanitá. Již tradičně ji s přehledem moderoval Aleš Brožek.
Úvodní vystoupení studenta Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jakuba Štogra Systém jako organizovaný chaos aneb Role informačního pracovníka na rozhraní systému a chaosu bylo zaměřeno na teoretickou problematiku a kladení otázek (např.: "má se informační profesionál stát správcem brány k definicím a skladištím encyklopedických znalostí a zaprášených textů, kterým nikdo nebude rozumět?")
Viktor Zacharov z knihovny Ruské akademie věd v Petrohradě se v příspěvku Ruské knihovny na Internetu, předneseném slušnou češtinou, zabýval kritérii hodnocení kvality webových stránek, jejich aplikací na vyhodnocení webových stránek čtyřiceti ruských knihoven, návrhem souboru prvků pro popis knihovny na webové stránce.
Ivo Brožek s Marcelou Hrabákovou z Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem obrátili svou pozornost na Knihovní řády na webových stránkách českých knihoven. Vycházeli u toho, že pro zápis do evidence knihoven podle nového knihovního zákona bylo nutno nově zpracovat nebo aktualizovat knihovní řády. Jenom 44 % knihoven s webovými stránkami na nich svůj knihovní řád (resp. výpůjční řád nebo alespoň výtah z něho) zpřístupňuje.
Trojice autorů Ludmila Celbová (Národní knihovna v Praze), Markéta Simonová (studentka Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy) a Petr Žabička (Moravská zemská knihovna v Brně) v příspěvku WebArchiv – od výzkumu k (tvrdé) realitě prezentovali výsledky WebArchivu (webarchiv.nkp.cz) dosažené za rok uplynulý od loňské konference. Jako těžko překonatelný problém se ukazuje legislativa, zejména autorské právo.
Další studentka Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Miloslava Rulíková se zaměřila na Nákupy dokumentů prostřednictvím internetových knihkupectví, což bylo i tématem její diplomové práce. Uvedla výsledky dotazníkové akce, na kterou odpovědělo 39 českých knihoven.
Blok příspěvků souvisejících s Jednotnou informační bránouotevřela Bohdana Stoklasová (Národní knihovna v Praze) vystoupením Oborové informační brány [formát PPT]. Zmínila se o aktuálním stavu problematiky, která byla předmětem též jejího vystoupení [formát PDF] na srpnovém kongresu IFLA. Jednotná informační brána by následně měla zastřešovat oborové informační brány. Jednotná informační brána – možnosti a limity ve službách knihoven [formát DOC] byl příspěvek pracovnic Národní knihovny v Praze Jindřišky Pospíšilové a Karolíny Košťálové, v němž ukázaly její nové rysy a rozšíření. Další pracovnice Národní knihovny v Praze Marie Balíková pojednávala o dvou tématech: Soubor věcných autorit – aplikace, možnosti kooperace a Předmětová kategorizace informačních zdrojů pro potřeby Konspektu [formát PPT]. Softwarových programů spojených s Jednotnou informační bránou se týkaly dva příspěvky pracovníků Ústavu výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze: Technologické novinky produktu MetaLib [formát PPT] Jana Pokorného a Martina Ledínského a Jednotná informační brána – nabídka SFX – čeho jste si možná ještě nevšimli [formát DOC] Jiřího Pavlíka.
Odpolední část zahájily pracovnice Národní knihovny v Praze Eva Svobodová a Danuše Vyorálková s tématem Souborný katalog ČR - pod systémem ALEPH 500. Navázaly na svůj loňský příspěvek a informovaly o změnách, ke kterým došlo.
Blok příspěvků věnovaných technickým novinkám zahájil Petr Žabička (Moravská zemská knihovna v Brně) s vystoupením Přineste si notebook – na internet do knihovny. Jedná se o technické zařízení, umožňující majitelům notebooku s WiFi kartou bezdrátové připojení do sítě Internet.
Vít Vacenovský z firmy 3M Česko představil technickou novinku – Digitální identifikační systém 3M, který byl též předváděn na letošním kongresu IFLA. Nosičem identifikačních údajů o knize je štítek rozměrů 5 x 5,8 cm obsahující čip s anténou. Pro využití v českých knihovnách je zatím limitujícím faktorem cena.
Vladimír Pávek z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích prezentoval Modulární systém komunikace (MsgServer), který v jejich knihovně slouží k zasílání SMS zpráv čtenářům (např. oznámení o rezervované knize).
Další příspěvky se rovněž rozmanitým způsobem dotýkaly Internetu. Eva Novotná z Centrální katolické knihovny v Praze referovala o projektu Multimediální databáze křesťanských bohemikálních jmenných autorit. Databáze v projektu zpracovaná obsahuje 4372 záhlaví autorů 20. století.
Problematice sémantiky a ontologie se věnoval Zdeněk Uhlíř ve vystoupení Kulturní dědictví, digitalizace a sémantický web.
Aleš Brožek a Hana Sipková ze Severočeské vědecké knihovny se dotázali: Dostanou se české knihovny do světové špičky v počtu naskenovaných katalogů? Od vídeňského knihovníka O. C. Oberhausera převzali termín CIPAC (Card-Image Public Access Catalog).
Uvedli přehled těchto katalogů v českých knihovnách. Lucia Švecová z Ústavu výpočetní techniky Univerzity Karlovy v Praze přednesla příspěvek Sprístupňovanie digitálnych dokumentov, v němž se zaměřila na systém DigiTool firmy ExLibris.
Gabriela Opletalová z knihovny Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně ve svém vystoupení Knihovny ve světle 21. století: arXiv – internetová databáze fyzikálních článků a preprintů ukázala možnost volného přístupu k 241 000 odborných článků (viz http://www.arxiv.org), většinou publikovaných v drahých vědeckých časopisech.
Posledním předneseným byl příspěvek Ludmily Slezákové z Univerzity Palackého v Olomouci Přístup studentů a vyučujících k využívání elektronických informačních zdrojů na UP v Olomouci, který prezentoval výsledky ankety mezi studenty a vyučujícími (1712 respondentů).
Všechny příspěvky (kromě V. Zacharova, B. Stoklasové a Z. Uhlíře) jsou otištěny ve sborníku konference. Celkově hodnotím náplň této sekce kladně. I když se neobjevil žádný "trhák", odeznělo několik zajímavých příspěvků a i ostatní měly převážně standardní kvalitu.
Panelová diskuse Zvukové dokumenty v knihovnách
Jako třešnička na dortu programu prvního dne letošní konference vynikala avizovaná panelová diskuse na téma Zvukové dokumenty v knihovnách. Slibované složení diskutujících zaručovalo široké spektrum možných náhledů na předestřený problém. Přestože pak na poslední chvíli odřekla svou účast legendární dr. Masopustová z Ministerstva kultury ČR, ing. Nivnická z Mahenovy knihovny v Brně a příjezd ing. Mařana z Intergramu byl do poslední chvíle nejistý, odstartovala i skončila celá diskuse velmi elegantně.
Na pódiu usedli Mgr. Ladislav Zoubek (Městská knihovna v Děčíně), Ing. Martin Mařan (Intergram), PhDr. Vít Richter (Národní knihovna ČR a SKIP) a Mgr. Pavel Rubeš (Městská knihovna v Praze). Moderování se ujal ředitel Městské knihovny v Praze RNDr. Tomáš Řehák. Po úvodním shrnutí dosavadního vývoje této problematiky a stručné charakteristice všech hráčů na tomto poli rozhodujících: Ministerstva kultury ČR, hromadných správců reprezentovaných Intergramem a knihoven zastoupených Národní knihovnou ČR se rozběhla vlastní diskuse. Přinesla překvapení i poznání, přičemž právě informovanost a důkladné seznámení se auditoria se stanovisky a možnými scénáři vývoje jsou největším ziskem. Pominu-li svěžest a lehkost, s níž se všichni dotazovaní postupně zhostili obtížných otázek a překvapivou pochvalu celkové kvality autorského zákona , pak fakta v diskusi prezentovaná lze shrnout takto:
- knihovny chtějí i nadále pokračovat ve zpřístupňování zvukových dokumentů jako integrální součásti veřejných knihovnických a informačních služeb;
- knihovny nezpochybňují práva subjektů disponujících autorskými právy ke zvukovým dokumentům na přiměřenou odměnu;
- ochranné svazy připouštějí další provozování zvukových dokumentů v knihovnách za předpokladů výrazného navýšení odměny původcům děl na zvukových nosičích, připouštějí paušální platbu za knihovny ČR;
- ochranné svazy požadují podíl na vybraných částkách tam, kde se v knihovnách za půjčování zvukových nosičů vybírají peníze;
- Ministerstvo kultury je ochotno platit paušální platbu za půjčování zvukových nosičů v knihovnách ze státního rozpočtu, a to v přiměřené výši;
- Ministerstvo kultury podporuje uzavření dohody mezi knihovnami a ochrannými svazy autorskými, případně podporuje novelu autorského zákona ve smyslu úprav navrhovaných knihovnami.
V závěru měsíce září proběhne další kolo vyjednávání - se základním cílem domluvit se na výši paušální částky placené ochranným svazům státem a dohodnout procentuální podíl částky, vybrané za půjčování zvukových nosičů v knihovnách, které tuto službu zpoplatňují.
Sekce Zvukové dokumenty v knihovnách
Program letošní zářijové konference v Seči pořadatelé obohatili tématikou vysoce aktuální, tj. úlohou a budoucností existence a zpřístupňování zvukových nosičů v knihovnách. Ty dnes tvoří nedílnou součást fondů četných knihoven v podobě hudebních úseků nebo oddělení s rozmanitou odbornou činností. Knihovny tak reagují na současné trendy ve vývoji myšlení společnosti, kdy nelze konzervativně opomíjet tuto výraznou část nakladatelské a vydavatelské produkce stojící v popředí uživatelských zálib. Mají nesporné umělecké kvality, neboť skladatelský rukopis je obohacen ještě dalšími uměleckými složkami, především interpretačními. Zvukové nosiče se dostaly v tomto roce do centra zájmu hlavně díky tak hojně diskutovaným sporům okolo přípravy nové Smlouvy o absenčním půjčování zvukových dokumentů mezi knihovnami (zastupovanými nejprve SKIP, nyní Národní knihovnou) a OAO. Zvláštní oblast práce s audiovizuálními dokumenty se poprvé dostala na seriózní diskusní fórum Knihovny současnosti 2003.
Problematice zvukových nosičů byly vyhrazeny dva tématické bloky. V podvečer prvního dne setkání se ve formě panelové diskuse vyjadřovali vybraní představitelé odlišných profesních pozic (ředitel Městské knihovny Děčín Mgr. L. Zoubek, předseda SKIP a náměstek pro knihovny a poradenství NK PhDr. V. Richter, ředitel INTERGRAM Ing. M. Mařan a právník Městské knihovny v Praze Mgr. P. Rubeš) k rozporům spojeným s informačním posláním knihoven a komerčním tlakem představitelů hudebního průmyslu. Na závažnější ponor do problému nebylo příliš mnoho času, který ještě zkrátil pozdější příchod ing. Mařana. Momentální stav rozpracovaného jednání při přípravě podoby nové a mnohem méně výhodné smlouvy pro knihovny navozovaly klíčové otázky moderátora panelové diskuse RNDr. T. Řeháka, ředitele Městské knihovny v Praze. Oslovení postupně sdělovali své názory na úlohu CD v knihovnách, zanikající hudební průmysl atd. Existující nesoulad mezi oběma stranami byl nastíněn pouze jemně a škoda, že nebyl prostor pro diskusi z pléna, kterou by mohli v oblasti třecích ploch navodit zástupci jednotlivých hudebně-knihovnických provozů.
Já i celá řada oborově blízkých kolegyň a kolegů hudebních knihoven České republiky jsme uvítali možnost prezentace v následujícím pracovním dni konference, ve kterém bylo zařazeno do programu mnoho různých témat vyplývajících z knihovnické hudební specializace.
Smyslem prvního diskusního příspěvku Knihovna Jiřího Mahena - profil hudební knihovny bylo postihnout toto pracoviště ve vší pestrosti nabízených fondů a služeb. Nejedná se totiž pouze o shromážděné zvukové nosiče, které jsou ovšem právem populární a významné. Na kvalitních hudebních provozech žijí v koexistenci s tištěnými dokumenty a jejich využití je propojeno do individuálních uživatelských požadavků i vzdělávacích aktivit. Správně fungující hudební knihovna se musí v dnešním světě komerce hojně podílet na hudební kultivaci obyvatelstva nejen šíří nabízených fondů, ale také jejich popularizací a hudební osvětou.
Pro každodenní praxi hudebních oddělení byl obohacující referát Snaha o maximální využití fondů ve veřejných knihovnách od D. Škrabalové z Knihovny města Hradce Králové. Zabýval se důležitostí detailních katalogizačních postupů při zpracování digitálních dokumentů, které v případě analytických popisů umožňují rychlou identifikaci díla a jsou zdrojem dalších dílčích informačních požadavků. Další reprodukované myšlenky se týkaly možností současného využití a přínosu CD-ROM ve veřejných knihovnách.
Problematiky zpřístupňování fondů se týkalo téma Mgr. J. Navrátilové z Městské knihovny v Praze. Tento hudební úsek z dlouholetou tradicí a rozsáhlým notovým, knižním i zvukovým fondem vychází koncepčně z myšlenky symbiózy s ostatními pražskými hudebními knihovnami a preferuje souhru činností před zdvojováním odborných úkolů. Je živým provozem poskytujícím archivní i současné sbírky širokému spektru uživatelů nejrůznějších profesí i úrovně vzdělání. Délkou trvání a šíří svého fondu patří k nejstarším a největším veřejným hudebním knihovnám v Evropě.
Pro akvizici zvukových fondů bylo inspirující vystoupení Ing. P. Bílka z Širokého dvora v Praze. Nabídl jedinečný přehled současného stavu tuzemských vydavatelů kompaktních desek, které hodnotil z úhlu další existence a umělecké úrovně vydaných titulů. Upozorňoval na některé již limitované unikátní výtisky a sdělil možnosti elektronických i jiných kontaktů.
Myšlenka, že kdyby nebylo notových zápisů, nebylo by ani zvukových dokumentů, mě zaujala v příspěvku Mgr. Z. Petráškové, vedoucí hudebního oddělení Národní knihovny ČR. Toto tradiční knihovnické zázemí hudby má charakter studijního pracoviště, shromažďujícího hudební rukopisy, původní dopisy slavných skladatelů a hudebníků a mimo jiné i reprezentativní výběr Mozartova díla. Prezenční režim vyhovuje badatelským činnostem s každodenní dostupností kompletní sbírky.
Na závěr tématického bloku hudebních knihoven bylo zařazeno vystoupení P. Rubeše na téma Zvukové dokumenty v knihovnách - Proč a jak novelizovat autorský zákon. Z názvu vyplývá jednoznačně prezentovaný obsah: jaké nedokonalosti se v AZ vyskytují a proč je tedy nutná novelizace. Dále se zaměřil, z právního hlediska, na praktické otázky a rady související s každodenní praxí absenčních výpůjček audiovizuálních dokumentů pro individuální zájemce a při vzdělávacích programech.
Řízení odborné sekce Zvukové dokumenty se citlivě ujal T. Řehák, který za komornější účasti knihovníků uvolnil časový prostor pro připravené referáty i konkrétní dotazy z řad publika.
Na závěr lze říci, že pořadatelský záměr, umožnit představitelům hudebních knihoven prezentovat své koncepční myšlenky při vytváření charakteru svého pracoviště, byl naplněn. Myslím si, že tuto zajímavou oblast knihovnických činností nelze stavět do druhořadých pozicí a audiovizuálním dokumentům je nutné připravit rovnocenné postavení v rámci zajištění maximálního zájmového i studijního využití na půdě všech typů knihoven.
Sekce Meziknihovní a referenční služby
Sekce věnovaná meziknihovním a referenčním službám měla na programu 8 příspěvků (plus jeden mimoprogramový), které byly zaměřeny jednak na obecné informace o definování meziknihovních služeb, jejich fungování v České republice a na Slovensku, a dále na konkrétní počiny, které se v rámci těchto služeb dají využít.
Co konkrétněji v sekci odeznělo? Slovenské kolegyně přiblížily fungování MVS a MMVS u našich východních sousedů. V souvislosti s národním systémem MVS byly zmíněny právní podklady pro jeho fungování, používané zdroje, způsoby vyřizování požadavků s konkrétnějšími informacemi o MVS ve Slovenské národní knihovně (v loňském roce zde bylo kupříkladu vyřízeno 4486 požadavků). Národním ústředím pro MMVS na Slovensku je Univerzitní knihovna v Bratislavě. V rámci této služby využívají slovenské knihovny různé zdroje (JASON, SUBITO).
Mimoprogramovou vložku obstaral Vít Richter z Národní knihovny ČR, který promluvil o statistice využívání MVS ve veřejných knihovnách za rok 2002. V loňském roce obdrželo 489 knihoven 70 973 požadavků na MVS, z nichž bylo kladně vyřízeno 90 %. Požadavky na MVS podalo 728 veřejných knihoven, což znamená, že 5372 ostatních tuto službu vůbec nevyužilo. Z toho plyne otázka, zda tyto knihovny plní knihovní zákon.
Mezi konkrétními projekty, které mají své využití v meziknihovních a referenčních službách byly zmíněny:
Portál STM (http://www.portalstm.cz)
- Jeho hlavní součástí je Katalog STM (terciární databáze), který obsahuje informace o dostupných zdrojích až do úrovně konkrétního titulu
- Technické řešení
- Propojení s dalšími projekty a aktivitami (př. JIB)
- Další odkazy
Elektronická knihovna časopisů EZB (http://www.nkp.cz/ezb)
- Přístup k elektronickým odborným plnotextovým časopisům konkrétní knihovny z jednoho místa
- Německý projekt (Univerzitní knihovna v Regensburgu)
- otevřeno i pro další knihovny nejen z německé jazykové oblasti
- Zapojení českých knihoven (ETF UK, NK ČR)
- Nově jako SFX cíl (využití v JIB atd.)
- Výhled do budoucnosti (konsorciální konto pro celou ČR)
služba Ptejte se knihovny (http://www.nkp.cz/refer_centrum/archiv/archiv.htm)
- reakce na diskusi v konferenci Knihovna o dohledávání citací resp. dokumentů
- příklady obdobných referenčních elektronických služeb ze zahraničí (př. QuestionPoint (http://www.questionpoint.org/))
- spolupráce
- fungovat jako decentralizovaný systém referenčních dotazů, tvorba dynamického archivu
Virtuální polytechnická knihovna (VPK) (http://www.vpk.cz)
- Do VPK zatím začleněny 3 knihovny ze šesti, které ze zákona musí poskytovat mezinárodní MVS (Státní technická knihovna, Vědecká knihovna v Olomouci a Národní lékařská knihovna), zbylé tři jsou v jednání
- Institucionální i individuální uživatelé VPK (v současnosti 270 majitelů účtů)
- Výhoda jednotného formuláře pro objednávky, přehled požadavků včetně sledování průběhu vyřizování požadavku atd.
systém dodávání dokumentů Národní knihovny ČR (DODO) (http://doc.nkp.cz)
- digitální kopie z fondu NK ČR, zprovozněno koncem roku 2002
- uživateli zatím knihovny s přidělenou siglou, od října i individuální uživatelé
Závěrečnou diskusi předznamenal příspěvek o Národním a regionálním systému meziknihovních služeb v ČR. Stejně jako v případě slovenského systému MVS byly i zde zmíněny související zákony a vyhlášky (zákon 257/2001 Sb. a vyhláška 88/2002 Sb.) a také doporučení IFLA. K řešení se nabízí stále řada otázek (např. plateb za služby atd.). Evergreenem stále zůstává nutnost spolupráce.