Vždy je těžké psát o něčem, s čím je člověk spojen tak niterně, že už to víc ani nejde. Přesto moje přesvědčení nevydrželo dlouho – z jednoho prostého důvodu. Protože jako jeden z organizátorů vám můžu prozradit i něco ze zákulisí, a pomocí magie textu vás alespoň na okamžik přenést do pondělního dopoledne 23. ledna na konferenci Do černého.

Nejprve suše, objektivně a bez emocí. Konference Do černého proběhla letos již potřetí v prostorách Městské knihovny v Praze. Opět jsme se naladili na kreativní vlnu a hledali cesty, jak knihovny ozvláštnit, oživit a dokázat veřejnosti, že knihovny jsou cool.

První příspěvek Jany Jurkasové z dramatického spolku SENior nám ukázal, že pokud jde o kreativitu, netýká se to pouze lidí mladých, ale i seniorů. Jejich zapojení do tvorby divadla pomáhá propojovat světy a oživovat spojení mezi generacemi. Tomáš Pipota z Dobříšské knihovny si notoval s Vojtou Hamerským a oba ve svých příspěvcích zdůraznili důležitost využívání moderních médií pro moderní generaci. V tomto případě krátkých videí, které mohou propojit uživatele knihovny, a zároveň knihovně pomoci s propagací.

Konference Do černého: příspěvek Báry Votavové a pohled do Malého sálu MKP

Iveta Kratochvílová s Helenou Orálkovou z Knihovny Jiřího Mahena v Brně představily aktivity tamního oddělení pro mládež TEEN. A Městská knihovna v Praze představila únikovou hru v prostorách knihovny, coby  svérázný způsob, jak zájemce hravou formou seznámit s knihovnou i jejími službami, a k tomu dodat ještě obrovskou hromadu zážitků.

A že láska ke knihám může být společná nekomerčním knihovnám i komerčnímu knihkupectví ukázala Bára Votavová z e-knihkupectví Martinus.cz, která představila některé zajímavé marketingové akce, které mohou bez problémů proběhnout jak někde v knihkupectví, na sociální síti nebo právě i v knihovně.

Odpoledne pak probíhaly praktické workshopy, protože mnohá témata si zasloužila více času, a protože mnohdy vyzkoušet si něco na vlastní kůži je přínosnější, než o tom jenom poslouchat. Podrobně se mohli návštěvníci seznámit s tvorbou videí, s 3D tiskem, s prací na fotografiích, s improvizačními metodami, se storytellingem…

Odpolední workshopy: od storytellingu (Martin Hak) až po 3D tisk (Petra Martincová)

Pokud bychom chtěli hovořit v tvrdých čísel, tak chřipková epidemie může za nižší účast než v předchozích ročnících – bylo nás pouhých devadesát. Ale i tak se nám toto číslo líbí. Ze zpětné vazby (poledne 27.1.) nevyplývá, že bychom něco kardinálně zeslonili (to je jako zkonit, ale mnohem víc), a i když na příště víme o mnoha zlepšovácích, které prostě udělat musíme, nebojíme se prohlásit konferenci za úspěšnou.

Ale…

Ale naskýtá se otázka, proč to všechno děláme. K čemu je konference věnující se kreativitě v knihovnách dobrá. A hlavně – co to může přinést dál. Protože dělat konferenci pro konferenci samotnou není efektivní.

Jak jsem psal již výše – my knihovníci víme, že knihovny jsou super. Někteří naši čtenáři to vědí také. Jen je občas potřeba to připomenout. Vystoupit z vlastního stínu a povídat se na svět z jiného úhlu. A udělat občas něco šíleného, protože trocha toho kolektivního šílenství nás může se čtenáři propojit. Vždyť který vášnivý čtenář se rád nepodělí o svou vášeň s někým, kdo mu rozumí.

A zároveň si nemyslíme, že by hned všichni museli rozbít knihovnické pulty, vyházet starší knihy a už jen točit videa. Kdepak. Občas mnohem větší úspěch má kreativita mnohem méně nápadná. Taková ta drobná guerilla, která dokáže zasáhnout víc. V Městské knihovně v Praze je to třeba v tuhle chvíli velmi povedená výstavka „Barevná knihovna“. Okouzlující, vtipná a hlavně – lidmi velmi oblíbená. A stačilo přitom jen málo – nebát se probudit svou kreativitu.

Barevná knihovna

Kdesi kdysi jsem četl zajímavou definici: Umění je klidně i něco obyčejného, u čeho si člověk snadno řekne „to je tak jednoduché, to bych zvládl sám“. Ale pravdou je, že to člověk nikdy neudělá.

Buďme knihovnami, o kterých se tohle neříká. Buďme knihovnami, které jsou super. Knihovnami, které přežijí nejenom nás, ale i naše děti.

Pevně věřím tomu, že se to povede, když jiskry nápadů budou z našich hlav sršet stejně jako jiskry z toho nejkrásnějšího ohňostroje. A taky věřím, že v našem případě to rozhodně neskončí hlasitou ránou a tmou.