Povšimněte si, že ať už se jedná o knihovnu starobylou nebo moderní, bohatou nebo skomírající, prázdnou nebo ve švech praskající, většinou v ní najdete pravidla pro návštěvníky vytištěná na bílém listu papíru formátu A4. Někdy jsou napsaná Arialem, jindy fontem Times New Roman; někdy přilepená průhlednou páskou, jindy zatavená v plastu. Pryč jsou drahé mosazné tabulky či třeba jen rámečky změkčující tvrdost pravidel honosných institucí – takový je úděl čtenáře ve věku levné výpočetní techniky a osud plačícího oka estéta.

Na druhý pohled, zaměříme-li se na pravidla samotná, začneme vidět rozdíly. Možná jsou dané geografickou polohou, možná zkušenostmi pracovníků IT, možná také jen zvyklostmi té které společnosti. Pohlédněte na předestřená pravidla chování ve dvou náhodně vybraných institucích – Krajské knihovně v Pardubicích a Královské knihovně v Kodani – a pokud objevíte nějaké významnější rozdíly, vyjádřete v diskusi, jaká pravidla chování a používání výpočetní techniky jsou pro návštěvníky knihoven nejlepší.

Královská knihovna v Pardubicích a Krajská knihovna v Kodani.. nebo naopak?