Občanská neposlušnost internetnautů
Představme si na chvíli dnes již absurdní situaci, že by o Internetu v České republice nebylo vidu ani slechu, resp. přístup k němu by byl rozšířený v podstatně menší míře, jako tomu bylo ještě v loňském roce. SPT Telecom by měl se zajištěným monopolním postavením oblasti telekomunikací sladký život. Jeho pravidelné zvyšování poplatků by se obešlo bez zřetelnějších reakcí, nepočítaje v to několik dopisů rozhořčených čtenářů otištěných v novinách ztěžujících si na poruchovost spojení a kritických komentářů v ekonomických rubrikách.
Úmysl uskutečnit stejný krok oznámil Telecom i letos, ale zřejmě nepočítal s nezanedbatelnou okolností: Vedle majitelů telefonních přístrojů je ve hře další postižená cílová skupina, jejíž hlas není možné přehlédnout. Poskytovatelé připojení k Internetu, jinak zápolící v lítém konkurenčním boji o zákazníky, se za široké podpory rozrůstající se internetí komunity (včetně IKARA) sešikovali k bojkotu společného nepřítele, na jehož službách závisí mj. úspěch jejich podnikání.
Ukázalo se, že na soudržnosti internetnautů založený a zdola organizovaný odpor, který dal vzpomenout na vpravdě historickou éru Internetu, kdy sloužil primárně ke komunikaci mezi lidmi, otřásl pověstí Telecomu, která byla vytvářena nákladnými PR akcemi. Jde o učebnicový příklad omylu, že není rozhodující, jak chce instituce vypadat, nýbrž jak je ve skutečnosti vnímána. Aktuálně je Telecom ztělesněním chamtivce, jemuž podat byť jen kůrku se považuje za neslušné.
Odhlédneme-li na chvíli od důvodu bojkotu a soustředíme se na lidský rozměr této kampaně, zjistíme, že jsme svědky v polistopadové historii ojedinělého projevu občanské neposlušnosti, která by bez využití Internetu sotva nabyla takového rozsahu. Jen na první pohled je motivována pragmatickými cíli. Ve hře je především změna státní telekomunikační politiky, v níž by Telecom nehrál napříště jedinou roli.