Úvodem

Komunikace informací a přístupy k odborným informacím prodělaly na počátku nového tisíciletí rozsáhlé změny. Systémy elektronického publikování a některé nové formy předávání informací v prostředí internetu vyvolávají otázky po nových možnostech přístupu vysokoškolských studentů či běžných uživatelů vědeckých knihoven k odborným informacím. Vyvíjí se nové možnosti neomezeného využití volně dostupných zdrojů, úzce související s otázkami svobodného přístupu k plným textům elektronických materiálů. Neustálým srovnáváním tradičních a nových modelů přístupu k odborným informacím se postupně vytvoří nejen nutné zázemí pro využití kvalitních zdrojů, ale rovněž se otevřou další možnosti v poskytování knihovnicko-informačních služeb. Vědečtí pracovníci a informační pracovníci knihoven sehrávají významnou roli na cestě od kvantity ke kvalitě, resp. od placených k volně dostupným odborným informacím a informačním zdrojům.

Otevřené archivy a digitální knihovny pro počítačovou vědu

Počítačová věda [1] je věda, která se zabývá zpracováním údajů a systémy na jejich zpracování. Zahrnuje teorii i návrhy výpočetních systémů, hardware a software, a to včetně způsobů jejich použití v praxi. Počítačová věda má interdisciplinární charakter a zabývá se rovněž řešením problémů styku uživatele s počítačovým systémem [2]. Využívá se také v informační praxi při zpracování textových informací a vzhledem k danému se blíže rozpracovává problematika strukturace informací a způsoby jejího uložení, rovněž i otázky přístupu k informacím.

Obecně lze konstatovat, že počítačová věda je oborem, který je v současné době reprezentován již relativně velkým množstvím publikované literatury z hlediska časového i prostorového. Informační potřeby jednotlivých odborníků jsou uspokojovány v rámci oboru standardními postupy, informačními zdroji a službami různého charakteru, stejně jako je tomu v jiných oborech. Zároveň dochází k neustálému nárůstu volně dostupné literatury a dalších informačních zdrojů v elektronické podobě, uložených na serverech „povrchového“ webu, nebo v rámci databází či repozitářů dostupných v tzv. „hlubokém“ či „neviditelném“ webu.

Počítačová věda je tedy oborem, který významnou měrou produkuje a využívá nejnovější vědecké výsledky a aplikuje poznatky z výzkumů v praxi. Především v některých disciplínách počítačové vědy je zřejmý nezbytný přístup ke kvalitním publikovaným vědeckým výsledkům, které nejsou vždy volně dostupné. Proto vznikají specifické archivy elektronických tisků a digitální knihovny, které zaujímají významné postavení v rámci podpory otevřeného přístupu k odborným informacím a zároveň vyplňují doposud prázdný prostor mezi sférou autorů a nakladatelů. To vše v zájmu uživatelů informací, kteří přes nabízené možnosti stále narážejí na nejrůznější bariéry při získávání potřebných a požadovaných informací k dalšímu rozvoji oboru.

Vzhledem k popsanému si stručně uvedeme podstatné charakteristiky nejvýznamnějších existujících archivů elektronických tisků a digitálních knihoven určených k uspokojování potřeb odborníků z oboru počítačová věda. Přednostně byly vybrány ty zdroje, které umožňují otevřený a neomezený přístup k plným textům vědeckých materiálů z různých specifických oblastí v rámci oboru počítačová věda.

Prvním představitelem je předmětově profilovaný archiv elektronických tisků arXiv.org, založený komunitou fyziků v roce 1991. Jedná se o první významný mezinárodní archiv elektronických preprintů vědeckých recenzovaných článků, který zajišťuje bezplatný online přístup k informacím z pěti vědeckých a vývojových oblastí. V současnosti je elektronický archiv provozován a řízen na Cornellově univerzitě. Finančně je podporována jak provozovatelem, tak organizací NSF (National Science Foundation). Jmenovaný archiv zahrnuje preprinty, postprinty a také šedou literaturu z oboru fyziky, matematiky, nelineárních věd, počítačové vědy, kvantitativní biologie a statistiky. Jde o jeden z nejstarších a také nejobsáhlejších archivů, který zajišťuje otevřený přístup k 467 937 elektronickým tiskům, z uvedených vědeckých disciplín [3]. Dokumenty uložené v archivu lze stahovat ve formátech TeX/LaTeX, HTML, PNG, GIF, PDF a PS i s metadaty, která jsou tvořena dle mezinárodní normy RFC 1807, prostřednictvím webu, přístupu FTP či přes e-mailovou poštu. Vyhledávání v systému je možné pomocí webového uživatelského rozhraní podle předmětové oblasti, názvu dokumentu, autora či slov z referátů. Elektronický archiv arXiv.org je také iniciátorem a hlavním účastníkem Iniciativy pro propojování elektronických archivů „The Open Archives Initiative“ a využívá úmluvy pro propojování otevřených elektronických archivů, tzv. „Santa Fe Convention“.

Dalším představitelem je Networked Computer Science Technical Reference Library – globální distribuovaná digitální knihovna z oboru počítačové vědy, která patří k největším svého typu. Původně využívala principu architektury federace distribuovaně vytvářených repozitářů, ovšem v roce 2001 byla nahrazena architekturou vycházející z principů a protokolu OAI-PMH. NCSTRL zahrnuje výzkumné a technické zprávy, disertační práce a články z vybraných elektronických časopisů z oboru počítačové vědy, které jsou uloženy v repozitářích různých institucí Severní Ameriky, Evropy a Asie. Dokumenty jsou v digitální knihovně přístupné v plných textech, v různých formátech, s jistou preferencí formátu PS, metadata k uloženým dokumentům jsou tvořena dle normy RFC 1807. Digitální knihovna umožňuje přímé vyhledávání přes webové rozhraní podle názvu, autora a slov z referátů, s možností doplnění dalších kritérií a hledisek vyhledávání. NCSTRL je také jedním z účastníků Iniciativy pro propojování elektronických archivu „The Open Archives Initiative“.

Následujícím příkladem je polytematická digitální knihovna bibliografických, textových, obrazových i zvukových informací The New Zealand Digital Library. Informace v digitální knihovně jsou shromažďovány a ukládány v komprimované podobě v rámci centrálního repozitáře. Pro obor počítačová věda je k dispozici kolekce „Computer Science Technical Reports“, která zahrnuje 45 720 textů technických a výzkumných zpráv, uložených na 296 serverech po celém světě [4]. Další důležitou kolekcí je „HCI Bibliography“, která zpřístupňuje informace z oblastí výzkumu a vývoje komunikace a interakce „člověk-počítač“. Třetí sbírkou v NZDL pro počítačovou vědu je „Computer Science Bibliography“, která přináší kolekci více než jednoho miliónu odkazů na vědeckou literaturu z různých zdrojů, pokrývající mnohé aspekty oboru počítačová věda [5]. Zpracování a interaktivní vyhledávání informací je realizováno prostřednictvím jednoduchého webového uživatelského rozhraní.

Následující archiv elektronických tisků ECS EPrints Service je vytvářen Fakultou elektrotechniky a počítačové vědy Southamptonské univerzity. Patří k největším archivům v oboru elektronika a počítačová věda. V současnosti zahrnuje úplné texty zhruba 12 tisíc dokumentů [6].

Dalším příkladem je E-Print Network, která je významnou komplexní bránou k řadě digitálních archívů a knihoven preprintové literatury z oborů počítačová věda, matematika a fyzika. Informační gateway obsahuje přístupy k prenprintům vědeckých článků, vědeckým a technickým zprávám a jednotlivým dokumentů, které vznikly jako výsledek vědecké komunikace v uzavřených vědeckých komunitách. V současnosti brána zpřístupňuje odkazy k více než 27 850 webovým stránkám a databázím, obsahujícím více než pět miliónů elektronických tisků vědeckých materiálů [7]. Vyhledávací rozhraní umožňuje jak interaktivní paralelní vyhledávání ve zvolených zdrojových databázích, tak samostatné prohlížení jednotlivých zdrojů.

Závěr

Archivy s otevřeným přístupem nebo institucionální archivy tvoří v současné informační praxi významný fenomén, který je potřeba podporovat. Vzhledem k dokladům o tom, že vědecké články z archivů s otevřeným přístupem jsou více čteny, a tedy také čím dál tím více citovány. Cyklus, kdy je článek publikován, čten, citován a stává se podkladem dalšího výzkumu, se harmonicky uzavírá, s cílem a zároveň také základem otevřeného přístupu. V literatuře [8] se uvádí, že 92 % z 10 000 akademických časopisů dalo zelenou svým autorům, aby okamžitě po publikování umístili své práce také do institucionálních repozitářů. Pod tlakem kritiky 79 % těchto časopisů zároveň umožnila autorům archivovat postprinty, i když to byly verze autorské, resp. vydavatelské verze autorů.

Pro otevřený přístup hovoří i studie, podle kterých články s otevřeným přístupem z oblasti fyziky se stahují ve stejném množství z časopisů s otevřeným přístupem jako z časopisů bez otevřeného přístupu (které jsou založeny na předplatném).

Domnívám se, že to, co je v nastolené fázi podstatné a žádoucí, je vytvoření jasné linie všech zúčastněných institucí, které mohou žádat archivaci prací svých autorů ve svých archivech, aby nabádaly autory k publikování v časopisech s otevřeným přístupem, které v současnosti tvoří dle statistických přehledů cca 5 % z celkového počtu časopisů [9].

Na závěr dodávám informaci, že v příštím, květnovém čísle si jako významný zdroj informací s otevřeným přístupem představíme vybrané otevřené archivy elektronických tisků a digitální knihovny z oblasti informační vědy a knihovnictví. Uvedeme podstatné charakteristiky jednotlivých archivů a digitálních knihoven v prostředí internetu a odkážeme na jejich praktické užití v oblastech spojených s naším oborem.