28. knižní salón v Paříži probíhal ve dnech 14.-19. března 2008 jako obvykle na výstavišti u Porte de Versailles. Hlavním vystavovatelem nebo spíše čestným hostem, jak se psalo ve francouzském tisku, byl Izrael. Slavnostního zahájení se zúčastnil Šimon Perez. Vzhledem k zvláštnímu postavení, které Izrael jako čestný host zaujímal, arabské státy knižní veletrh bojkotovaly. Zpráva o bojkotu proběhla médii (a to i u nás v ČR) a já tam také žádný arabský stánek neviděla. Veletrh probíhal za zvýšených bezpečnostních opatření, která však v praxi jeho chod nenarušovala a návštěvníky neobtěžovala.

Při této příležitosti přijelo do Francie 39 izraelských spisovatelů píšících hebrejsky, jejichž díla se překládají do francouzštiny. Jednalo se jak o autory „osvědčené“, tak o mladou generaci píšící prózu, poezii nebo komiksy. Účastnili se také řady vystoupení. Do Paříže tak přijeli např. Aharon Appelfeld, Orly Castel-Bloom, Lizzie Doron, Sayed Kashera, Amos Oz, Boris Zaiman.

V izraelském stánku byl poměrně velký prostor věnován bibli a talmudu. Některé knihy byly v hebrejštině, ale drtivá většina byly francouzské překlady vydané ve Francii.

Na veletrhu se očekávalo na 3 000 spisovatelů, kteří k velké radosti čtenářů uspořádali více než 5 000 autogramiád. O autogramiády byl obrovský zájem. K příslušnému stánku se vždy vinula mnohametrová fronta (odhadem 20-40 metrů, jak kde) a chtiví čtenáři stáli ve trojstupech a čtyřstupech. Nevím, jak rychle se postupovalo, ale já to odhaduji na několikahodinové čekání. Stánky si zarezervovalo asi 1 000 nakladatelů. Rozsahem to byly velké výstavní a prodejní plochy až po malé několikametrové „stánečky“. Byli tu i zahraniční nakladatelé, letos z 21 země. Vystavovali např. Švýcaři, Belgičané (Wallonie-Bruxelles), Brazilci, Rumuni, Rusové a také my. Česká republika měla přehledný stánek střední velikosti nedaleko Izraelců. Vystavovala současné autory, francouzské překlady českých děl a faksimile Velislavovy bible. I to bylo na prodej, ovšem za kulatou sumu 7 000 (slovy: sedm tisíc) euro.

Francouzští nakladatelé měli buď samostatné stánky, nebo se sdružili do obrovských kolektivních stánků (Co stánků! Stanů!) podle oblastí: Île-de-France, Bretagne, Provence-Côte d’Azure-Alpes, Rhône-Alpes, Alsace, Midi-Pyrenées... V mamutích stáncích byla poněkud horší orientace a člověk občas ztrácel přehled. Také se tam špatně hledalo, zejména když byly knihy vyrovnány na regálech těsně jedna vedle druhé jako v knihovně a byly jim vidět pouze hřbety. Je to úsporné, vejde se jich tam hodně, ale kdo se v tom má „hrabat“. Na horní regály není skoro vidět, jak jsou vysoko, a pokud jde o ty spodní, je nejlepší se hezky plazit „po čtyřech“ po zemi.

Velký prostor zaujímala již tradičně dětská literatura, komiksy a manga. Manga jsou japonské komiksy, které zřejmě prožívají ve Francii svůj rozmach. V jedné části byla dokonce „vesnice manga“. Literatura pro děti a mládež byla snad už pro děti od narození. To byla obrázková omyvatelná leporela nebo textilní knihy s hračkou, kterou může dítě umísťovat na každou stránku. Obrovskému zájmu se těší žánr fantasy. Fantasy není záležitost pouze dětské literatury, ale v rámci literatury pro děti a mládež zaujímal velmi významné místo. Překládá se „Eragon“, „Deltora“, „Kronika rodu Spiderwicků“, Pratchettova „Zeměplocha“... Naproti tomu „Pán prstenů“ a „Harry Potter“ už „to mají za sebou“ stejně jako „Letopisy Narnie“. Moc se mi líbila jedna knížka fantasy (nebo spíš horor?), kde bylo na obálce vzadu upozornění: nečíst před spaním, hrozí noční můry; slabší povahy mohou být nervově labilní. Upozorňuji, že tato kniha, jejíž titul jsem bohužel zapomněla, byla určena pro čtenáře od 10 let.

Jako na každém knižním veletrhu i tady probíhala různá setkání, přednášky, diskuse, autogramiády. O těch jsem se již zmiňovala. Z dětské literatury komiksů a manga to byly např. „Budoucnost manga“, „Žánr manga“, „Komiksy na jiných nosičích“. Přejdeme-li k vážné literatuře, tématika byla velmi různorodá a mnohdy vysoce aktuální: „Městská literatura a nové městské kultury“, „Květen 1968: lítost nebo výčitky?“, „Historický román: proč se tak líbí?“, „Bible a svatá země“, „Existuje židovská literatura?“, „Překládat je prvotní hřích“, „Židé, Izrael a svět“, „Věda pro všechny“, „Znečišťování vesmíru pod dohledem“, „Když umění potká vědu“, „Sbohem ropo ... ať žijí obnovitelné energie“, „Klonování“, „Neutrino: obyčejná částice?“. Jak je vidět z tohoto krátkého výběru, záběr byl opravdu široký od témat čistě literárních přes politická až po vědecká. Často se také vyskytoval rok 1968, ať už to byla témata několika debat nebo knih, které rozebíraly historii a následky událostí r. 1968 především ve Francii, ale i jinde v Evropě. Zdá se, že 40 let se ve Francii v tomto případě považuje za dostatečně významné a kulaté výročí, aby se mu věnovala tak velká pozornost.

Celkově bych veletrh hodnotila velmi příznivě. Dává dobrou představu o tom, co ve Francii vychází a co se čte, a považuji ho za přínosný i pro knihovny.