Během svého služebního pobytu v Oslu jsem měla možnost zjistit, jak vypadá norský knižní trh. Co se prodává, kde se prodává, jak se prodává, za kolik se prodává. A bylo to docela zajímavé.

V Norsku jsou knihy především v norštině. Má to ovšem jeden háček. Norština má dvě formy  jazyka, bokmål (knižní řeč) a nynorsk (nová norština). Nynorsk se tolik nepoužívá, ale přesto v této jazykové verzi vycházejí publikace, a to hlavně v nakladatelství Det norske Samlaget. Pro norštináře nepochybně zajímavé.

A co se tedy dá objevit v knihkupectvích? Tedy především knihy. V knihkupectvích bylo celkem dost lidí, ale možná také proto, že se pomalu, leč jistě blíží Vánoce a kniha je vždy vhodným dárkem.

V oblasti beletrie vycházejí především norští autoři a potom se překládají další skandinávští spisovatelé. Následuje angloamerická produkce, pak dlouho nic a teprve pak další jazyky. Zejména v oblasti krimi, thrilleru, sci-fi nebo fantasy se na norském knižním trhu výrazně prosazují domácí či skandinávští spisovatelé. Stejně jako jinde se tu projevuje diktát módy a v regálech tu trůní upírská tetralogie Stephenie Meyerové. Všude se objevuje Dan Brown a Paulo Coelho. Knihy pro děti a mládež jsou velmi pěkně ilustrované, což mne ovšem nepřekvapilo; Seveřané mají dětskou knižní ilustraci opravdu na úrovni. A téměř zcela chybí komiksy. Zatímco ve Francii nebo v Belgii má člověk pocit, že komiks světem vládne, tady na severu naopak začne pochybovat o tom, zda vůbec existuje.

V odborné literatuře se rovněž najde ledacos. Velmi dobré slovníky - překladové, etymologické, pravopisné, encyklopedické. Filozofické spisy a publikace o dějinách filozofie nebo významných filozofech, jako např. Kant nebo Hegel. Kupodivu jsem nikde nenarazila na Sørena Kierkegaarda, což mi připadalo docela zvláštní. Hodně právnické literatury, ať už šlo o učebnice norského práva (trestní, civilní aj.) nebo překladové slovníky. Norsko není členem Evropské unie, takže žádné (nebo skoro žádné) unijní právo.

Norsko je – bylo – zemí Vikingů. Vikingové a vikinská minulost Norska proto v knihkupeckých regálech nesmí chybět. Bohužel řada publikací s touto tematikou je angloamerické provenience. Ale najdou se i původní norské práce. Když už jsme u dějin, vycházejí také životopisy norských politiků a činitelů různých stran. 

Letmým pohledem do regálů zjišťuji, že životní styl a knihy typu „milionářem snadno a rychle“ tu asi nemají velký odbyt. Architektura, design, dům, zahrada – to všechno ano, ale v přiměřeném množství. Poměrně velký prostor je věnován sportu a umění. Jednak monografické publikace o norských umělcích, což je zajímavé, neboť o nich se  u nás mnoho neví, jednak „klasika“ – francouzské a italské malířství, architektura, stavební památky ve světě apod. Nechyběl ani náš Alfons Mucha. Ovšem pozor: umělecké publikace byly často ze zahraničních nakladatelství: Skira, Prestel, Hatje Cantz.

V centru Osla je řada knihkupectví. Asi bych doporučila Tanum na ulici Karl Johans gate, což je takový malý Neoluxor (Pražané vědí, co tím myslím; pro ostatní: Neoluxor je mnohapatrový obchodní dům – pouze knihy – na Václavském náměstí v Praze). A jak to v takovém velkém norském knihkupectví vypadá? Prodávají se tam především knihy. Správně. Především knihy, ale i řada jiných věcí: kalendáře, diáře, bločky, propisovací tužky, a protože už bylo před Vánocemi, tak také vánoční gratulace. Bylo z čeho vybírat a člověk těžko odolával. Ceny jsou v číslech asi jako u nás, ale 1 NOK (norská koruna) = asi 3 Kč. Takže krát tři a v tom okamžiku se nám cena přestane líbit. A jenom tak mimochodem – v Norsku je na knihy nulové DPH. O něčem takovém se nám může jenom zdát.

Knihy jsou řazeny přibližně podle oborů, nad regály jsou nápisy, hlásající, že zde je filozofie, dějiny, umění či sport. Pro orientaci to je dobré. Méně dobré je, že v oddíle „levné knihy“ (= levná brožovaná vydání) je směs, tedy všechny obory. A pak tu je regál se žhavými novinkami, kde najdete vedle sebe odborný filozofický spis a „krvák“. Něco mají ovšem společného: právě vyšly.

V knihkupectvích si knihy ovšem jenom nekupujete, můžete si je pěkně prolistovat, něco přečíst, a abyste se cítili ještě lépe, často si k tomu můžete objednat kávu a v klidu si ji vypít. To není žádný vtip, v knihkupectvích mají často něco jako minikavárnu a opravdu tam prodávají kávu, zcela konkrétně za 20 NOK.

Kromě knihkupectví najdete knihy v muzejních obchůdcích, ovšem tam už je výběr užší. Publikace jsou tematicky zaměřené k profilu muzea. Ještě zmíním obchody se suvenýry, ale tam je záběr opravdu velmi úzký: průvodce, plán Osla, automapy Norska.

Abych se ještě vrátila k norskému knižnímu trhu. Norsko má necelých pět milionů obyvatel a ročně vychází zhruba 7500 knižních titulů. Cena knih je fixní a pokud můžeme hovořit o nějaké průměrné ceně za kus, tak je to něco málo přes 200 NOK. Knihy z dovozu se na trhu podílejí asi 9 %. Jenom pro zajímavost, podle výzkumu věnují Norové četbě denně v průměru třináct minut a kupují si ročně jedenáct knih.

Co říci na závěr? Knižní trh je rozmanitý jako všude, ale co mi připadalo velmi sympatické, že Norové – alespoň to na mne dělalo tento dojem – nepodléhají jako my tolik  diktátu módních trendů, kdy se na nás ze všech stran hrnou knihy s dobře a upřímně míněným radami (nejlépe americké provenience) o skvělé duševní pohodě, o tom, jak rychle zbohatnout, jak se oblékat a které značky nosit, aby byl jeden „in“. Měla jsem pocit, že to je v Norsku do určité míry okrajová záležitost, a za to jim fandím.