Prezentace knihy Arabské Španělsko a evropská vzdělanost

V pondělí 21. 5. 2007 v 18:30 se v kinosále Institutu Cervantes uskuteční prezentace knihy Arabské Španělsko a evropská vzdělanost. Knihu katalánského autora Juana Verneta uvede její překladatel Jiří Kasl. Prezentace knihy se zúčastní a promluví na ní náš přední arabista prof. PhDr. Luboš Kropáček z Ústavu Blízkého Východu a Afriky FF UK.

Španělský arabista Juan Vernet Ginés (narozený v Barceloně v roce 1923), emeritní profesor Barcelonské univerzity a člen španělské Královské akademie historie, Ústavu katalánských studií a dalších španělských i zahraničních vědeckých a kulturních institucí, je mezinárodně uznávaným odborníkem na dějiny arabské vědy, zvláště astronomie a kartografie, od středověku do renesance. Napsal na tři sta článků a čtyřicet knih, například Literatura árabe (Arabská literatura, 1966), Astrología y astronomía en el Renacimiento: la revolución copernicana (Astrologie a astronomie za renesance: koperníkovská revoluce, 1974), Historia de la ciencia española (Dějiny španělské vědy, 1976), Los orígenes del islam (Počátky islámu, 1990), monografii o Mohamedovi (1987) a přeložil Korán a Tisíc a jednu noc do španělštiny. Spolupracoval například s časopisy Al-Andalus, Oriens, Archives Internationales d’Histoire des Sciences, Mathematical Review a podílel se na sestavování rozsáhlého encyklopedického díla Encyclopédie de l’Islam. Vypracoval množství biografií španělských a arabských vědců pro monumentální šestnáctisvazkovou kompilaci Dictionary of Scientific Biography. Spolu se svým nástupcem Juliem Samsóem je šéfredaktorem časopisu Suhayl, který vychází od roku 2000 v anglické a arabské mutaci a otiskují se v něm práce z dějin exaktních a přírodních věd v islámské civilizaci.

Kniha Lo que Europa debe al Islam de España (Barcelona 1999, El Acantilado, 560 stran), pro jejíž český překlad byl zvolen titul Arabské Španělsko a evropská vzdělanost, je aktualizovanou reedicí práce profesora Verneta La cultura hispanoárabe en Oriente y Occidente (Hispanoarabská kultura na Východě a na Západě; Barcelona 1978).

Její počáteční kapitolu tvoří historický úvod věnovaný vzniku islámu, arabské kultury a dějinám muslimského panství na Iberském poloostrově. V dalších kapitolách se přibližují aspekty antického dědictví v arabském světě. Autor pak zaměřuje pozornost na překlady antických textů do arabštiny, dále pak na překlady z arabštiny do latiny a zabývá technikou překladů. Potom se víceméně chronologicky soustřeďuje na přenos poznatků v jednotlivých vědeckých odvětvích (filosofii, matematice, astronomii, astrologii, fyzice, alchymii, medicíně atd.), zejména od 10. století, kdy bylo arabské panství na vrcholu moci. Hlavně za éry ‘Abdurrahmána III., vládnoucího bezmála půlstoletí (912–961), a jeho nástupce al-Hakama II. byly vytvořeny předpoklady pro další rozvoj vědy. Ten pak pokračoval, byť jej poznamenalo rozdrobení muslimské říše, až do 13. století. Filosofové jako byli Ibn Bádždža, Ibn Tufajl, Ibn Majmún (Maimonides) a Ibn Rušd (Averroes) nebo v oborech přírodních věd působící az-Zahráwí, rodina Banú Zuhr (medicína), botanik a farmakolog Ibn al-Bajtár, astronom al-Bitrúdží, geografové al-Bakrí či al-Idrísí patří k jménům, která podstatně přispěla k základnímu vědeckému poznání. Po dobytí Toleda v roce 1085 a zabrání tamních knihoven se otevřela cesta k mnohem bohatšímu dědictví antických textů. Ve 12. století vznikla pod patronací arcibiskupa Raimunda jedinečná překladatelská škola, která se mohla pochlubit takovými jmény jako Jan ze Sevilly (Johannes Hispalensis), Gerhard z Cremony a celou řadou jiných, která zprostředkovala přenos vědeckých poznatků do křesťanské Evropy, na jejíchž univerzitách se podle nich vyučovalo ještě hluboko v novověku. Knihu uzavírají dvě kapitoly pojednávající o básnickém a výpravném umění muslimského Španělska a o jeho vazbách na vývoj literatury na křesťanském Západě.

Toto dílo, jemuž předcházela řada dílčích vědeckých studií a statí, patří k zakladatelským pracím k historii vědy v al-Andalusu. Přesvědčivě dokládá, že arabská odborná literatura byla nejen prostředníkem antického a orientálního dědictví, ale sama je také obohacovala a rozvíjela, čímž významně přispěla k rozvoji evropské vzdělanosti.

Při překladu do češtiny bylo využito druhého vydání francouzského znění z roku 2000. Rozsáhlý poznámkový aparát knihy doplňuje aktualizovaná bibliografie a výběr literatury v češtině.

Kniha Arabské Španělsko a evropská vzdělanost bude prodávána na místě se slevou. Simultánní tlumočení zajištěno. Vstup volný.

Zdroj: Tisková zpráva Institutu Cervantes