Kolik má žížala srdcí? Co nosí Skotové pod kilty? Můžeme na Mount Everestu uvařit vajíčko? Které zvíře má nejvíce zubů? Co je klinománie, busking a kdo lumberman? Můžou muži kojit? Od kdy pereme v pračce? Co to byla bramborová a co pomlčková válka? Jakým gestem urazíte Angličana? Kdo je vánoční skřítek Tomte? Poslouchá cvrček koleny? Proč se podvedenému muži říká paroháč? Proč má Batman ve znaku netopýra? Proč se nedokážeme sami polechtat? Trpí zvířata psychickými nemoci a mají vlastní psychoterapeuty? Která přírodní potravina se jako jediná nekazí? Proč se lidé bojí klaunů?

Odpovědi na tyto i další otázky přináší každou sobotu a neděli ve vysílání Českého rozhlasu Encyklopedie Radiožurnálu. A protože krátké a stručné odpovědi v éteru rychle odezní, vydal Radioservis už dva soubory těchto krátkých hesel. První vyšel pod názvem Kde má cvrček uši aneb Chytrej jak rádio; ten druhý se jmenuje Proč má zebra pruhy aneb Chytrej jak rádio 2 a podle anotace nabízí to, co se v běžných encyklopediích nedočtete. Stručnou a zábavnou formou má představovat „nová a neznámá fakta a zajímavosti z oblasti historie, medicíny, kultury, společenských či přírodních věd. A nejen to – snaží se také přijít na kloub mnohým populárním mýtům či nahlédnout pod povrch toho, co se každodenně děje kolem nás.“

Shromážděna jsou v ní témata, která editoři roztřídili do skupin jako O laskominách, O živých i neživých obrazech nebo O čem se v chytrých knihách nedočtete; předchozí svazek obsahoval zase nadpisy jako Co zaujme kulturního antropologa nebo Co se nám honí hlavou. Pokud bychom se pokusili o vlastní klasifikaci, některé z otázek jsou typické pro Guinessovu knihu rekordů, další jsou výborem z etymologického slovníku, jiné by se daly označit jako uvádění filmových omylů na pravou míru. 

Mnohé z otázek jsou empiricky ověřitelné, ale četné další se týkají fiktivních reálií vztahujících se k imaginárním bytostem. Například u otázky „Proč upírům vadí česnek“, tak nezbývá než zkoumat, který spisovatel s touto legendou přišel. Další jsou pak takové povahy, že jde spíše o námět na filosofickou rozpravu o kulturních univerzáliích než o otázku, na kterou by existovala stručná a jasná odpověď. To je případ dotazu „Je šťourání v nose lidskou nectností?“ V tomto konkrétním případě autoři dilema vyřešili tím, že celý problém převedli – či spíše zredukovali – na jeho medicínský aspekt.

Jindy ale zdánlivě prostá otázka otevírá nečekané perspektivy: zkoumání toho, od kdy je vidlička součástí příboru, přechází v krátké pojednání o strachu z vidlice coby znaku ďábla; pátrání po symbolech pro muže a ženu (kolečka s šipkou a křížkem) zase čtenáře dovádí k dávným astrologickým symbolům.

V jednotlivostech můžeme s některými texty polemizovat nebo je doplňovat (třeba v kapitolce o původu a významu sepjatých rukou při modlitbě), ale celkově nelze popřít, že se autoři hesel snaží o psaní textů srozumitelných a informačně podložených, které často uvádějí i několik možných verzí či úhlů pohledu. Podobnými tématy se navíc někdy zabývá i pořad Meteor. Rozhlas tak obstojně popularizuje odborné poznatky v širší veřejnosti a čtenář může mít dobrý pocit, že jeho koncesionářské poplatky jsou v tomto případě vynaloženy smysluplně.

Podobnou osvětovou funkci dnes ovšem plní i knihovny, které na stránce Ptejte se knihovny odpovídají na všeobecné dotazy nejen čtenářům knihoven, ale i ostatním uživatelům internetu. (Zúčastněné knihovny garantují odpovědět na dotaz do dvou pracovních dnů od jeho přijmutí, ovšem pokud je dotaz pracný nebo je nutné jej předat jiné instituci, může jeho zodpovězení trvat i déle.) Mezi dotazy, které pak byly v hlasování vyhodnoceny jako nejoblíbenější, patří například „Jak se rodí čerti?“, „Je Ježíš Kristus reálná postava?“ nebo „Může se za plného měsíčního svitu spojeného s bouří vytvořit černobílá duha?“ (Někdy má dotaz i formu návodu k provedení experimentu: Do hrnečku vlijete horké mléko, vsypete kakao a zamícháte. Pokud lžičku nevyndáte, ale budete s ní jemně ťukat o dno, bude se v čase postupně měnit vydávaný zvuk. Dokážete určit, zda bude tón klesat či stoupat a proč?) Oproti Encyklopedii Radiožurnálu uvádějí knihovníci i zdroje, z nichž jejich poznatky pocházejí, čímž je pobízejí k dalšímu studiu, případně zvou k využití jejich knižních fondů.

Některé ze zmíněných dotazů mají pro někoho asi poněkud fantasmagorickou povahu. A je pravděpodobné, že třeba za padesát let budou vědci na dané dilema pohlížet odlišně. I tak je ale uprostřed současné záplavy často falešných, lživých a nepodložených zpráv chvályhodné, že se naopak někdo takto soustavně snaží o šíření informací ozdrojovaných, důvěryhodných, nebo alespoň takových, které odpovídají současné úrovni poznání odborníků (o to více, že je dnes módní na „experty“ útočit a zavrhovat je). Podobné osvětové snahy mají svoji cenu, i když v těchto knihách nenajdeme celkem prosté a snadno zodpověditelné otázky, kolem kterých se v některých chvílích koncentrují zdejší veřejné debaty, jako „Napsal Peroutka článek Hitler je gentleman?“ nebo „Je pravda, že všichni teroristé jsou muslimové?“

Martina Poliaková, Dušan Radovanovič a kolektiv: Proč má zebra pruhy, aneb, Chytrej jak rádio 2. Radioservis, Praha, 2016, 204 s.

Pozn.: Recenze vyšla na serveru iliteratura.cz a byla přejata se souhlasem autora.