Také se vám už někdy stalo, že jste si připadali jako ufon? Myslím tím situace, kdy si připadáte jako cizorodý prvek v neznámém světě, máte potíže čemukoliv rozumět, bytosti, které s vámi komunikují používají odlišný jazyk než znáte apod. Po počátečním šoku začnete v neznámém světě hledat záchytné body, analogicky srovnáváte neznámé jevy s věcmi, které dobře znáte a umíte pojmenovat ve svém jazyce, zoufale se snažíte čerpat z prožité zkušenosti a improvizovat. A pak to přijde. Začínáte trochu chápat, co se kolem vás děje. Vaše ufonská pozice je nakonec docela zajímavá, protože vidíte řadu problémů cizího světa v úplně jiném světle.

E-learning se může pro knihovnickou obec na první pohled jevit jako cizí planeta. Doufám, že tomu nevěříte. Nedávno jsem se zúčastnila konference SCO o elektronické podpoře výuky a jako správný ufon jsem nevycházela z údivu, kolik podobných problémů analogicky řeší knihovníci zejména při automatizaci činností, digitalizaci sbírek a při práci s elektronickými informačními zdroji.

Co je e-learning?

Pojem e-learning je definován jako proces elektronického vzdělávání, ve kterém se používají multimediální technologie, internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání a pro zvýšení přístupu ke vzdělávání. V současné době je velice perspektivní vzdělávání prostřednictvím internetu (nebo intranetu), tzv. online learning.

Základním stavebním kamenem v e-learningu je komplexní e-kurz, který odlišnou formou částečně simuluje tradiční činnosti při vyučování určitého předmětu ve škole. Mezi zásadní odlišnosti e-learningu oproti kontaktní výuce ve škole patří důraz na užití netradičních metod výuky, samostatnost, svobodu studenta v organizaci studia, nonstop přístup ke studijním materiálům bez osobního kontaktu s učitelem. E-learning navíc rozlišuje formy komunikace a způsoby studia na asynchronní (např. e-mail, diskusní skupiny, nástěnky) a synchronní (např. diskuse v reálném čase - chat, načasované společné sdílení pracovních ploch a aplikací, videokonference).

Jednotlivé složky e-kurzu tvoří:

• multimediální studijní materiál (strukturované texty na témata v kurzu, odkazy, obrázky, animované sekvence, video snímky, videokonference, zvuky ad.)
• úlohy, procvičování
• zpětnovazební činnosti (diskusní fóra, rozhovory studentů navzájem i s učitelem, práce ve skupinách, testy, autotesty)
• funkce pro správu e-kurzu (hodnocení a sledování výsledků činností studentů).

E-kurzy se vytváří a spravují prostřednictvím speciálních programů pro tvorbu a řízení kurzů, tzv. Learning Management Systems (dále jen LMS).

Jednotlivé složky e-kurzu obsahují tzv. znovupoužitelné vzdělávací objekty (sharable content objects). Hlavní výhodou členění na vzdělávací objekty a prvky je možnost sdílení a znovupoužití např. části textu, konkrétního obrázku, celého bloku aktivit i v jiném e-kurzu. Předpokladem přenositelnosti určitého objektu je samozřejmě respektování standardů v jednotlivých LMS. V případě webových e-kurzů je klíčový soubor specifikací a doporučení SCORM (Sharable Content Object Reference Model).

Pro koho je e-learning?

E-vzdělávání je v současné době velice přitažlivé nejen pro privátní sektor a zejména velké firmy, ale i pro vzdělávací instituce (vysoké, střední školy). Témata, která se vyučují v e-kurzech, jsou různorodá a mnohdy překvapivá např. cizí jazyky, matematika, chemie, fyzika, biologie, účetnictví aj. V praxi se můžeme setkat nejen s čistou “plně virtuální” formou vedení kurzu, ale často s kombinací kontaktní (prezenční) výuky a e-vzdělávání.

Na vysokých školách má e-learning velké kouzlo hlavně jako nová forma distančního vzdělávání. Atraktivita spočívá i v efektivním propojení s automatizovanými studijními agendami a systémy.

Vysoké školy nejsou schopny řešit stále neuspokojenou poptávku po studiu přijímáním rostoucího počtu fyzických studentů. Jako perspektivní řešení se nabízí online vzdělávání.

Co má společného e-learning s knihovnictvím?

Vzpomínáte na počátky automatizace knihoven? Tak se připravte na „déja vu”. E-learning prošel fází nekritického protežování technologických řešení bez řádné analýzy a komunikace s pedagogy. Řada institucí nakoupila drahý komerční program nebo investovala mnoho sil do vývoje vlastního LMS, aniž by proběhla strategická analýza potřeb a cílů konkrétní instituce. Bezhlavý nákup technologií pak v řadě případů nastolil model učitel=trosečník, jenž se sám musel potýkat s divokými vlnami plnými ICT dravců, kteří považovali jeho pedagogické zkušenosti pro e-learning za nepodstatné.

Moderní elektronické informační služby a zdroje knihoven staví na relativní jednoduchosti, komfortu a nepřetržitém provozu. Jednou z největších výhod e-learningu je také právě „bezbariérový přístup” k materiálům, možnost operativní aktualizace a úpravy materiálů ze strany všech aktérů.

Mnoho elektronických informačních zdrojů pracuje při vyhledávání s vizualizací, tzn. znázorňuje výsledky nebo průběh vyhledávání jinými prostředky než suchým lineárním textem - graficky, hypertextově. Stejně i v e-learningu hraje významnou stránku vizualizace - stravitelnou, přívětivou formou znázorňuje zejména složitě strukturované objekty (např. grafické trojrozměrné zobrazení abstraktních pojmů – příklad z přírodních věd viz http://geology.asu.edu/~reynolds/).

Jak propojit elektronické zdroje, učební objekty různorodých obsahů a forem při zachování možnosti práce v libovolném programu (LMS)? Jak zajistit jejich kompatibilitu pro přenos a znovupoužití? Oblast standardizace na úrovni technických protokolů a metadat (popisu objektů) je knihovníkům také dobře známá. Na mnoha školách vznikají paralelně obsahově shodné kurzy. Implementace e-learningových standardů (SCORM) je určitě krokem směrem ke spolupráci, sdílení učebních zdrojů a z toho vyplývající úspoře intelektuálních sil a času.

Podobnost s knihovnictvím určitě najdeme v hlavním cíli e-learningu, kterým je vzdělávání. Navíc se nabízí využití e-learningu jako přitažlivé formy informačního výchovy, které se tradičně knihovníci věnují. Kurzy práce s informacemi či informační lekce realizuje v různém rozsahu a pro různé uživatele téměř každá knihovna. Forma e-learningu je v tomto případě nejen prostředníkem k obsahu informačního vzdělávání, ale zároveň spolu s PC a dalším technickým zázemím je to nástroj k praktikování dnes nezbytné počítačové gramotnosti. Tedy učení s nadhodnotou!

Geneze vzniku e-kurzů v Ústřední knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity (PdF MU)

Zvýšený zájem o e-learning na PdF MU se začal projevovat od roku 2003. Několik málo nadšenců e-vzdělávání za podpory vedení zajistilo program pro řízení vzdělávání – Moodle, jeho implementaci a školení pedagogů (tutorů). Vstupní investice byly pro fakultu minimální, protože Moodle je program typu open source (zdarma dostupný a jeho zdrojový kód je možné editovat a zlepšovat dle vlastních potřeb). Zpočátku řada kateder začala budovat e-kurzy většinou jako podporu prezenční výuky s cílem zajistit studentům více možností k procvičování, ale postupem doby začaly vznikat plně e-learningové kurzy.

Naše fakultní knihovna si nenechala nic ujít a připravila svůj první kurz “Jak pracovat s odbornými informacemi”. Kurz je koncipován jako plně e-learningový (bezkontaktní), obsahuje 10 tematických bloků zaměřených na práci s klasickými a zejména elektronickými informačními zdroji a službami.

Každý z deseti tematických bloků obsahuje:

• textovou nebo obrazovou přednášku (Textovou přednášku prokládají kontrolní otázky. Podle reakce studenta systém povolí čtení nové částí, nebo vrátí studenta do textu, na který chybně odpověděl.)
• autotest na procvičení nově získaných znalosti (Studenti si mohou prohlédnout své odpovědi a porovnat se správnými výsledky a jejich stručným vysvětlením.)
• kontroverzní diskusní téma
• praktické úkoly, cvičení
• odkazy na další související relevantní zdroje v internetu
• chat vždy v pravidelnou hodinu pro vyjasnění nesrovnalostí a otázek

E-kurz byl zařazen do řádné výuky v roce 2005 na MU jako výběrová přednáška a bez větších problémů ho absolvovalo prvních 25 studentů. Experiment prošel úpravami podle reakcí a potřeb studentů a je nachystán pro další vlnu zájemců v jarním semestru 2006. Jelikož nám přišlo užitečné ve zhuštěné formě udělat něco obdobného, ale neklasifikovaného, zejména pro diplomanty a doktorandy PdF MU, vnikl na stejné platformě o rok později i kurz RING - Rukověť informačně gramotného studenta na PdF. Do e-kurzu RING se může pod účtem host podívat kdokoli, ale jako host má omezenou možnost pohybu v interaktivitách typu autotesty nebo přednášky s kontrolními otázkami.

Další ilustrativní ukázky, jak mohou vypadat e-kurzy a co všechno lze v kurzech použít:

• Ukázky e-learningových kurzů Ostravské univerzity:
  http://virtualni.osu.cz/index.php?kategorie=22
• Příkladový kurz FF MU s názvem Moodle – výkladní skříň:
  http://www.phil.muni.cz/elf/course/view.php?id=170.
• E-learning portál s odkazy na řadu relevantních zdrojů včetně příkladů e-kurzů:
  http://vsportal.osu.cz:8080/vsportal/showCategory.html?kod=137
• Rozcestníkem k obecným zdrojům o e-vzdělávání i ke konkrétním kurzům je informační portál Cesnetu eLearning:
  http://elearning.cesnet.cz/pages/odkazy_kurzy.html?a=0

Mýty a pověry kolem e-learningu

Středobodem je technologie

Zásadním omylem je přeceňování významu technologického parku. Pro zavedení e-learningu je nutné technické zázemí (síťová infrastruktura, LMS, speciální hardwarové a softwarové nástroje např. na úpravu videa, zvuku aj.). Na internetu jsou dostupné open-source LMS, řada škol vyvinula vlastní nástroje, na trhu existují komerční LMS. Technická řešení tu jsou. Ale e-learning je především forma vzdělávání a jeho středobodem je studující (ten, kdo je vzdělávaný). Zásadní je vyjít z potřeb studentů, vtáhnout je do “virtuálního učení” a za nenásilné pomoci multimediálních nástrojů metodicky vyučovat a motivovat. Podstatné z hlediska studujícího je zohlednění různorodé úrovně výkonů a stylů učení v nabízených e-materiálech.

Vystavím to na web a je vymalováno

Další mýtus je založen na podcenění tvorby podkladů a ignoranci specifik distančního materiálu. Tím, že vystavím text přednášky na web pro studující, nepraktikuji e-learning. Distanční text musí být čtivý, didaktický, promyšleně strukturovaný. V čisté e-learningové formě student učitele nikdy fyzicky nepotká, takže všechny činnosti a úkoly musí být srozumitelně vysvětlené spolu s popisem časové náročností a harmonogramem pro konkrétní aktivity. Student musí mít také možnost konzultovat s učitelem, když všechny jeho pokusy o porozumění látce ztroskotají.

Online forma je optimální řešení pro každého

Další omyl spočívá v adoraci internetu jako média, které je každému bezproblémově dostupné. Při tvorbě e-kurzu by se mělo přihlédnout ke skutečnosti, pro jakou cílovou skupinu je kurz určen a jaké minimální technické zázemí musí mít studující, aby mohl v kurzu pracovat. Stále vysoké procento domácností v ČR nemá připojení k internetu nebo má to nejhorší možné. Úžasné vizuální efekty u některých multimediálních aplikací se pak můžou stát zcela neefektivní, protože díky pomalému připojení k internetu zablokují práci studenta u PC úplně.

To musím zvládnout sám

Pro tvorbu a úplnou realizaci e-kurzu je optimální tým lidí v tomto složení:

• e-manager = autor, hlavní didaktik, pedagog
• e-tutor = lektor, konzultant, pomocník pedagoga
• e-vývojář = počítačový technik

Kurz by měl také vznikat ve směru od hlavního didaktika (celková strategie, projekt kurzu, obsah) po technika (technické provedení vizí autora). Trojjedinost dovedností v jedné osobě je v praxi spíše výjimkou.

Udělám kurz a padla

Domněnka, že kurz je hotový a použitelný jednou provždy po napsání poslední tečky v textu, je iluzí. Každý kurz se postupně vyvíjí, upravuje, doplňuje na základě analýzy reakcí a výsledků studentů. Velice důležité je systematicky vzdělávat a připravovat samotné pedagogy, tutory pro e-kurzy, protože dobrých učitelů není nikdy dost.

Absence lidského tepla a tváře

E-learnig má své příznivce, vlažné i angažované odpůrce. Mezi argumentační zbraně opozice patří i oblíbené tvrzení, že neosobní styl e-learningu nikdy nemůže nahradit lidský faktor v kontaktní (prezenční) výuce. Tutor nemůže praktikovat své desítky let ověřené klasické metody vyučování a nevidí neverbální projevy studenta. E-learning bude v principu vždy řešit vzdálenostní bariéru (distanci) oproti prezenční výuce. Domnívám se, že e-learning není tak úplně bez lidské tváře. Osobnost a postoje pedagoga se promítají do vytvořených distančních textů a hlavně pak do „živých akcí“ - koordinace a podpory studentů v e-kurzu.

Všelék na řešení prostorových a finančních problémů instituce

Zavedením e-learningu např. na vysoké škole se určitě napomáhá řešit problém poslucháren nabitých k prasknutí, které více nafouknout nelze. Ve firmách se pravděpodobně nejvíce ocení úspora času a financí za cestovné na místo školení a efektivnější organizace času.

Nepodléhejme ovšem dojmu, že e-learning nemá finanční a personální náklady a že všem aktérům šetří síly a čas. Vstupní náklady na techniku a tvorbu samotného kurzu nejsou jedinou investicí. E-kurz se musí po technické i pedagogické stránce průběžně aktualizovat a to klade nároky na investice do přístrojů a lidských zdrojů. Tutoři i studenti si mohou svobodně zvolit hodinu, kdy zasednou k PC, ale suma učiva a interaktivity analogicky zabere tolik času jako v kontaktní výuce určitého předmětu.