Pondělí 8. října až neděle 14. října 2001 se nesl ve znamení pátého ročníku akce nazvané "Týden knihoven". Také letos se knihovny po celé republice v tomto týdnu snažily, aby je bylo vidět více než jindy. Knihovny pořádaly dny otevřených dveří, různé zajímavé výstavy, besedy či soutěže, udělovaly amnestie nepořádným čtenářům, poskytovaly zdarma přístup na Internet a tak dále. (Seznámit kolegy s pořádanými akcemi měly knihovny možnost také prostřednictvím Ikara.)

K Týdnu knihoven neodmyslitelně patří happening, který se letos konal před samotným Týdnem v Českém Krumlově. Specialitou letošního ročníku Týdne knihoven pak byla tzv. Provázkiáda. O těchto dvou akcích referují níže Věra Tafatová (Národní knihovna ČR), Miloš Kvapil (MK Prostějov) a Květa Hartmanová (Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze).

Byli jsme v Krumlově na happeningu

Když nás, členy pražského SKIPu, pozval Hanuš Hemola k pravidelnému podzimnímu cestování, těšila jsem se tak, až jsem se musela krotit, aby to nedopadlo špatně. Ve čtvrtek ráno 4. října jsme za hustého deště odjeli na jih s nadějí, že přestane pršet a my prožijeme nádherné tři dny po hradech a zámcích a na happeningu v Českém Krumlově, který měl být zahájen v pátek večer seznamovacím večírkem a pokračovat v sobotu soutěžemi jednotlivých regionálních družstev. Povinnosti jednotného oblečení kvůli snadné identifikaci se zhostila družstva většinou díky čtyřicetikorunovým tričkům úspěšně. Trička pražského SKIPu navrhla a vyrobila s pomocí své rodiny naše milá Ivana Marenová z Knihovny Akademie věd ČR. Zkratku SKIP směle předělala na Soutěžní Klání Informačních Pracovníků a my jsme si tímto činem vlastně (aniž jsme to tušili), určili naše další působení v soutěži. Hned první disciplína - představení regionu - nám dala pořádně zabrat. Kde jinde než v hospodě, po prvním dni hradozámkového chození, po opulentní večeři a při dobrém moku, se dalo kolektivně skládat naše představovací veledílo. Rozhodli jsme se, že na melodie prostonárodních a zlidovělých písní vytvoříme veršovánky, ve kterých se alespoň dotkneme našich největších pražských knihoven a ústavů. Nakonec posuďte sami:

Nápěv: "Okolo Hradce v malé zahrádce..."
[:Uprostřed Prahy je všechno drahý, jenom ne v knihovně, carára:]
[:jedna je Městská, druhá je hezká, třetí je Technická:]

"Představte si, představte si, co jsem měl dnes k obědu..."
[:Představte si, představte si, knihovnické náměstí:]
virtuální Technická, není sice typická
nikdy se však nemejlí, rozesílá e-maily
to koukáte, to koukáte, knihovnické náměstí.
[:Představte si, představte si, knihovnické náměstí:]
pak tu máme Městskou, několik let hezkou
čtenářů statisíce, šílené knihovnice
to koukáte, to koukáte,knihovnické náměstí.
[:Představte si, představte si, knihovnické náměstí:]
v Klementinu srdce má každá naše knihovna
baroko ni OPACy nevzbuzují rozpaky
to koukáte, to koukáte, knihovnické náměstí!

"Arizona, Arizona..."
V Parlamentu, v Parlamentu, nebojí se dokumentů
knihovníci v potu tváře poučují své čtenáře
ve znamení pokroku střílí rady od boku - pif, paf!

"Rybitví, Rybitví, Rybitví..."
To i v Národní, Národní, Národní, ani tam to nejni špatný,
v Národní, Národní, Národní, tam je to celkem fajn.

"Znám já jeden krásný zámek..."
Znám já jeden krásný ústav nedaleko Jinonic
chodili jsme tam snad všichni, nenaučili se nic.

Zato v Národní, Národní...

"Na Pankráci, na malém vršíčku..."
[:Na Pankráci, na našem VOŠISu, slibovali bakaláře:]
[:slibovali, nedodali, to už jim nikdo neodpáře:]

Ale v Národní, Národní...

"Horo, horo, vysoká jsi..."
Školo, školo, vysoká jsi, má knihovno ubohá jsi
nechtěná jsi rektorama, prý nám mrháš financama.

Ale v Národní, Národní...

"Tu krásu nelze popsat slovy..."
Tu krásu nelze popsat slovy, je to Akademie věd
kdybych byl vědec ústavový, už bych se z ní nikdy nezved.

Ale v Národní, Národní...

"Na tý louce zelený..."
Na lékařský Národní, loudím knihu mnoho dní
[:asi ji maj přes ulici, anebo jsou marodný, marodný:]

Zato v marodný -ah, promiňte Národní, Národní...

"Spi děťátko, spi..."
Ministerstva spí, o nás nic neví
kdyby se tak probudila, zase by nám zavařila
jen ať radši spí.

Ale v Národní, Národní...

"My jsme Valaši, jedna rodina..."
My jsem členové, SKIPu rodina
Pražské knihovny jsou naše otčina
my jsme členové, SKIPu rodina
a naše mamina Zlata Houšková!!!

Finále (jásavě)
"Praha je všech Čechů ráj..."
[:Praha je čtenářů ráj, v knihovnách všechno maj, všechno znaj:]
Praha je čtenářů ráj, v knihovnách všechno, všechno daj!!

Druhý den, v pátek, vysvitlo konečně sluníčko a předvedlo nám den jako vystřižený z babího léta. Dvě hodiny před zahájením happeningu jsme zjistili, že nemáme nic nazkoušené, takže jsme využili prostor otáčivého hlediště v parku českokrumlovského zámku a začali zkoušet. Protože do Krumlova přijeli nejen soutěžící (kapitánka Zlata Houšková, Hanuš Hemola, Šárka Tafatová a Soňa Jelínková), ale i plný autobus pražskoskipácké klaky, zpívali jsme všichni. Tak nás to chytlo, že se kolem chodící návštěvníci zastavovali a tleskali nám. Po několikerém odzkoušení bylo konstatováno, že to snad nespleteme, Hanuš zpíval, Zlata rappovala "Národní intermezza" a Šárka se Soňou si vyzkoušely, co na kterou sloku mají zatancovat (končilo se kankánem).

Večer nás v knihovně, v Prokyšově sále, uvítaly naše krumlovské kolegyně v čele se svojí statečnou a stále ještě živou Danou Wimmerovou. Ta přivítala i krumlovského starostu Antonína Prince a poděkovala mu plyšovým Librosaurem za patronaci nad naším setkáním. Dalším hostem byl poslanec Tom Zajíček jako doprovod své ženy Alexandry Zajíčkové, která byla také ohodnocena plyšovým Librosaurem za pilotní projekt "Knihovna-informační centrum obce". Pan senátor MUDr. Martin Dvořák byl obdarován rovněž tímto plyšákem za pomoc s Knihovnickým zákonem. Soutěž hostů večera v balení knihy do igelitu vyhrál pan senátor suverénně, ale nic dalšího již nedostal.

Českokrumlovská hudební skupina Kapka, která nesmírně potěšila milovníky zpívání při kytaře, sklidila bouřlivý potlesk za všechny písničky, kterými prokládala jednotlivá vystoupení knihovníků. Vedoucí skupiny je ředitelem českokrumlovského divadla a v zákulisí mezi knihovnicemi šel jeden hlas, "že ten pan ředitel nemá chybu!"
Fioretto, skupina renesančního tance, byla milým překvapením se svými krásnými kostýmy a odvahou přitáhnout do společného tance i špičky českého knihovnictví.

Soutěžních družstev bylo sedm: Moravskoslezský region - Opavané, Jihomoravský region -Buchlovanky, Valašské království, Středočeský region (východ) - Říčanky, Městská knihovna z Prahy, pražský SKIP a domácí Jihočešky. Všechna družstva se postupně představila, Opavané excelovali s literárním pásmem "Chcu byč enem Prajz" v kostýmech, parukách a s make-upem, pražští SKIPáci sklízeli za každou slokou ovace v domnění, že už je konec, a ostatní také sbírali body od poroty. Buchlovanky v čele s vyškovským direktorem upláceli diváky i porotu slivovicí, což nebyl žádný projev pohostinnosti, ale bohapustý kalkul, což ukázaly i konečné výsledky druhého dne. Krásný večer to byl!

Druhý den se pokračovalo v soutěžení. Kapitáni si vylosovali obálky se soutěžními úkoly a družstva se rozprchla k počítačům. Zadané úkoly se hledaly v OIS (Oficiální informační systém), historická osobnost se musela identifikovat, historická lokalita se musela najít, družstvo tam muselo dojít a přivést tam ukrytou asistentku. Všechno dopadlo dobře, nikdo nezabloudil, Jihočešky dokonce přivedly svoji asistentku spoutanou špagátem, po předchozím dohadování, zda ji mají hodit medvědům. Ale ti nebyli doma. Mezitím soutěžili nehrající kapitáni ve skládání zdravice a poděkování našim obětavým hostitelům. Všichni se vyznamenali (pražští SKIPáci opět zazpívali, ale tím diskvalifikovali svou kapitánku, neboť to byla soutěž pouze pro kapitány) a body byly definitivně rozdány. Tři družstva nasbírala stejný počet bodů - pražští SKIPáci, Opavané a Jihomoravané - a muselo se proto losovat kostkou. Pyrrhovo vítězství pořádat další ročník utrpěli Jihomoravané, protože opili i tu kostku. Aby to měli ještě těžší, odváželi si putovní pohár ve formě obřího keramického džbánu z Hrdějovic. A jelikož musí být tradice zachována, tentokrát z něj plným proudem tekl krumlovský řezaný Eggenberg. A všichni se těšíme, jak z něj příští rok poteče slivovice!

A zde máte náš poslední (adorační) příspěvek:

"Na Císařské louce stojí řada topolů..."
Pod krumlovským zámkem stojí řada knihovnic,
přemýšlejí, přemýšlejí, nevymyslej´ nic.
Jestli hned nic nevymyslej´, půjdou od válu.
Radu hledaj´ v síti, knize, kancionálu.

"Rybitví, Rybitví..."
Knihovna, knihovna, knihovna, tam to není špatný.
Knihovna, knihovna, knihovna, tam je to celkem fajn.

"My jsme ti Pražáci..."
Děvčata z Krumlova, vltavská krev,
srdce maj´ na dlani, spanilý zjev,
široké znalosti a dobré známosti:
senátor, starosta, tanec a zpěv.

Knihovna, knihovna, knihovna, tam to není špatný.
Knihovna, knihovna, knihovna, tam je to celkem fajn.

"Vyvalte sudy..."
Přineste knihy, cédéčka, mikrofiše!
Knihovna zdejší přívětivostí dýše.
Sešly se tady z Moravy, ze Slezska, z Čech
knihovníků houfy, řady. Nikomu nedošel dech!!!!

Bylo to krásné, a bylo toho dost. Poděkování a vděčnost nehynoucí patří všem, kteří se zasloužili o toto setkání, kterým udělali obrovskou radost nám a snad i sobě.

Věra TAFATOVÁ (příspěvek je plný textů Hanuše Hemoly, Zlaty Houškové a Jaroslavy Štěrbové)

Provázkiáda - perla pátého ročníku Týdne knihoven

Týden knihoven se, tuším, stal již akcí, která nevyvolává otazníky na tváři, takže ji snad ani není třeba moc představovat. Duchovním otcem této akce je pan Dr. Vladislav Raška, ředitel Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově. On před pěti lety navrhl, abychom takovou akci také zkusili - když to funguje v západní Evropě, je možné, že to bude fungovat i u nás.

Pro letošní rok V. Raška vymyslel (nevím, zda zcela samostatně, nebo s něčím přispěním) takovou milou a praštěnou akci, kterou nazval Provázkiáda. Nemám nejmenší potuchy kde, s kým a v jakém stavu Provázkiáda přišla na svět, ale faktem zůstává, že na svět přišla. Když jsem název této akce poprvé viděl napsaný, byl ve tvaru "provázkyáda". Pak jsem zvedl telefon a zeptal se mého drahého přítele Vladislava Rašky, o co jde. On pravil, že to je ohromné, že mě zrovna chtěl požádat o součinnost, že by bylo dobré, aby u nás, tedy v Prostějově, bylo jakési vyhodnocovací centrum, že můj drahý kolega pan Ing. František Hynek, by mohl vymyslet nějaký program a že v knihovnách se budou vázat provázky a on line nám budou do Prostějova hlásit výsledky.

Jako ctitel Descartesova díla O metodě, jsem si to přeložil stručně a vydal pokyny, tedy velmi laskavě jsem všechny poprosil o chvíli soustředění a dobrou radu, co jako s tím. Pak jsem o akci Provázkiáda (nejen já) napsal a promluvil (nejen já) do ČR Radiožurnál a ČR Praha a pak odpovídal na nesčetné telefonní a e-mailové dotazy. Bylo to vcelku příjemné. Při příštím ročníku už budu umět své drahé kolegyně rozeznávat i podle hlasu v telefonu.

V kritický den, 8. října, jsem s právě nastoupivší kolegyní, která netušila, jaká dobrodružství ji mohou v knihovně potkat, stál před knihovnou skryt za cedulí - Provázkiáda - ruka podaná knihovně. Čtenáři a uživatelé přicházeli a odcházeli, všichni, kromě jedné dámy, navázali provázek, tak deset až patnáct procent z nich dokonce vlastní provázek. Příchozí se chovali laskavě a zvědavě, ptali se, o co jde a proč je tomu tak. Žádné obviňování z manipulace, žádné skryté významy. Měl jsem z toho radost.

Mezi tím drahý přítel František registroval ty, co se vzpamatovali pozdě, odpovídal na dotazy a registroval a vyhodnocoval. Aby neubylo na dramatičnosti celé akce, došlo k narušení optického kabelu a celý den jsme byli bez spojení. Inu stávají se i horší věci.

Celkem se akce zúčastnilo 93 knihoven. Abych byl přesný 93 knihoven se zaregistrovalo a abych byl ještě přesnější v termínu pro registraci se zaregistrovalo něco přes 60 knihoven. Jejich počet pak, zvláště v pondělí, tedy den soutěže, narostl o třetinu. Spousta knihoven akci pojala opravdu jako soutěž, tak to ovšem myšleno nebylo. Záměrem bylo pouze vybudit pozornost občanů o knihovnu na jakési recesistické úrovni. V druhém plánu pak akci, která veřejnosti může dokumentovat, že veřejné knihovny to s moderními informačními a komunikačními technologiemi zkrátka umí a když umí provést v reálném čase takovou skopičinu, jako byla Provázkiáda, tak si stejně kvalifikovaně počínají při seriózních akcích.

Některé výsledky ovšem svědčí o tom, že hravost a soutěživost z knihoven nevymizela a některá zjištění, která jsme sami zjistili, to dotvrzují, ale budiž. Za vítězství v Provázkiádě nebude, patrně, udělen žádný diplom ani odměna. Odměnou musí být radost z vlastní práce. Toto je můj osobní názor. Faktem ovšem zůstává, že pomyslným vítězem je knihovna ve Skalné, má 1678 obyvatel a 1295 navázaných provázků. (Bližší informace a konečné výsledky jsou k dispozici na webových stránkách Provázkiády.)

Výsledky jsou tedy známy. Dá se z nich vyvodit jediné, že lidé mají své knihovny rádi. Kdo si přál více? A lze si vůbec přát něco více?
Děkuji všem.

Miloš KVAPIL

Také v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsme provázkovali

I když je Knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze veřejná, nepatří svým odborným zaměřením mezi knihovny, ve kterých by podobné typy akcí, jako je Provázkiáda, byly častým jevem. Také honosné prostředí studovny spíše vede návštěvníky k tomu, aby svá bádání prováděli beze spěchu, v klidu a v pohodě a hlavně potichu. Přesto jsme se do Týdne knihoven (včetně Provázkiády) přihlásili a lehkomyslně jsme si říkali, že "ono to nějak dopadne". Chtěli jsme navázaný provázek táhnout po obvodu studovny a naším toužebným přáním bylo symbolicky studovnu tímto provázkem svázat. Jak se však blížil den D a hodina H, začínali jsme tušit, že výsledek této akce by mohl být i jiný. Mohlo by se také stát, že by někteří čtenáři považovali Provázkiádu za příliš rušící a vynutili by si její předčasné ukončení. V dalším případě by nás mohli označit za blázny, což my zatím celkem úspěšně tajíme. S obavami jsme tedy očekávali, jak se situace vyvine.

V pondělí 8. října ve 14 hod. jsme přesto stály s kolegyní připraveny ve studovně s nastříhanými provázky a s krabicí bonbónů (nebyl to úplatek, ale odměna!) a vyhlížely své první oběti. Samotnou akci jsme zahájily překvapením pro čtenáře - zapálením pokojové fontány. A od té chvíle jsme to byly my knihovnice, které jsme byly neustále překvapovány. Čtenáři velice ochotně navazovali, navazovali a navazovali a byli i tací, kteří nám z pilnosti chtěli navázat i více provázků. K naší velké lítosti jsme museli odmítnout i kolegu z našeho muzea, který s tvrzením, že je opravdu velkým přítelem knihovny, nám chtěl navázat celé klubko. Dokonce i starší badatelka, která si v úvodu akce stěžovala, že je ve studovně rušno, nám před svým odchodem navázala provázek. Morálně i provázky nás přišly podpořit také kolegyně z Národní knihovny ČR a kolegyně z Národní galerie v Praze. Dvě hodinky nám tak utekly jako nic.

Během této akce nám navázalo provázek 76 návštěvníků, což se někomu může zdát zanedbatelné. Je třeba si však uvědomit, že jsme nejen knihovnou odbornou, ale také muzejní a v muzejních knihovnách není příliš zvykem provádět takovéto činnosti. Vezmeme-li v úvahu všechny okolnosti (včetně skutečnosti, že v pondělí je muzeum kromě knihovny pro veřejnost uzavřeno), Provázkiáda u nás dopadla báječně. Studovnu se nám sice "svázat" provázkem nepodařilo (kus chyběl), ale aspoň jsme rozhýbali někdy trochu strnulé muzejní prostředí. Zároveň jsme se s návštěvníky naší knihovny vzájemně trošku překvapili. My jsme zjistili, že se příště nemusíme bát v knihovně podobné akce uskutečnit. Zejména mladší návštěvníci možná ocenili, že i v tak "důstojné" knihovně může být občas legrace. Všichni naši čtenáři se pak odevzdaně připravili na skutečnost, že v budoucnosti mohou od těch "usedlých" knihovnic očekávat cokoliv.