Jiří Kosek, ač stále studentem Vysoké školy ekonomické, patří již ke zkušeným a plodným autorům zabývajícím se elektronickým publikováním, jehož jméno mohou čtenáři znát např. z časopisu Computerworld. Pro svou další, v pořadí čtvrtou knihu, která jako ty předchozí tituly (Internet : první kroky českého uživatele, 1996, který se dočkal druhého vydání v roce 1998, HTML : tvorba dokonalých webovských stránek, 1998, který jsme v Ikarovi recenzovali, a PHP : tvorba interaktivních internetových aplikací, 1999) vyšla u nakladatelství Grada, si vybral téma nanejvýš aktuální: eXtensible Markup Language. (KOSEK, Jiří. XML pro každého : podrobný průvodce. Praha : Grada Publishing, 2000. 163 s. ISBN 80-7169-860-1.)

XML, zjednodušeně řečeno, představuje účelově vytvořenou podmnožinu obecného metajazyka SGML (Standard Generalized Markup Language), který slouží k definování konkrétních aplikací - značkovacích jazyků, z nichž nejznámější je asi HTML jako základního nástroje zpřístupnění informací v prostředí World Wide Web. XML zachovává základní atribut SGML: soustřeďuje se - na rozdíl od HTML, jehož perspektivním nástupcem se má XML stát - na specifikaci obsahové struktury na úroveň jednotlivých elementů, zatímco způsob prezentace daného dokumentu (či celé sady dokumentů) se stanoví výhradně pomocí stylů, jejichž deklarace může být uložena v samostatném souboru. Některá metadatová schémata (např. Text Encoding Initiative a Encoding Archival Description, která vznikla na základě normy SGML, jsou dnes uváděna v soulad s XML). Toto striktní oddělení tzv. procedurálního markupu (formátování) a popisného markupu (obsah) znamená pro další vývoj Internetu revoluční změnu. Z prognózy konsorcia W3C vyplývá, že v roce 2002 bude 75 procent dokumentů šířených po Internetu zpracováno ve formátu XML.

Od února 1998 (práce na tomto projektu však započaly v roce 1996), kdy konsorcium W3C, které má na starosti koordinaci normalizačních aktivit týkajících se Internetu, vydalo prvotní doporučení XML 1.0 (pracovní návrh jeho revize byl zveřejněn 14. srpna 2000), přestal postupně XML figurovat jako novinka s nejasnou budoucností či okrajová záležitost, která je předmětem zájmu pouze omezeného okruhu zasvěcených lidí. Odborný a populárně-naučný tisk v oboru výpočetní techniky začaly plnit - a tento trend můžeme sledovat pochopitelně také u nás, na čemž se podílí právě i Jiří Kosek - články vyzdvihující možnosti, které XML z hlediska elektronického publikování a šířeji z hlediska elektronické komunikace skýtá.

Je zřejmé, jak bylo již naznačeno, že XML bude hrát rozhodující roli pro kódování metadat jako odvozených, popisných dat, která jsou nezbytná pro efektivní manipulaci s primární daty - zpřístupnění, vyhledávání a také dlouhodobé uchování (vzpomeňme na tomto místě dvě iniciativy: jednak zatím nepříliš podporované metadatové schéma Dublin Core, které se však těší značné popularitě a publicitě, a jednak Resource Description Framework, pocházející opět z dílny W3C, který umožňuje spojovat elementy z různých schémat a tak překonávat dosavadní značnou míru jejich vzájemné nekompatibility). Metadatová schémata založená na XML jsou dnes implementována převážně v elektronickém obchodu (např. ebXML), v některých vědních oborech využívajících formalizovaný jazyk (MathML) a nakladatelské činnosti (DocBook). Této problematice je proto pochopitelně věnována pozornost i v knihovnických kruzích v souvislosti s rostoucím počtem elektronických dokumentů, zejména těch, které jsou vydávány na Internetu (i když XML není určen výhradně pro tyto účely) a z nichž některé jsou výsledkem seriózně míněných aktivit. V zahraničí se realizují pilotní projekty (např. Nordic Metadata II, realizovaný od roku 1999 v několika informačních institucích ze skandidávských zemí), jejichž cílem je tyto dokumenty - právě pomocí XML - registrovat jako legitimní součást národní produkce, i když je třeba přitom se chopit metod naprosto odlišných od těch, které se používají v případě tradičních dokumentů.

Přestože text na několika místech působí dojmem, že byl šitý horkou jehlou, svého záměru - zasvětit do základů XML - se Kosek zhostil vcelku s úspěchem. Vyhnul se totiž dvěma možným (dodejme: extrémním) přístupům k výkladu: přílišné trivializaci na jedné straně a nezáživnému technicistnímu stylu, který je pro drtivou většinu potenciálních čtenářů nesrozumitelný, na straně druhé. Správně zvolil vyváženou, "zlatou střední cestu", která bude vyhovovat jak laikům (nikoliv však úplným začátečníkům v práci s internetovskými službami), tak rutinérům v oboru web-publishing, kteří si chtějí obohatit své znalosti. Obě skupiny brzy s knihou v ruce pochopí, proč a jak málo mohou očekávat od HTML, navzdory jeho dosavadním zlepšením!

Jak jsme již u Koska zvykli, jeho styl je úsporný až jednoduchý, ale u literatury tohoto typu tato skutečnost není na škodu. Výsledkem je relativně ucelený průvodce pro XML (pravda, s různou mírou podrobnosti v různých částech), který můžeme hodnotit jako vhodné východisko pro další studium a - to hlavně - pro vlastní pokusy na tomto poli. Doprovází jej obrázkovými ukázkami, příklady zdrojových kódů a odkazy na související elektronické zdroje. Ty musíme brát s vědomím, že publikace o Internetu mají obecně přirozeně krátkou platnost a že je třeba doporučit sledovat aktuální vývoj v dané oblasti na specializovaných portálech (např. XML.com, příslušná sekce Web Designer`s Virtual Library, novinky o XML (a příbuzných tématech - XHTML, XSL atd.) technického charakteru přináší W3C na svém serveru). Neměli bychom opominout nabídku samotného autora na jeho vlastních stránkách (http://www.kosek.cz/xml).

Kniha je rozdělena do devíti kapitol. V té úvodní autor seznamuje se stěžejními přednostmi XML, dále v textu rozvedenými v konkrétních souvislostech, kterými se XML jakožto otevřeného formátu pro výměnu dat na různých úrovních vyznačuje ve srovnání s HTML. Následující kapitola obsahuje pravidla syntaxe XML, která je definována - stejně jako v SGML - v textovém souboru nazvaném DTD (Document Type Definition) a která není zdaleka tak benevolentní vůči chybám jako v HTML (např. neukončení či nesprávné vnoření párového tagu). Velký potenciál XML se skrývá v novém způsobu odkazování (oběma směry, na více dokumentů najednou či dokonce v rámci hierarchické struktury) pomocí speciálních jazyků XLink, XPointer a XPath. Totéž lze říci o stylovém jazyku XSL, který doplňuje a nahrazuje tzv. kaskádové styly (CSS), které se uplatňují již v HTML 4 a rozšiřují jeho omezené možnosti v typografické úpravě. Jádro knihy tvoří část zabývající použití XML v praxi, přičemž je opakovaně uvedeno, že rozvoj XML je primárně ovlivněn podporou ze strany producentů prohlížečů a dalších softwarových aplikací. V tomto směru bude asi nadále platit (na základě zkušeností s HTML), že doufat v stoprocentní unifikaci by bylo marné. Nicméně současné verze nejrozšířenějších prohlížečů vlévají do žil trochu optimismu (MS Internet Explorer 5.5, jehož ostrá verze se objevila v červenci tohoto roku, a Netscape 6, jehož druhá vývojová verze - Preview Release 2 - byla uvolněna v srpnu 2000). Vedle nich však existují produkty malých softwarových firem (např. InDelv 0.6 či DocZilla Alpha 3), které se programově orientují na XML, ale stěží se dá předpokládat, že by mohly ohrozit výsadní postavení výše zmíněných programů. O něco rozmanitější nabídka vládne v oblasti XML editorů (můžeme zde jmenovat např. XMLWriter 1.0 nebo nenáročný XML Notepad 1.5 beta od Microsoftu, který je k dispozici zdarma ke stažení), z nichž některé jsou z kategorie WYSIWYG.