elektronický časopis o informační společnosti
nejpozdější
Interaktivita. Asi hlavní pojem, kterým by se dala charakterizovat expozice letošního hlavního hosta na Frankfurtském knižním veletrhu, Finska. Země, jejíž školství nebo systém knihoven jsou dnes mnohými považovány za příklady hodné následování.
Finský pavilon byl neokázalý a vizuálně střídmý, založen byl na moderním designu; o to více ale spoléhal na aktivitu jednotlivých návštěvníků, které zval ke spoluúčasti. Malí čtenáři se tak mohli procházet a hrát si mezi zvětšenými figurami postav z dětské literatury, pod obřím hodným pavoukem připevněným u stropu nebo se bát v upířím hradě. Další mohli vlastnoručně na papíře zviditelnit finskou báseň, jejíž tiskařskou předlohu měli k dispozici.
Více„Jak Ralfa ušlapal mamut – více podrobností večer u ohniště“. Takto nějak mohl podle Thomase C. Fostera vypadat jeden z prvních příběhů, které si naši předci vyprávěli. To, jak se rodilo umění románového vyprávění, jaké příběhy vyprávějí autoři dnešní a jak je číst vysvětluje ve své knize Jak číst romány jako profesor.
Kromě historie žánru (od Cervantesova Dona Quijota přes díla Jane Austenové, Francise Scotta Fitzgeralda či Ernesta Hemingwaye až k dnešním mistrům) v ní rozebírá, jakou strukturu románu autoři volí — úhel pohledu, vypravěč, první strana, struktura kapitoly, specifika postav a (dis)kontinuita vyprávění — a jak se jim daří vyjádřit to, co chtějí, případně nedaří a proč.
Více„Popatřme např. na Maďary. Že jsou našimi pokrevními nepřáteli, nesmí nás mýlit; právě od nepřítele je nejlépe se učit.“ Takto vyjadřoval roku 1881 český postoj ke svému jihovýchodnímu sousedovi Josef Holeček. Během první světové války pak T. G. Masaryk a E. Beneš brojili proti slovenskému útlaku prováděnému „mongolskými“ Maďary“, a v meziválečném období se u nás někdy o Maďarech psalo jako o „asiatské sběři“, která prý „po staletí řádila k vyhubení slovanského živlu“, a Karel Kálal dokonce nesmlouvavě, přímočaře a bez servítků vyhlašoval: „Na takový hnusný národ nesmí slunce svítit, Maďaři zmizí z povrchu země dřív, než jak předpověděl Palacký.“ (A v téže době v Maďarsku funguje organizace nazvaná Liga národů utlačovaných Čechy).
Kálalova slova se nevyplnila, vzájemné antipatie od té doby do jisté míry vyvanuly, ale stejně je namístě se ptát: Mohou být pro nás dnes Maďaři i něčím více než národem, v němž podle převažujícího současného mediálního obrazu především silně vzrůstá antisemitismus a antiromské nálady, národem vedeným nacionalistickým premiérem?
VíceDramatický pokles schopnosti učení. Poruchy pozornosti a čtení, osamělost, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a celkový úpadek společnosti. To všechno jsou důsledky, které neurovědec Manfred Spitzer přičítá našemu používání digitálních médií a které dramaticky líčí ve své knize příznačně nazvané Digitální demence.
Mezi digitální média řadí počítače, smartphony, herní konzole i televizi, ale kupodivu vynechává rozhlas, který nepochybně mezi digitální média rovněž patří. Teoreticky ovšem připouští, že člověku mohou tato média i úspěšně sloužit a prospívat. Nezpochybňuje, že on sám svoje knihy píše na počítači. A že člověk, který má jisté předporozumění, může na internetu získat množství cenných údajů: „Čím více toho vím, tím spíš na síti najdu i zbývající detaily, které dosud neznám“, a je dokonce ochoten konstatovat, že specializované internetové vyhledávání může být v jistých situacích „požehnáním“.
VíceVíte, kde se dá najít ta pravá Afrika? Překvapivou odpověď navrhuje sociolog Ulrich Beck. Podle něj to ani tak není geografická veličina, jako spíše „nadnárodní idea a její inscenace, která se koná na mnoha místech světa, třeba na největším evropském pouličním masopustu v Londýně“. Výběr masek, hudby, oděvů a tanců je totiž „navržen podle scénáře témat, pro který platí, že tato témata jsou všude na světě přijímána z rezervoáru kulturních idejí ,Afriky‘, a zároveň jsou přizpůsobena zvláštnostem černých subkultur na předměstích Londýna“.
Více