V úterý 17. května 2016 se v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze konal v pořadí již třetí ročník studentské komunitní konference KOKON. Konferenci stejně jako v předchozích letech organizovali studenti Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a studentský spolek Librain ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze a nově i Studii nových médií na FF UK.

Konference KOKON se konala v prostorách FF UK na náměstí Jana Palacha

Účastníky konference na úvod přivítala jednak dvojice studentů-moderátorů a jednak ředitelka ÚISK Dr. Barbora Drobíková, která v krátkosti přivítala hosty a pohovořila o tom, že se i samotný ústav začíná klást důraz na projekty, stejně jako program KOKONu.

Co se týče zmiňovaného programu, ten byl rozdělen na tři části: první část se věnovala studentským projektům ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze, ve druhé části představili studenti UISK své semestrální projekty a ve třetí části byly prezentovány multimediální projekty studentů Studií nových médií.

Zleva: moderátoři Sandra a Jan a Dr. Barbora Drobíková

Spolupráce s Městskou knihovnou v Praze

První část konference a první sérii studentských projektů zahájila Dr. Radka Římanová, která hovořila o snaze zaměřit se na projekty, které mají vazbu na praxi, a po studentech, jak se tak říká, i něco zůstane. Mezi takové již dříve realizované projekty patřila například spolupráce studentů UISK s Národní knihovnou na slovníku českých knihovníků, kde 32 studentů připravilo celkem 80 hesel o významných osobnostech knihovnictví, především držitelů Tobolkovy ceny.

Zleva: Dr. Radka Římanová a účastníci konference (vpravo: Petra Štogrová-Jedličková)

Studenti spolupracovali také s WebArchivem ohledně výběru stránek, které se budou katalogizovat a zapojili se i do celého procesu (popisu, katalogizace, přípravy smluv i harvestování). Ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze pak v posledním roce vznikla série drobnějších projektů, které fungovaly jako odrazový můstek k další práci.

Prvním prezentovaných projektem byl projekt "Komunitní knihovna", který se skládal ze dvou části: v zimním semestru studenti navštívili knihovnu Ostrovského a čerpali inspiraci, v letním semestru pomáhali v komunitních akcích na pobočce Břevnov.

Jednou z hlavních aktivit byl projekt Semínkovna, kdy se knihovna Břevnov stala oficiálním kontaktním místem, kde si zájemci mohou chodit vyměňovat semínka, čímž pobočka získala další komunitní rozměr. Současně s tím došlo i k další medializaci; v knihovně proběhla přednáška o projektu a byly napsány dva články (např. ve zpravodaji Naše Praha 6). Knihovna také navázala několik partnerství, např. se zahrádkářských svazem.

Představení projektu Komunitní knihovna.

Druhý prezentovaný projekt se věnoval návrhu "Klubu pro mládež". Průzkum studentů probíhal formou polostrukturovaných hloubkových rozhovorů s celkem šesti respondenty, plus rozhovory se zaměstnanci a čerpáním inspirace u podobných již existujících klubů v jiných knihovnách (např. klub TEEN v Knihovně Jiřího Mahena v Brně či M Klub v Třinci atd.).

Výsledný návrh hovořil o tom, že Klub se měl zaměřovat na cílovou skupinu mládež 15-18 let, měli by tam pracovat 2 spíše mladší pracovníci (kterým by uživatelé nejraději tykali) plus dobrovolníci a jako vhodné místo by se dala využít bývalá šatna, která je oddělená od běžného chodu knihovny a má i vlastní sociální zařízení.

Respondenti také hovořili o vhodných aktivitách, jako např. přednášky, promítání filmů, workshopy, deskové hry, procházky Prahou, návštěva knižních míst, výstavy, festivaly atd. Otevírací doba by měla být ideálně od 2 do 8 hodin (& dopoledne či víkendy podle akcí).

Výzkum ale identifikoval i hlavní úskalí projektu, a to nezájem mládeže. O Klub by měl reálný zájem jen jeden respondent ze šesti. Rozhovory ukázaly, že mladí lidé mají v průměru cca 3,5 hodiny volného času denně, ale mají ho kde trávit. Jinými slovy, respondenti dokázali ideální Klub popsat, ale zájem by o něj neměli.

Představení Klubu pro mládež

Třetí a poslední studentský mini projekt se věnoval Karlu IV., který letos slaví významné výročí. Při té příležitosti studenti připravili výstavu, jejímž cílem bylo propojit vzdělávací funkci s prezentací fondu MKP a dalších akcí k výročí 700 let od narození Karla IV.

V rámci projektu byly vytvořeny propagační materiály k rozebrání (pexeso ("Tajemství české šlechty", záložky a omalovánky), akce pro veřejnost (Tajemství rodu od Heleny Voldánové) a v neposlední řadě i oživení prostoru Ústřední knihovny, kde se objevily ukázky kostýmů, rodokmeny, výstavky fondů, medailony v hale, rozcestníky akcí o Karlu IV., či informační panely (např. doba Lucemburská) atd.

Zejména tyto tematické informace byly docela šikovně propojené s různými souvisejícími tématy; např.: v přírodních vědách byly informace o kamenech v korunovačních klenotech, v sekci zemědělství se hovořilo o vinařství za Karla IV., v oddělení geografie byly informace o cestování ve středověku, v oddělení sportu se objevily rytířské turnaje atd.

Na návštěvníky čekal také krátký test znalostí o Karlu IV., přičemž byly k dispozici i drobné tematické ceny ze 3D tiskárny (koruna a meč).

Shrnutí stáže v Městské knihovně a aktivit k výročí narození Karla IV.

Co-workingová Dílna v Městské knihovně

Po sérii studentských projektů vystoupila Alena Tománková z Městské knihovny s příspěvkem "Do Dílny nemusíte jen v montérkách", ve kterém pohovořila o nové Dílně, která na začátku roku v MKP vznikla. Jedná se o nový coworkingový prostor, kde je možné rezervovat si stůl (nebo celou místnost) a věnovat se svému projektu, přednášce, prezentaci atd.

Co se týče prostoru Dílny, původně to byla čítárna novin, která se později přesunula na jiné místo a na jejím místě byla 5. září 2011 otevřena nová "e-zóna" s WiFi, počítači a e-knihami. E-zóna nicméně na podzim minulého roku skončila, protože jednak už úplně neplnila svůj původní účel a jednak se tam scházeli "návštěvníci", se kterými knihovnice často nic neudělaly a ostatní uživatelé v jejich přítomnosti moc dlouho nevydrželi.

Během podzimu byl tedy vytvořen nový koncept a 5. ledna 2016 byla otevřena nová "Dílna", která už svým názvem náhodné návštěvníky neláká.

Zleva: Alena Tománková a prostory Dílny v MKP (autor: Jakub Řehák, zdroj: web mlp.cz)

Jak již bylo řečeno, Dílna je v první řadě co-workingový prostor a obsahuje tři rozkládací stoly a několik paravánů, díky kterým je možné prostor rozdělit téměř dle libosti. Uživatelé si mohou po internetu konkrétní stoly objednat - mají totiž svá jména (Athos, Porthos a Aramis) a jejich aktuální obsazení je dostupné přes Google Kalendář.

Co se týče semi-pravidelných akcích, v Dílně se koná např. knižní klub Fresh Books, komixový workshop, setkání občanského sdružení mentálně postižených fotografů a filmařů Medialog, anglický knižní klub English Bookclub či pracovní skupina projektu Pralit. Jinak je obsah čistě v rukou uživatelů.

Pokud by vás Dílna zaujala, na adrese bit.ly/dilnakalendar je k dispozici zmiňovaný Google Kalendář s uvedenou obsazeností stolů a na adrese bit.ly/dilnamkp je k dispozici rezervační formulář. Pro uživatele s platnou průkazkou do knihovní je rezervace a vstup do Dílny zdarma. Další informace jsou k dispozici také na webových stránkách www.mlp.cz/dilna.

Do následné diskuse o Dílně a jejich aktivitách se zapojila i tisková mluvčí MKP Lenka Hanzlíková

Dvacet let na křídlech časopisu Ikaros

Poslední prezentaci první sekce si připravila zakladatelka časopisu Ikaros a předsedkyně občanského sdružení Ikaros o.s. Petra Štogrová-Jedličková, která časopis při příležitosti blížícího se 20 výročí představila.

Svůj příspěvek začala pochvalou a nadšením z množství zajímavých projektů studentů UISK a připomněla, že UISK není jen škola z akademického hlediska, ale je to zároveň i škola života, kde mají studenti prostor a možnost začít nějaký vlastní projekt a dále ho vyvíjet - což byl ostatně případ i Ikara.

O 20 letech časopisu Ikaros pohovořila jeho zakladatelka Petra Štogrová-Jedličková

Časopis Ikaros vznikl v dubnu 1997 právě na UISK; resp. v pověstné učebně 118 na pracovišti FF UK v Celetné, kde ve stejné době vznikaly (také jako studentský projekt) i první webové stránky FF UK. Své jméno časopis získal podle stejnojmenného serveru, který se vyznačoval tím, že pořád padal.

Dlužno dodat, že v době, kdy první webové stránky vznikaly, fungovala UK primárně v papírové podobě a všechny materiály se "sdílely" psané na psacím stroji, a i disketa byla v té době hi-tech; nemluvě o internetu. Zatímco tedy Petra spolu s dalšími studenty pracovala na novém webu (což byl mimo jiné i výstup její diplomky), po jejich dokončení skupina "nabuzených" studentů přemýšlela, co dál - a tak se rozhodli založit časopis.

Časopis Ikaros dal Petře i ostatním celou řadu znalostí, kontaktů, zkušeností i přátel. Jeho velmi silnou stránkou byla i diverzita jeho zakladatelů, kde byli lidé od programátorů přes jazykotepce až po dřevní knihovníky - a všichni tito lidé spolu museli spolupracovat a vzájemně vytvořili projekt, který ve své době v podstatě neměl obdoby. Ikaros si například hned na svém počátku prosadil ISSN registraci - a to jako třetí elektronické periodikum v ČR.

Začátky byly samozřejmě velmi těžké; zpočátku v podstatě celý obsah připravovali jen jeho zakladatelé, ale velmi rychle se z Ikara stal respektovaný oborový časopis. A kromě toho, že vůbec existoval, dařilo se mu v oboru vždy otevírat i důležitá témata - jako například elektrnonické publikování, což je dnes samozřejmost, ale nikoliv v 90. letech.

Webové stránky Ikara v roce 2002 a v roce 2016 (ty nové jsou o trochu více responzivní)

Od brzkých dob se zapojili také do konference INFORUM (dříve Infomedia), a to i včetně další ve své době velmi inovativní akce: streamování. Ikaros konferenci poprvé streamoval v roce 2001, tj. v době, kdy to nikdo neuměl a nebyla na to ani dostupná technika; tehdejší členové redakce si tak sami ze dvou počítačů vytvořili streaming server a redakční server, kam paralelně se streamem vystavovali on-line reportáž. O rok později ještě přitvrdili a o přestávkách natáčeli a streamovali i rozhovory - a to opět v době, kdy neexistovalo YouTube ani dnes populární "vlogy".

Další zajímavou akcí z redakční historie byla reakce Ikara na povodně v roce 2000. V té době se redakce rozhodla vytvořit informační portál věnovaný mapování dopadů povodní na paměťové instituce - a to opět v dobách, kdy nebyly sociální sítě a Twitter v každém smartphonu. Z ikařího informačního portálu tehdy čerpala i média.

Časopis Ikaros je také poměrně dost samostatný a nezávislý. Nebyl nikdy sponzorován a nevyužívá ani žádnou dotaci na provoz; již od začátku funguje v podstatě bez finančního zajištění a případné minigranty pokrývaly jen specifické akce, jako např. migraci dat na nový redakční systém (který si původně i sami naprogramovali).

Jak již zaznělo na začátku, v současné době vychází již 20. ročník časopisu Ikaros a oficiální 20. narozeniny se budou konat v dubnu příštího roku. V archivu Ikara se ukrývá cca 4400 článků od více než tisícovky autorů, a kromě zajímavé práce se redakce i dobře baví (nejen na pověstných redakčních radách).

Čímž se Petra Štogrová-Jedličková dostala k závěrečné a lehce motivační části - do Ikara se totiž může zapojit každý a studenti UISK či SNM jsou samozřejmě vítáni.

A co vám "Ikaří křídla" dají? Budete u všeho, co se v oboru významného děje; budete spoluvytvářet smysluplný projekt; a na každého z oboru budete mít aspoň e-mail. Témat, kterým vy se mohl Ikaros věnovat je stále dost - ať už se jedná o big data, kyberbezpečnost, internet věcí nebo virtuální realita. Mimochodem, jeden z nejčtenějších článků je o Tamagochim.

V závěru příspěvku se na pódium probojoval výkonný redaktor Pavel Farkas, který Petře (neboli "matce zakladatelce") předal jménem redakce 20 tulipánů.

Výkonný redaktor Ikara Pavel Farkas předávající tulipány a následná diskuse

Projekt Výluka ve vyloučených lokalitách

Po krátké přestávce konference KOKON 2016 pokračovala druhou sekcí, ve které byly představeny zajímavé projekty studentů UISK. Jako první vystoupila Sandra Feyglová a představila nadfakultní projekt Výluka, jehož cílem bylo nabídnout učitelům možnost zajímavé praxe a zlepšit tak jejich pozici ve společnosti i na trhu práce.

Skupina autorů byla skutečně mezioborova a zahrnovala studenta filozofie, studentku marketingové komunikace a PR, studentku molekulární biologie a studenta historie. Inspirací byl pro autory výlet do Londýna, kde se dozvěděli o projektu TeachFirst, který zájemcům nabízí roční praxi ve škole. U nás podobný projekt chybí, a tak se studenti rozhodli něco podobného založit.

Představení projektu Výluka

Původní cíl založit neziskovku nakonec trochu přepravovali a založili studentský spolek. V rámci přípravy také došlo k osudovému setkání s ředitelem Vladimírem Foistem ze ZŠ Poběžovice a spojení s platformou EDUin, v rámci jehož hackatonu se podařilo projekt vyladit a zahájit pilotní týdenní výuku na již zmiňované ZŠ Pobřežovice.

Vesnice Poběžovice, která leží v Chodsku v bývalých Sudetech, je poměrně úspěšná v inkluzi; studenti zde strávili týden, a získali tak poměrně velké zkušenosti, které následně prezentovali na Studentském Majálesu a dostali prostor i na tiskové konferenci SCIA, čímž projekt trochu vešel v povědomí a objevil se i v médiích.

Aktuálně mají cca 16 zájemců, kteří by chtěli učit; zakládají zapsaný spolek, sbírají další přihlášky, navazují spolupráci a shání peníze (jeden výjezd stojí cca 2000 Kč). Krátkodobé výukové praxe (tzv. "Výluky") nabízejí ve dvou verzích: lite (týden na běžné základce) nebo hard (to samé, ale v sociálně vyloučené lokalitě).

Další informace o projektu jsou k dispozici na webových stránkách vyluka.org nebo na Facebooku (facebook.com/spolekvyluka).

Zástupci Městské knihovny s sebou na konferenci přivezli plackovač se superknihovníky

Sousedé kultury v knihovně na Lužinách

Jako další vystoupili Denis Škopan a Michal Studničný, kteří představili projekt SOUKUL, neboli "sousedé kultury", či ještě oficiálněji "týden interkulturních aktivit v knihovně na Lužinách". Projekt vznikl v rámci předmětu Interkulturní knihovnictví na UISK (který vede Kateřina Nekolová) a zapojilo se do něj 6 studentů.

Základní idea spočívala v tom, že knihovna by měla být maximálně inkluzivní a pro cizince by mohla fungovat jako místo, které slouží ke snadnější aklimatizaci s novým prostředím, jako bezpečný prostor ke shromažďování, a jako možnost byt "blízko" své domovině (ať už formou místní literatury nebo přístupu na internet). Cílem projektu tedy bylo otestovat vybrané aktivity pro migranty, menšiny i širokou veřejnost a vyzkoušet si přípravu, plánování i propagaci jednotlivých akcí.

Pobočka Lužiny se pro tyto aktivity zdála být více než vhodná, protože podle statistik žije na Praze 13 66 tisíc obyvatel a z toho 10500 cizinců, což je cca 15%. Ve spojení s Městskou knihovnou v Praze se starali také o propagaci; připravili vícejazyčné plakáty a zapojili sociální sítě. Tištěná periodika bohužel oslovili pozdě.

Představení projektu SOUKUL (Sousedé kultury)

Výsledek byl nicméně spíše rozpačitý. Ačkoliv program byl poměrně zajímavý (přednášky, občerstvení, živá hudba, dvojjazyčné předčítání knih či živá knihovna), účast byla velmi nízká (cca 1-2 lidé na akci). Nejvíce lidí bylo na přednášce Josefa Šlerky (4).

Důvodem byla podle autorů jednak nedostatečná propagace (zejména pak v tištěných médiích) a jednak samotná poloha knihovny. Pobočka Lužiny se nachází ve třetím patře obchodního centra a je tak poněkud "zastrčená". V následné diskusí se nicméně hovořilo o tom, že obecně s návštěvností nemá knihovna problém a možná skutečně jen nebyl zájem.

Ostatně z hlavní cílové skupiny (tj. z cizinců, migrantů či menšin) se tam neobjevil nikdo (jen jedna rusky hovořící paní s dětmi). Důvodem muže být i to, že zástupci cizinců a menšin (z Ruska, Ukrajiny atd.) nejsou zvyklí o knihovny podobné akce očekávat. Tj. chodí tam třeba pro knihy, ale nikoliv na prednášky, soutěže či jiné akce. Určitým problémem je také otevírací doba, která se překrývá s "normální" pracovní dobou a pracující cizinci nestíhají.

Velké změny v knihovně Hejná

Následující příspěvek si připravila Hanka Hrabáková, která pohovořila o velké rekonstrukci v knihovně Hejná v Horažďovicích. Jedná se o vesnici cca 20 km od Sušic, ve které je 160 obyvatel. Před rokem 2014 měla tamní knihovna jen 10 registrovaných čtenářů (a jen 3 aktivní) a celý knihovní fond byl schovaný v jedné skříni v budově obecního úřadu.

V roce 2014 ale proběhla velká rekonstrukce a ve stejné době si autorka vymyslela projekt rukodělné dílny, která byla velmi úspěšná - a starosta ji nabídl místo knihovnice. Cílem zastupitelstva bylo nejen knihovnu oživit, ale vytvořit nové kulturní centrum obce a místo setkávání.

Knihovna získala nové prostory ve zrekonstruované požární zbrojnici, a zároveň i pravidelný program, kam patřily akce, zasedání různých spolků a skupin nebo třeba hodiny jógy. Aktuální fond čítá již 1000 svazků, odebírají 7 periodik a dvoje noviny. Počet registrovaných čtenářů stoupl na 49, pričemž většina jsou čtenáři aktivní. Svým uživatelům půjčují také deskové hry, a v knihovně probíhají kulturní a vzdělávací akce. Knihovna také přešla na knihovní systém Clavius REX a založila si nové webové stránky.

Hanka Hrabáková pohovořila o velkých změnách v knihovně Hejná v Horažďovicích

Co se některých zajímavých akcí týče, letos podruhé se v knihovně konala Noc s Andersenem (na kterou dorazilo 17 dětí), obvykle 3x do roka probíhají tvořivé dílny, často na nějaké téma (např. vánoční, velikonoční, halloweenská), úspěšná byla třeba přednáška Zmizelé Pošumaví, kam dorazilo asi 30 lidí, večery s poezií atd.

Do budoucna knihovna plánuje postupně doplnit a dovybavit knihovní fond, získat dotace na nákup notebooku, nabídnout nějaké soutěže pro děti (zatím měli jednu) a v neposlední řadě i vlastní knihobudku. Knihovna také vyhrála soutěž Knihovna jinak pořádanou Svazem měst a obcí ČR (ze 24 přihlášených).

Komunitní knihovna v doprovodu ukulele

Poslední příspěvek si v této sekci připravil Václav Trunec, ale nejednalo se o klasickou prezentaci, ale doslova o kulturní vložku. Václav Trunec si totiž místo PowerPointu přinesl ukulele a zahrál krátkou motivační píseň o komunitních knihovnách.

Václav Trunec a ukulele

Třetí a poslední sekce se věnovala projektům studentů Studií nových médií, na které se přišel podívat i vedoucí oboru, Josef Šlerka.

Zleva: Cofee Break (Dr. Římanová a Alena Tománková) a učebna zaplněná studenty SNM (v čele s vedoucím oboru Josefem Šlerkou)

Vizualizace dat z databáze MediaSearch

Jako první vystoupili David Vávra a Jana Ada Kubíčková s příspěvkem s názvem "Když data mají tvář aneb jak na korpus Newton Media". Jejich úkolem bylo vymyslet a zpracovat čtyři zajímavá témata vhodná ke zpracování, vydolovat z databáze MediaSearch relevantní data, vizualizovat je a napsat o nich na blog.

První téma, které si studenti vybrali, se jmenovalo "obraz zemí, ze kterých přicházejí imigranti do EU v českém tisku" a jednalo se o porovnání počtu zmínek o dané zemi v titulcích celostátního tisku s počtem imigrantů, kteří z dané země přišli do EU v roce 2015 (Eurostat). Výsledky ukázaly, že oba žebříčky si příliš podobné nejsou; například nejvíce zmínek bylo o Ukrajině, ačkoliv migrantů nebylo příliš (důvodem byl tamní konflikt s Ruskem); a naopak třeba o Eritree nebyla v českém tisku ani zmínka.

Jedno z vizualizovaných témat se týkalo vztahu mezi počtem imigrantů a počtu zmínek v médiích

Druhé téma neslo název "politici v médiích a jejich důvěryhodnost" a jednalo se o porovnání počtu zmínek o politicích v titulcích celostátního tisku a rozhlasových a televizních zpráv v období od března 2015 do března 2016 v porovnání s jejich důvěrou (na základě tiskové zprávy CVVM "Důvěra stranickým představitelům" z března 2016). A až na výjimky (jako Kalousek nebo Okamura) se potvrdilo, ze čím více se o politikovi mluví, tím je populárnější.

Třetí téma se týkalo kauzy "Čapí hnízdo", resp. zmapování časové osy kauzy Čapí hnízdo a jak moc se o projektu mluvilo. Zde autoři využili všechny zdroje, tj. internet, tisk, rozhlas i rádio od 1.1.2006 do 1.4.2016. A ukázalo se, že prvních deset let se o farmě v podstatě nepsalo (jen když tam Karel Gott slavil narozeniny), první větší "spike" se objevil společně s dokumentem Matrix AB a největší až teď nedávno, když se Čapí hnízdo řešilo ve Sněmovně.

Čtvrtým a posledním tématem byla "netradiční mapa České republiky" - konkrétně snaha nakreslit mapu ČR podle toho, jak jsou si města blízká v médiích. Jako vzorek bylo vybráno 30 největších měst (tj. matice 30x30) a data od dubna 2015 do dubna 2016. Výsledek je.. zajímavý - a autoři budou rádi za každý tip nebo nápad. Protože ačkoliv některé clustery dávají relativní smysl (a spojuje je např. fotbal), jiné moc velký smysl nedávají.

Mediálně-publikační balíček projektu PETAnděl

Jako další vystoupily Eliška Morochovičová a Anna Marie Němcová a představily nám projekt PETAnděl a mediálně-publikační balíček, který k projektu PETAnděl vytvořily.

Projekt PETAnděl je umělecké dílo, které vzniká v Jindřichově Hradci a jedná se o sochu anděla v nadživotní velikosti vytvořeného z PET lahví (cca 12.000). Součástí projektu je kromě sochy i osvětová kampaň o recyklaci a úkolem studentů bylo vytvořit vizuální identitu projektu, plán funkční propagační strategie (a částečně i její obsah), publikační balíček, a harmonogram kampaně (až do oficiálního představení v listopadu).

Zleva: Eliška Morochovičová a Anna Marie Němcová a ukázka malého PET anděla (zdroj: Facebook projektu)

Studenti se tedy ve své prezentaci věnovali jednotlivým prvkům komunikační kampaně, jako např. název, logo, barvy, šablony, projektový manuál, newsletter atd. Většinu obsahu se přitom podařilo připravit; nerealizoval se zatím jen web projektu, balíček ikon a "offline" (tj. zejména tištěné) propagační materiály.

Co se týče základní vizuální identity, primární barvy jsou modrá a žlutá, sekundární červená a zelená - tj. barvy spojené s recyklací. Projektový manuál také obsahuje barevná i černobílá loga a příklady použití. Ze sociálních sítí projekt používá Facebook a Instagram, Twitter či Snapchat s ohledem na cílové skupiny zavrhli. K plánování příspěvků používají Buffer.

Nová stránka pro uchazeče FF UK

Jako další vystoupili Anna Brixová, Lucie Merunková a Vojtěch Soudný, kteří na konferenci odprezentovali projekt nové mikro stránky pro uchazeče o bakalářské studium na FF. Zadavatelem byla sama FF, která tak reaguje na každoroční pokles počtu uchazečů (v roce 2012/2013 jich bylo 8758; letos jen 7049), který se sice zastavil, ale rádi by ho zvrátili. Cílem je tedy zvýšit zájem o bakalářské obory ideálně i ve formě podání více než 1 přihlášky.

Výstupem projektu byly wireframes stránky a funkční a technická specifikace. Nový web by měl přilákat pozornost potenciálních uchazečů a atraktivní formou jim FF představit - a ušetřit je tak zkušenosti s webem prijimacky.ff.cuni.cz - tj. se zaměřením na jednoduchou a zábavnou formu a srozumitelný jazyk.

Prezentace nových webových stránek FF UK pro uchazeče o studium a ukázka "RPG prvků" (cesta za poznáním a hrdina)

Pro tyto cíle si autoři připravili i několik person (někteří vědí, co chtějí, někteří zatím jen vybírají) a realizovali kvalitativní výzkum v rámci cílové skupiny (tj. studenti 4. ročníku středních škol), na základě kterého došlo k lepší kategorizaci oborů a dalším úpravám designu, obsahu i UX.

Vzhledem k tomu, že FF UK nabízí celkem téměř 70 oborů, se autoři rozhodli rozdělit je do tematických skupin (jazyky, umění, dějiny, člověk a společnost a práce s lidmi) a jazyky dále rozdělit geograficky (Evropa, Asie & překladatelství a tlumočnictví - jediný problém byl s romistikou, která kočuje). A celý těmto proces navíc realizovali ve formě RPG hry s prvky gamifikace, tj. obory tvoří mapu a jejich výběrem si uživatel vytváří svého hrdinu a jeho "skilly" - pričemž platí, že čím víc oborů si vybere, tím bude hrdina lepší.

V návrhu UX se inspirovali i u e-shopů; na stránce tak nebude chybět vyhledávací řádek a určitá forma "nákupního košíku" - jen s tím rozdílem, že bude na oborové přihlášky. Vytvořeného hrdinu bude nakonec možné i sdílet na sociálních sítích.

Spousta práce autory zatím ještě čeká (např. grafické zpracování a programování), ale spuštění by mělo být v říjnu.

Buďte tajemní

Jako další vystoupili Lucie Trojanová, Martin Baroš a Jaroslava Pachlová s tajemně nazvaným příspěvkem "Buďte tajemní". Zadáním jejich projektu bylo vytvořit zajímavý a informačně hodnotný web o uměleckém díle italského umělce Claudia Parmiggianiho Una Scultura, což je série čtyř soch, umístěných u nás, ve Francii, v Itálii a v Egyptě.

Claudio Parmiggiani je podle slov autorů "velmi hluboce myšlenkově založený" konceptuální umělec, který například nemá příliš vřelý vztah k technice - a s lidmi, kteří s ním komunikují, nejčastěji komunikuje faxem.

Zleva: prezentace nových webových stránek o projektu Una Scultura a Dům pod půlměsícem v Sobotce (zdroj: mapy.cz)

Sám své dílo popsal slovy "Čtyři světové strany, jakož i čtyři části díla, vzdálené v čase a prostoru, tvoří jednotu, kterou nelze fyzicky vnímat v její ucelenosti, protože dílo se vzpírá simultánnímu vidění a neumožňuje oku, aby ho vidělo."

Podstatou díla a jeho rozdělení do čtyř zemí je tak nezbytnost vykonat určitou pouť - a o to samé se snaží i vznikající webová stránka. Stejně jako Parmiggiani a jeho dílo je i web poněkud tajemný a navigace mezi jednotlivými díly je často skrytá a uživatel po ní musí chvíli pátrat. Ostatně webové stránky začínají heslem "siate misteriosi" / "buďte tajemní", kterým autor v Sobotce zakončil i svou Sculpturu.

Kromě samotného spuštění stránek a jejich prezentace v červenci na Šrámkově Sobotce mají autoři v plánu web i nadále vylepšovat - a připravit například i vícejazyčné verze. Sám Parmiggiani prý ještě o webu neví, ale prý se o něm dozví.

Nový web pro stará Studia nových médií

Jako další vystoupili Jakub Ferenc, Hana Němečková a Naďa Buchtová, kteří pracují na novém webu pro Studia nových médií. Současný web před několika lety vytvořil tajemníka SNM Jakub Fiala a běží na Drupalu, ale po několika letech už nazrál čas na změnu a tak došlo k přípravě nových stránek.

Mezi hlavní požadavek na nové oborové stránky patřila zejména revize a aktualizace obsahu, zejména pak příprava nového obsahu k jedno- a dvouoborovému studiu, které bude na SNM k dispozici od příštího akademického roku. Význam webových stránek je o to větší, že podle dotazníkového průzkumu se jedná o nejpoužívanější zdroj informaci pro studenty (77%), po kterém s odstupem následuje Twitter (51%). Studenti zde nejčastěji hledají "byrokracii spojenou se studiem", ale také novinky a obecné informace, důležité zejména pro zájemce o studium.

Zleva: prezentace nových webových stránek a současné stránky StuNoMe

Co se týče designu, stránky mohly být nasazené na univerzální fakultní šablonu, ale autoři se rozhodli pro změnu a pokusili se zachovat přehledné uspořádání obsahu, ale nabídnout nový a moderní design a věnovat více prostoru lidem a projektům. Úpravám se nevyhnul ani text, který se snaží o všeobsažnost, maximální výstižnost a genderovou vyváženost. Webové stránky by obecně měly lépe korespondovat se sloganem, že StuNoMe je životní styl.

Autoři dále hovořili o jednotlivých prvcích redesignu, od prototypingu v poměru 1:1 (kde se inspirovali u nábytkového designéra Matěje Chabery) až po jeho dokončení. Už od prvních prototypů tedy web vytvářeli v HTML, CSS a JavaScriptu. Hlavička webu je interaktivní a nabízí prokliy na Twitter, stránky mají poměrně podrobné navigační menu (kde nechybí ani nejnavštěvovanější odkazy podle Google Analytics), a kromě zmiňovaných lidí a projektů nechybí ani informace o oborech, které bude SNM nabízet: Game studies, Digital humanities a Umění, kultura a nová média. Nový web je také responzivní a razí heslo "mobile first". Z technologického hlediska používají Less CSS (procesor CSS), Bootstrap a Wordpress.

Arkádová retro hra o nových médiích

Jako poslední v této SNM sekci vystoupili Jan Vlnas, František Sion, Daniel Sýkora a Marta Kolárová, a v příspěvku nazvaném "jsme s vámi už 10 let, tak ať tady po nás taky něco zůstane!" představili připravovaný projekt multimediální instalace u příležitosti 10 let existence Studií nových médií, která má podobu retro herní arkády s variací hry Arkanoid (Breakout).

Důvod byl ten, že již od začátku chtěli vytvořit něco fyzického; a současně mají rádi retro hry, které jsou jednoduché na realizaci i na hraní. Problém ale je, že samotný Arkanoid nic neřekne o StuNoMe; rozhodli se tedy zkombinovat nové a staré technologie a vytvořit klasickou arkádu se skříní ve dřevě a zároveň s moderními technologiemi, jako je např. webkamera, která hráče "zdigitalizuje". Hardware systému pracuje na bázi počítače a Arduina, které slouží jako komunikační rozhraní mezi ovládáním a počítačem.

Zleva: prezentace novomediální arkády a účastníci konference (převážně "stunomáci")

Co se týče příběhu, nová média ve hře Cyber Stuck existují na hraně mezi reálným a digitálním světem a po deseti letech zmizela v trhlině v kyberprostoru a hráč se musí digitalizovat a zachránit je. Pomáhat mu přitom budou vyučující schovaní v cihličkách jako power-upy. V dalším kroku začali vytvářet sketche a wireframy, návrhy jednotlivých levelů a další prvky (jako například grafika pozadí i herních prvků). Softwarově je celá hra v JavaScriptu, takže to je v podstatě webová stránka; dostupná bude ale jen jako Arkáda.

Na závěr jeden z autorů pronesl, že "mluvit o hrách je trošku jako tancovat o architektuře" a na řadu přišla krátká ukázka z nedávného betatestingu; od digitalizovaného portrétu po samotnou hru. Hra bohužel ještě není hotova; zcela zatím chybí například powerupy; nicméně během léta by měla byt hotová. Oficiální výročí SNM proběhne 16. 9. 2016.

Závěr, narozeninový dort a afterparty

Po příspěvcích studentů si ještě v krátkosti vzal slovo vedoucí oboru Josef Šlerka, který studentům poděkoval za zajímavé projekty a prezentace a pozval na stupínek Jakuba Fialu, kterému popřál k narozeninám a za společného zpěvu "Happy birthday" došlo i na dort.

Zleva: Dr. Barbora Drobíková, Jakub Fiala a Josef Šlerka & lehce rozmazaný Petr Holubetz

Na úplný závěr pak promluvil Petr Holubetz, jeden z organizátorů konference, který poděkoval kolekům organizátorům, partnerům, fakultě a všem, co přišli. A poté již konference skončila (stejně jako náš on-line stream, jehož záznam je k dispozici na našem YouTube) a účastníci se přesunuli na afterparty do kavárny Ponrepo.

Pár fotek z Instagramu (#kokonuisk; via @kyberskeble)