Představme si, co by se stalo, kdyby na ostrov, kde žijí domorodci na úrovni doby kamenné, někdo najednou dopravil železnou sekeru. Ostrované by jistě pochopili, k čemu taková věc slouží. Přesto by se pro ně nestala pouhým nástrojem. Ovlivnila by jejich společenské struktury, produktivitu práce, mýty... Média, jak upozorňoval Marshall McLuhan, nejsou jen nástroje. Mnohem spíše jsou našimi novými orgány. Rozšiřují naše možnosti - a současně nás mění. Mimo jiné mění i naši interpretaci světa - vstupují do filosofických idejí či náboženských představ, přetváří je a dávají vzniknout novým. Tak, jako by na ostrově začaly vznikat mýty o sekyrce, můžeme v souvislosti s Internetem mluvit o počátcích jistých kyberfilosofií a kyberspirituality, racionálněji i avantgardněji orientovaných obrazů světa ovlivněných Internetem. O některých z nich bych chtěl referovat v následujícím článku.

Internet a anarchismus

Svérázným způsobem se Internetu chopil anarchismus. Myšlence věčného boje proti establishmentu a svobody jedince dal Internet křídla. Již v šedesátých letech se na protest proti válce ve Vietnamu zrodila myšlenka technorevoluce, boje proti mocným ovládajícím výpočetní techniku. Jejími vlajkonoši se stali hackeři. "Počítačové systémy byly uzurpovány velkými komerčními organizacemi a vládou. Zázračné zařízení, určené pro obohacení života, se stalo zbraní používanou k odlidštění člověka. Pro vládu a komerční organizace neznamenají lidé nic víc než prostor na disku. Vláda nepoužívá počítače, aby zorganizovala pomoc chudým, ale aby kontrolovala smrtící nukleární zbraně..." ¹. Pro hnutí bylo třeba získávat finanční prostředky - a tu se zrodila myšlenka obohacování se pomocí výpočetní techniky. Přestože myšlenka technorevoluce je dnes již poněkud vyčpělá, hacking stále ještě existuje. Získal dnes spíše tvář cyberwar či hacktivismu, využívání počítačů k boji proti ideologickým nepřátelům, ať už jsou jimi nepřátelská vláda, globalizace, pornografické servery či výzkumné ústavy testující na zvířatech. Techniky hackingu se dnes stávají nástrojem agresivního prosazování vlastního pojetí globálního občanství a odpovědnosti - ať se jedná o záležitosti, ve kterých s hacktivisty můžeme sympatizovat, nebo ne.

Opakem online anarchismu bojujícího je tzv. hnutí dočasných autonomních zón (temporary autonomous zone), jehož založení deklaroval počátkem 90. let Hakim Bay. Podle něj nelze již v dnešním světě nalézt svobodnou enklávu, kde by člověk mohl žít bez pozornosti mocných. Řešením je podle něj povstání dočasným útěkem ze zmapovaného a nesvobodného světa do neprobádaných houštin cyberspace. Svobodnými pirátskými ostrovy se stávají virtuální města MOO ², nabízející svým obyvatelům snové světy s dvojrozměrnou grafikou a textovou či zvukovou interakcí s ostatními, ve kterých platí jen minimum pravidel a zákazů. "Nejste mezi námi vítáni. Nemáte nad námi moc. (...) Neznáte nás, ani náš svět. Cyberspace neleží ve vaší zemi," napsal Jim Barlow v roce 1996 v Deklaraci nezávislosti cyberspace jako reakci na americký Telekomunikační zákon, který se snažil cenzurovat Internet ³. Cyberspace se stává světem vlastních pravidel...
Inspirací pro zakládání virtuálních měst byl proud technické sci-fi 80. let, kyberpunk, reprezentovaný zejména Williamem Gibbsonem a jeho románem Neuromancer. Kyberpunkové vize rozpadajícího se světa budoucnosti, ve kterém je v cyberspace možné prožít stejně plnohodnotná dobrodružství, jako v rl ⁴, se plní naštěstí pomalu, přesto mají virtuální města i řadu jiných obyvatel, než jsou radikální anarchisté. Jednou z takových zvláštních skupin jsou technopaganistky.

Internet a magie

Propojení Internetu se zájmem o magii a spiritualitu má staré kořeny. Mezi programátory je čtení sci-fi a fantasy příběhů obecně oblíbené, nakonec vývoj všeho kolem Internetu sci-fi někdy dost připomíná. Zájem o magii a pohanskou spiritualitu je navíc obecně na vzestupu - obliba novodruidismu či ženské čarodějnické hnutí wicca to potvrzují. Podstatou magie, tak jak je chápána od své renesance v 19. století, je koncentrace vědomí, řízené uvolnění psychických sil požadovaným směrem. Internet umožňuje lidská vědomí propojit - z hlediska technopaganistek ideálním způsobem "invokovat psychosféru" a napnout jí tak, aby se myšlenka stala činem. "Pohanská spiritualita na Síti kombinuje decentralizaci síly, která je typická pro současný stav lidského rozvoje, obnovení moci spirituálních praktik a vývojový potenciál technologie." ⁵ Cyberspace navíc je prostředím, kde jednoznačně platí, že myšlenka a slovo mění realitu - je sám z myšlenek a slov utvořen. Mezi technopaganistkami jsou oblíbená virtuální města MOO, která jsou považována za cestu, po níž lze procházet mezi světem reálným a psychickým. A proč si vlastně myslet, že virtuální svět je méně reálný, není snad veškerá realita jen shluk informací v našich mozcích? A není tedy jedno, odkud se tyto informace do něj dostanou? Je svět něco více, než zdání? V technopaganismu nám mezi prsty probublává tisíciletí stará filosofická otázka o poznatelnosti světa, o slovo se hlásí solipsismus, taoistický mudrc Čuang, Platón... "Reálný svět je fúze různých MUDs. Je to místo, kde se všechny střetávají." ⁶

Internet a superlidstvo

V první polovině 20. století snil francouzský myslitel Pierre Teilhard de Chardin své sny o noosféře. Podle jeho odvážné evoluční teorie je hlavním rysem vývoje postupné zesložiťování. Člověk je vrcholem evoluce, neboť jeho mozek představuje nejsložitější systém, jaký v přírodě existuje. Člověkem ale evoluce nekončí. Lidská vědomí (řecky noos) se budou spojovat, až nad biosférou vznikne sféra nová, noosféra, síť spojeného lidského vědomí. Její rozvoj bude pokračovat dál, až obsáhne vesmír, čímž dosáhne vrcholu a konce - svého bodu Omega. ⁷
Teilhard psal své poslední eseje na konci čtyřicátých let, tedy na samém prahu vývoje výpočetní techniky. Přesto uvádí počítače jako jeden z nástrojů, který může k uskutečnění jeho vize přispět. Skutečně, téměř půl století po Teilhardovi přichází teoretici cyberspace k podobným závěrům. Na konferenci European Meetings on Cybernetics and Systems Research ve Vídni v dubnu 1996 se jako jeden z možných společenských dopadů rozvoje počítačových sítí diskutuje o vzniku tzv. supermozku ⁸, síť je chápána jako externí mozek, který obsahuje souhrn zkušeností lidstva. Pokud není dnes náš současný supermozek ještě zcela vyvinut, připomeňme ambiciózní Gorovu vizi Globální informační infrastruktury, jako zdigitalizovaného komplexu složeného z obsahu všech knihoven a poznatků lidstva, ke kterým bude mít v budoucnosti přístup každý bez technických, politických či jiných bariér. Nemluví snad tato vize a Teilhard o tomtéž?
Rád bych v souvislosti s Teilhardem připomněl také hypotézu Gaia britského přírodovědce Jamese Lovelocka. ⁹ Podle ní je třeba nahlížet na Zemi jako na jediný, živoucí organismus, v němž každý druh má úlohu, podobnou tkáni či orgánu. Člověk by mohl zaujmout roli šedé kůry mozkové Gaji, schopné bránit globální organismus například před pádem asteroidu.
Znamená Internet prostředek pro vytvoření noosféry (Teilhard na konci čtyřicátých let význam počítačů jasnozřivě předvídal) a noosféra Lovelockovu šedou kůru mozkovou? Vývoj nás tam opravdu může dovést. Současně je třeba uvědomit si veliké nebezpečí, které je s touto cestou spjato: rozpuštění lidské svobody ve všeobjímajícím kolektivismu. Teilhard i Lovelock se tímto problémem zabývají a oba nalézají optimistické formulace: "Je možné, že osudem lidstva je nechat se zkrotit, aby tak plamenné, destruktivní a hamižné síly kmenové příslušnosti a nacionalismu prolnuly do neodolatelné tužby přináležet ke společenství všech tvorů, jež tvoří Gaiu." ¹⁰ Je ale otázka, máme-li z takového vývoje být opravdu šťastní...

Internet a superčlověk

Nikoliv lidstvo, natožpak Země, ale člověk bude tím, kdo podle představitelů tzv. transhumanismu, extropiánů, nejvíce získá. Timothy Leary a Max More ¹¹ prosazují neomezený rozvoj lidského potenciálu, umožněný vědou a technikou. Člověka čeká zářná budoucnost: osídlení vesmíru, dlouhověkost a možná i nesmrtelnost, exponenciální růst inteligence... Rozvoj lidských schopností bude umožněn propojením lidského těla a mozku s počítači. Nejde nakonec o nic převratně nového: počítače jsou již dnes používány pro navrácení schopností mluvit, pohybovat se či dokonce nově i vidět bohatším postiženým; proč tedy nových možností nevyužít. Propojení mozku s čipy by nám umožnilo "strojovou telepatii" - komunikaci na dálku bez externího mobilního telefonu, pouhou myšlenkou bychom se mohli napojit na Internet a čerpat z něj informace. Vývoj v ovládání počítače mozkovými vlnami a v propojování čipů s neurony probíhá a není důvodu si myslet, že tomu bude jinak: nové objevy budou pro svoji atraktivnost jistě uvedeny do praxe. Cesta k sebetransformaci do nové, vyšší (byť ne zcela lidské) bytosti, je otevřená... Britský profesor Kevin Warwick si koncem srpna 1998 nechal implantovat do těla silikonový čip. S jeho pomocí se propojoval s počítačovou sítí, světla se rozsvěcovala, když procházel chodbou, počítač mu po příchodu do místnosti ohlásil, kolik má nové pošty, atd. Sám ze svého experimentu velkou radost neměl: "Propojování lidí a strojů (...) může být cestou, jak my lidé udržíme inteligenci našich vlastních výtvorů na uzdě. (...) Chápu tedy cestu implantátů a podobných zařízení jako nutné zlo." ¹²

Zpátky k anarchismu

Neoluddistési všímají podobných věcí jako extropiáni, hodnotí je ale opačně. Současnému vědeckému rozvoji chybí podle nich odpovědnost, pracuje se na vývoji technologií, které nás mohou velice snadno zničit. Bill Joy, jeden ze zakladatelů firmy Sun Microsystems, šokoval v březnu 2000 své kolegy pesimistickým článkem o hrozbách, plynoucích z nových technologií. Za nejnebezpečnější směry bádání označil robotiku, genetické inženýrství a nanotechnologie. ¹³ Již zmíněný profesor Warwick považuje hrozbu vývoje strojů, které budou alespoň v některých aspektech chytřejší než my, za reálnou. ¹⁴ Přestože většina vědců by se s jeho názorem neztotožnila, je nebezpečí, že se lidem jejich vynálezy vymknou z rukou, reálnější, než kdykoliv předtím.
Rozvoj technologií má podle Teodora Kaczynského, amerického teroristy Unabombera, ještě další důsledek: postupné omezování naší svobody. ¹⁵ Základem svobody je podle něj možnost uplatňovat tzv. mocenský proces - svobodně rozhodovat o svém způsobu života a za cenu jistého úsilí těchto tužeb dosahovat. V tom jsme ale společností stále omezováni - vnucuje se nám představa jak žít, vychovávat děti, co si kupovat... Bez námahy sklízíme nezasloužené plody cizího úsilí a naše pozornost je odvracována k nejrůznějším pseudocílům. Ideálem, pro jehož dosažení Kaczynski opakovaně vraždil, jsou omezené technologie - takové, které mohou být vyrobeny a užívány v rámci malých soběstačných společenství.

Závěr

Popsané směry jsou pouze výběrem ze spektra směrů, kterými se cyberspace hemží. Nezabývali jsme se například kosmosofií, technosofií a jistě ještě mnoha dalšími směry, myšlenkami a názory o budoucím soužití lidstva s Internetem. Přesto si myslím, že uvedené vize ilustrují hlavní proudy tohoto - někdy až trochu obskurního, bádání. Některé mohou sloužit pro zasmání, některé pro polemiku a jiné - třeba pro lámání hlavy při dlouhé cestě metrem...