Ano, v Paříži nemají knižní veletrh (foire du livre), ale knižní salón (salon du livre). A letos již 34. ročník. Veletrh se konal jako obvykle na výstavišti Porte de Versailles. Denně otevřeno pro široké publikum, pouze pondělní dopoledne rezervováno odborné veřejnosti. Ta si mohla předem zajistit po internetu permanentku zdarma. Znamenalo to zaregistrovat se a oskenovat dokument, který potvrzuje, že dotyčná osoba je opravdu „odborným návštěvníkem“. Kromě toho si „neodborná“ veřejnost  mohla s předstihem zařídit tzv. „pass premium“. Ten se sice platil, ale byla to rovněž permanentka a navíc umožňovala přístup na různé zajímavé besedy, pokud se tam člověk včas přihlásil.

Veletrh byl především francouzský, potom frankofonní a nakonec mezinárodní. Tím chci říci, že tam byla hlavně francouzská nakladatelství, potom frankofonní země (Belgie, konkrétně Wallonie-Bruxelles, Švýcarsko, bývalé francouzské kolonie) a několik cizích států (Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Německo, Čína, Argentina, Slovensko…). Frankofonní země a cizí státy zaujímaly slabou třetinu výstavní plochy.

Paříž, to jsou Louvre, Eiffelovka a umělci. Ale také spisovatelé a knihy! (Foto: Pavel Farkas)

Francouzská nakladatelství měla buď své vlastní stánky, nebo se sdružovala do velikých stánků (stanů?) podle oblastí (Aquitaine, Provence, Ile-de-France). Všude se od začátku prodávalo, i když slevy nebyly žádné nebo minimální. Ovšem když se člověk zeptal na slevy pro knihovny, tak přece jenom sem tam něco slevili. Všude byly knihy, případně CD a DVD – a také elektronické knihy a čtečky. Toho ostatního (šátky, taštičky, hrnečky apod.) bylo opravdu minimum. Tak to má být – je to přece veletrh knižní!

Letos je stoleté výročí první světové války – la Grande Guerre, jak říkají Francouzi. Očekávala jsem regály plné knih na toto téma. Velký omyl. Ano, bylo jich více než jindy, ale rozhodně to na mne nepůsobilo dojmem, že „la Grande Guerre“ je tématem dne. V různých stáncích bylo vždy několik knih na toto téma a potom tam byl jeden celý stánek věnovaný první světové válce. Stánek byl vyloženě tematický, knihy pocházely z produkce nejrůznějších nakladatelství.

Podle mého odhadu byla dobrá třetina věnována literatuře pro děti a mládež. Což mi připadalo docela hodně. Když už jsme tohoto tématu, ve stánku Québecu bylo hodně fantasy pro mládež. Ovšem Kanaďané nejsou žádní „troškaři“, všechno osmi až dvanáctidílná díla. Klobouk dolů, pokud kanadská mládež čte tolikadílné knihy. Řekla bych, že začíná ubývat knih o zdravém životním stylu a knih typu jak být rychle úspěšný, bohatý a šťastný. Snad je to dobře. Zato kuchařkám se daří pořád. Byl jim vyčleněn poměrně velký prostor pod názvem „Square culinaire“. To ani nebyl stánek, ale opravdu vyhrazené místo se spoustou pultíků a regálů nejrůznějších nakladatelů. Na obálkách obvykle nějaká chutná jídla, zákusky, dortíčky, až se sbíhaly sliny.

Čestným hostem veletrhu byla Argentina. Stánek vystavoval jak knihy argentinské, tak argentinské autory ve francouzském překladu. Hodně se mluvilo o Juliu Cortázarovi – i v souvislosti s ním letos vzpomínáme sté výročí: od jeho narození. Nechyběly ani knihy o Che Guevarovi, který je v Latinské Americe evidentně velmi populární. Zaujala mne obálka jedné knihy, na které byl hologram s jeho portrétem; pokud jste se dívali z jedné strany, byl to Che ve svém typickém baretu; pokud jste se dívali z druhé strany, šklebila se na vás v jeho typickém baretu umrlčí lebka.

Čestným městem na veletrhu byla Šanghaj. Na veletrh bylo pozváno 17 šanghajských spisovatelů a pořádaly se tam různé akce. Vše se samozřejmě točilo kolem francouzsko-čínských vztahů, ať už diplomatických, kulturních či literárních.

Na veletrhu probíhaly jako vždy – jak už to na veletrzích bývá zvykem – autogramiády. Dlouhé fronty nadšených čtenářů se táhly do nedohledna. Předávaly se literární ceny (Le Grand prix RTL – lire, Le Prix essai France télévision). A konaly se různé přednášky, konference, kulaté stoly (Nabídky přístupu k elektronickým knihám ve veřejných knihovnách; Učit? Předávat? Nástroje a metody; Romány pro mládež: Jak publikovat; Překlady v komiksu; První romány; Julio Cortázar a překlad; Julio Cortázar a Paříž…).

Nelze vynechat ani malou výstavu, která představila 10 posledních let čínského komiksu. Stylem kresby připomínal japonská manga. Mně ovšem připadalo zajímavé, že postavy měly spíše evropské rysy, než čínské. Docela zvláštní. Mnohem větší prostor byl věnován francouzskému kreslíři Sempému. Naši čtenáři ho znají ve dvojici s Goscinnym – Mikulášovy patálie (v originále „Le petit Nicolas“). Tady ovšem nebyly ilustrace k „Mikulášovým patáliím“, ale satirické kresby s patřičnými komentáři. A často velmi trefnými. Člověk by se rád zasmál, ale ono to bylo spíše velmi pravdivé a smutné.

Zkrátka a dobře, pařížský knižní veletrh se opět předvedl jako osvědčená akce, která se vyplatí nakladatelům, knihovníkům i čtenářům.