V naší současnosti získalo slůvko "tunelování" v hospodářské praxi pejorativní význam. Nevím proč, snad proto, že se v konečném důsledku přesouvá vytunelovaný majetek do rukou jednoho nebo několika málo jedinců.

Proto se při hodnocení tunelování duchovního statku, jakým je knihovna, musíme dříve než vyneseme konečný soud, zamyslet. (Staré knihy nejsou žádný artikl! Praxe některých našich politiků přece jasně potvrzuje, že ani na tunelování velkoobchodu s novými knihami se nedá zbohatnout). Zamysleme se proto nad problematikou tunelování především v kontrastu k další možné alternativě - ožebračení, formě státem uznávané a podporované, formě, jejíž původce není vystaven trestnímu stíhání.

Uvažte. Knihovna přestane, díky tomu, že ustanou její dotace z rozpočtu, fungovat. Její dveře se uzavřou a duchovní statky se stanou nepřístupnými.

Zkuste však trochu namáhat mozek a vymyslet něco kontraproduktivního. Představte si, že by někdo knihovnu vytuneloval tak, že by se jednotlivé svazky dostaly mezi uživatele, s tím, že je jednoho dne vrátí. Např. tehdy, až stát ušetří peníze tím, že oživí některý vytunelovaný podnik. Nastává situace nesrovnatelná s ožebračením. Stát totiž nejen ušetří, ale i vydělá. Ziskem bude přidaná hodnota, kterou dodali čtenáři poněvadž během úschovy knihy se duševně či odborně obohatili.

Takový případ není úplně neznámý. Při stěhování knihoven se v některých zemích uplatnila progresivní metoda. Před malováním rozpůjčili fondy čtenářům. Po něm čtenáři knihy vrátili a knihovníci je uložili na místa. Vytunelování knihovny je činnost výše zmíněnému postupu vcelku podobná. Až na maličkost. Poslední krok – vrácení knih knihovně se poněkud oddálí.

Dnes se však i tento vzácný nápad dostává do konfliktu s požadavky nastupující informační společnosti. K čemu koneckonců mají knihovny uchovávat informace? Tento výrok vypadá dnes jako výmysl chorého mozku, ale podívejme se na věc z té pozitivní stránky.

V informační společnosti v podstatě nebudou informace potřeba. Vážený bude ten, kdo informace ještě za tepla přetaví ve znalosti. Potom může informace s klidem zapomenout. Zbudou mu čisté znalosti. Takové schopnosti bude muset mít profese budoucnosti - symbolický analytik. Získané znalosti bude budoucí symbolický analytik všelijak přemílat, kombinovat, kreativně a dynamicky přetvářet až dojde k modelům, které uplatní na trhu vědomostí. Teprve tam potečou peníze proudem!

Někteří z nás, kteří žijí v předstihu, právem namítnou, že i tento pohled již dnes rovněž pomalu zastarává. Vždyť pochybnou cenu, až budeme my staří, budou mít nejen informace, ale i znalosti. Nás zatím může uklidňovat pouze to, že nikdo dosud neví, jaký je mezi nimi rozdíl. A já dále tvrdím, že se to při způsobu jakým je dotována věda a výzkum, ještě dlouho nikdo nedozví.

Vraťme se však do blízké budoucnosti. Opravdu pokrokový symbolický analytik nebude totiž vůbec potřebovat dosavadní nahromaděné zkušeností a znalostí, ale bude schopen rovnou kreativně uhadovat, co je možné i nemožné. Informace, znalosti nabudou v první fázi samozřejmě větší hodnoty než hodnoty fyzikálních komodit. Může tomu být i tak, že na trh samozřejmě virtuální donesete prase a výměnou získáte radu, v které restauraci (fyzické) se vám dostane nejlacinější večeře (samozřejmě virtuální). Kdo by se také vařil s jídlem, když vám nasadí na hlavu pár drátů a za pár vteřin myslíte, že jste se vrátil od večeře na Kanárských ostrovech.

Další argument.
Nejlacinějším artiklem jsou dnes výpočty. Snad jen sirky jsou lacinější. Zatímco ještě nedávno patřil strojový čas mezi nákladné a střežené položky, patří již dnes výpočtové operace mezi nejlacinější sortiment. V informační společnosti vám budou přidávat možnost užívání strojového času jako prémii k ostatnímu zboží.
Velkým výdobytkem informační společnosti bude i to, že nebude v podstatě důvod nic ukrást. Fyzické komodity budou tak malou hodnotu, že jejich ztrátu v podstatě nikdo ani nepozná. Poměr vynaložené práce a její efektivity se změní. Za málo peněz bude hodně muziky.

Pozorný čtenář jistě zaregistroval první vlaštovky nové doby. Jeho pozornosti jistě neušel první z výsledků výzkumů symbolických analytiků. Jde o ASTROLOGICKÝ ROZBOR ČTENÁŘŮ knihovny v Lánech. (nikoliv v Lánech u pana prezidenta), ale v Knihovně Jiřího Mahena v Brně-pobočce Bohunice, Lány 3.

Můžete se přesvědčit, že práce s fakty je dokonale symbolická. Bez znalosti informací o fenoménu, který způsobuje chuť či nechuť ke čtení, můžeme rovnou na základě znalostí, které platily již ve staré Mezopotámii zařadit babičku Bártovou či malou Evičku mezi potenciální návštěvníky knihovny.

Která znamení čtou nejvíce?

Navzdory tvrzení darwinistů, že člověku vývojově nejblíže stojí opice, dospěl náš symbolický analytik k závěru, že největšími čtenáři jsou Berani. Nejméně se povedly Ryby, protože ty snad vůbec nečtou. A to i navzdory tomu, že ve znamení Ryb se narodili takoví nečtenáři jako: Karolina Světlá, Liz Taylorová, T. G. Masaryk, Bedřich Smetana. Snad největším čtenářem mezi Berany byl A. Hitler, protože to dotáhl dále než J. S. Bach, Casanova, J. A. Komenský, C. Cardinalová.
Taková informace (znalost?) nemá chybu. V porodnici se snadno zjistí, kdy se kdo narodil a můžeme plánovat dlouhodobé projekty návštěvnosti knihoven. Symbolický analytik nepotřebuje k ruce ani dalekohled. Nemusí šplhat na střechu, aby to měl blíž ke hvězdám. Stačí, když si koupí v Celetné za pár pětek příručku a přinese státu hodnoty, které se snad ani nedají vyčíslit.
Může předvídat, že energie Beranů bude lidi typu Hitler nutit půjčovat si domů plné nákupní tašky knih, zatímco nesmělé Ryby typu Masaryk se budou obávat půjčit si i jedinou. Ty bude možno již od školních let posadit do zadních lavic, protože z nich stejně nic nebude.
S budoucností však nás nespojují jen neurčité předtuchy. Některé věci se již jasně rýsují. Je již jasné, že v informační společnosti se budou (muset) vzdělávat všichni. Ti nejmenší i ti, kteří již odejdou na zasloužený odpočinek.
Školy pomalu budou ztrácet na významu, protože všude kolem nich budou významnější a zdroje vzdělávání. Největší odpovědnost za vzdělávání budou nést knihovny. Knihovny vybavené Internetem, mobily, služební automobily a samozřejmě personálem ze samých Beranů. Ryby a Štíři se budou muset knihovnám zdaleka vyhýbat.

My, kteří budeme v té době již v důchodu nebo si přivydělávat v terciální sféře podomním, pokoutním či kočovným prodejem informací, se budeme muset hodně učit, abychom nebyli vytlačeni konkurencí. Budeme muset čelit virům, kteří budou daleko vychytralejší než dnes. Nebudou se přenášet jen na disketách nebo po drátech, budou se šířit televizními a radiovými vlnami, budou prakticky všude. Jediné, co jim nebude dost dobré, bude papír.

Výhodnější bude si informace sdělovat přímým stykem, než riskovat nebezpečí nákazy. My důchodci, kteří budeme mít tramvajenky zdarma, budeme velice výnosným artiklem. Knihovny se o nás téměř prát. Kabelový přenos, tj. přenos dokumentů v kabelce (obdoba dnešní služby messengers na kolech) bude ve vyspělé fázi informační společnosti lukrativním povoláním. Vyplatí se vybavit každého důchodce ochrankou. I tak to bude pořád nejméně riskantní přenos dat. (Ochranka nebude mít v té době již co ukrást).

Zase nabudou postupně na významu fyzické komodity. Čas od času někde něco kiksne, protože důchodce zmešká tramvaj, nebo někde usne a ztratí kabelu s befelem pro řízení příštího dne.

Přijde doba postinformační společnosti. Místo expertů na "data mining" opět na ulici potkáte sem tam nějakého havíře či zemědělce. Můžete se setkat s inzeráty typu "Vyměním celer za celeron". Jenže ti moudřejší již nevymění reálné prase za sebelepší zážitek z virtuální reality.