Sorry, you need to enable JavaScript to visit this website.

Zpráva z konference CASLIN 2010

Čas nutný k přečtení
33 minut
Již přečteno

Zpráva z konference CASLIN 2010

0 comments

Ve dnech 6.-10. června 2010 proběhl v hotelu Stupka Tále na Slovensku již 17. ročník česko-slovenského semináře s mezinárodní účastí CASLIN. Hlavní téma bylo formulováno jako „Knihovní služby, uživatelské potřeby a měnící se ekonomická realita“. Základní myšlenka, která měla prostupovat všemi příspěvky, se tedy týkala služeb a činností, které by měla knihovna vykonávat, aby zůstala uživatelsky atraktivní i v době ekonomické krize, jejímž důsledkem je snížení rozpočtů. Konferenci v letošním roce pořádala Univerzitná knižnica Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici ve spolupráci s partnerskými knihovnami. Bližší informace o tomto ročníku semináře CASLIN jsou dostupné na webových stránkách akce. Tato zpráva přináší stručné shrnutí jednotlivých příspěvků, které na semináři zazněly, včetně workshopů a již tradičního závěrečného akvária.

Konferenci zahájil jako každoročně Andrew Lass (Mount Holyoke College, USA). Od místa, kde se konference konala a které lze nazvat periferií, přešel k významu právě okrajových míst, kde se často odehrávají první kroky inovací. Ale i zde hraje roli mikropolitika vztahů. Současně se nesmí zapomínat, že inovace mohou být v některých ohledech nebezpečné. Např. vstup Japonska do automobilového průmyslu představuje jeden z faktorů, které hrály roli při vzniku ekonomické krize. I dnes jsou možné inovace, jsou stavěny nové knihovny, které mají přinést nové peníze. Je zde prostor pro inovace, které ale mohou být brzděny lidmi. Např. restaurace v knihovně je inovativní, ale její význam se snižuje, pokud je dostupná pouze pro uživatele. Knihovny by právě dnes, v krizi, měly usilovat o změnu svého přístupu a postavení. Knihovny by měly být hraniční místa, periferie, kde dochází k inovacím a setkávání a spojování lidí, myšlenek, kultur atd.

Přednášky

První odborný příspěvek přednesla Alexandra Sanchezová (Queens Public Library, USA): Americké veřejné knihovny a měnící se časy (American Public Libraries and the Changing of Times). Smyslem prezentace bylo ukázat cíle a roli veřejné knihovny Queens. Současná podoba knihovny je ovlivněna tím, kde se nachází, a samozřejmě typem svých uživatelů, protože obyvatelé Queens jsou z hlediska původu různorodou skupinou, hovoří cca 107 jazyky. Roli knihovny vyjadřuje její postavení, jedná se o vzdělávací, kulturní a rekreační centrum s mnoha službami, které lze v českém a slovenském prostředí označit jako netradiční: např. hlídání dětí, seznámení s kulturami různých skupin uživatelů a mnoho dalších. Oddělení pro dospívající nabízí příležitosti ke čtení, ale také videohry, součástí je literární kavárna (klub).  Knihovna se snaží dostat mladé lidi z ulice, proto jim mj. nabízí možnost seberealizace, např. jako "Teen Net Mentor" pomáhající seniorům při práci s počítačem. Knihovna se snaží přizpůsobit uživatelům i s ohledem na jazyk, který by mohl představovat bariéru pro uživatele - proto je katalog dostupný v šesti jazycích, elektronické knihy jsou dostupné v angličtině a čínštině. Nabízí mnoho vzdělávacích služeb včetně výuky angličtiny. Knihovna je zapojena i do "New American Program", který poskytuje speciální jazykové sbírky v mnoha jazycích (španělštině, korejštině, čínštině, ruštině a dalších). A. Sanchezová se následně dostala k otázce, co mohou v dnešní krizi knihovny dělat. Uvedla, že jednou z možností je využívat a nabízet nové, atraktivní technologie a služby, které přitáhnou uživatele. Zmínila tzv. "Orange County Library System“, který pomáhá hispánským uživatelům s řízením financí, a možnost stahování hudby místo kupování CD. Knihovna Queens pomáhá nadějným obchodníkům vytvořit jejich obchodní plán nebo nabízí informační službu o zaměstnání. Dále byla přednáška zaměřena na jednu z poboček veřejné knihovny Queens, a to IRC (International Resource Centre), které vystupuje jako útočiště pro různé kultury. Proto také nabízí různé typy dokumentů z celého světa či multikulturní programy od výukových přednášek po koncerty. Pokud knihovníci neumějí jazyk a nemají dokumenty v jazyce, o který uživatel stojí, musí být aktivní, aby jej uspokojili. Centrum specificky odráží obecný směr, kdy se knihovny stávají kulturními a komunitními centry. Na závěr A. Sanchezová zdůraznila, že americké knihovny dnes stojí před největší krizí od událostí 11. září 2001. Krize a nedostatek peněz by však neměly ovlivnit uživatele, ale pouze zaměstnance.

Jay Schafer (University of Massachusetts, USA) následně vystoupil s příspěvkem Řešení problémů změnou prostřednictvím spolupráce (Addressing the Challenches of Change Through Collaboration). Hlavním motivem přednášky byl koncept "Perfect storm", který byl představen jako další den v knihovně. Je způsoben různými faktory, přičemž jmenovány byly dva - společnost po digitální revoluci a globální ekonomická krize. V současném ekonomickém klimatu se musí instituce soustředit na užší klíčové cíle. Jedna z možností, jak překonat krizi, je spolupráce, která by měla probíhat mezi různými knihovnami. Roli zde samozřejmě hraje finanční stránka a lidské zdroje, přičemž spolupráce může zefektivnit obojí. Příkladem úspěšné spolupráce akademických knihoven je tzv. Five Colleges Consortium, které spojuje kvalitní, ale poměrně malé instituce. Mezi jeden ze základních cílů knihoven v konsorciu patří i snížení počtu nepotřebných duplikátů ve sdíleném fondu, což umožní využít ušetřených peněz jinak. I dále se každá knihovna rozhoduje, jestli bude duplikovat nebo využije výměny, ale snaží se vyhnout nepotřebnému duplikování. Pět knihoven v rámci konsorcia má také sdílené technické služby (akvizice, katalogizace ad.). Velmi podnětnou spoluprací, která byla také představena, je sdílený depozitář nepotřebných publikací, mezi které patří duplikáty či materiály, které jsou již dostupné elektronicky. Tento depozitář je za malý poplatek (1 000 dolarů za rok) dostupný k využití i pro knihovny mimo konsorcium. Koncept depozitáře se zalíbil i jiným institucím, proto se objevila snaha vytvořit národní síť podobných archivů. Dalším způsobem, jak si knihovna může udržet zájem uživatelů, je spolupráce s komunitou. Knihovna může spojit role poskytovatele kompatibilních služeb nebo nabízet prostor. Současně by se knihovny měly zamyslet nad případnými změnami již zavedených služeb, např. přístup k internetu nemusí být v současnosti omezen na budovu knihovny, když už je bezdrátový. Je dobré spojit knihovnu s dalšími službami. Nejedná se pouze o vzdělávací služby, ale třeba i občerstvení, informační servis atd. Přednášející zdůraznil, že knihovna, a to i akademická, musí  myslet na potřeby různých skupin uživatelů. Např. doktorandi chtějí být odděleni od magisterských studentů, potřebují pracovat ve skupinách a mají větší nároky na informační zdroje. Nutná je spolupráce s pedagogy, u kterých se klade důraz na informační gramotnost, a výzkumníky, kteří potřebují podporu knihovny při všech fázích výzkumu. Následně se J. Schafer vrátil k tématu výzev prostřednictvím změn. Zdůraznil, že podstatné je být co nejvíce adaptibilní na přicházející změny. Rozpočty nejsou tak důležité jako přizpůsobení se digitálnímu prostředí, proto musí být klasické knihovnické činnosti zaměřeny na oblast digitálních dokumentů. Na závěr byla vyřčena základní myšlenka celého příspěvku - mezi knihovnami je soutěživost, ale právě ekonomická krize je nutí ke spolupráci, a to i ty soukromé.

Téma změny v českém a slovenském knihovnictví vlivem ekonomické krize bezpochyby zahrnuje problematiku popisovanou Vítem Richterem, který přednesl příspěvek Dopady ekonomické krize na rozpočty veřejných knihoven v roce 2009 a 2010. Jednalo se o prezentaci výsledků výzkumu. Pro začátek grafy ukázaly, jak narůstá počet publikací ve veřejných knihovnách, jak se vyvíjí křivka množství výpůjček či jak se stále zvyšuje počet návštěvníků knihoven. Pozornost byla věnována i online činnostem, které by dříve vyžadovaly návštěvu knihoven (42 % služeb, přičemž nejde o pouhou prohlídku webových stránek). Z grafů byla patrná tendence klesajícího množství nových registrací do knihoven. Následně V. Richter představil samotný výzkum, který se zabýval změnami v rozpočtech v letech 2009 a 2010. Průzkumu se zúčastnilo 287 knihoven, z toho 10 krajských, 60 městských regionálních, 144 městských a 73 obecních. V roce 2009 byl rozpočet oproti předchozímu roku snížen pouze u 19 % knihoven, u 29 % naopak zvýšen. O rok později však už 40 % knihoven mělo rozpočet snížen, pouze 9 % jej mělo zvýšen. 32 % knihoven muselo snížit výdaje na nákup knih, 23 % knihoven na nákup periodik, 5 % knihoven na nákup speciálních dokumentů a 7 % na nákup elektronických informačních zdrojů. Omezení počtu kulturních a vzdělávacích akcí se týká 12 % knihoven. Mzdy budou sníženy u 11 % knihoven, provozní výdaje v 28 % knihoven. Dotační program podpory regionálních služeb, který v posledních letech mírně rostl, v letošním roce strmě klesá, nicméně jsou velké rozdíly v různých krajích (Středočeský kraj zaznamenal 48% snížení, Zlínský kraj naopak o 10 % rostl). Průzkum naznačuje, že pokles financování nejvíce ovlivní malé knihovny, především obecní. V. Richter vyjádřil obavu, že v roce 2011 se situace ještě horší, proto se nabízí otázka, co dělat. Sám navrhuje zvýšení efektivity, soustředění se na priority, získání nových zdrojů a aktivní marketing a PR služby knihoven. České knihovny zažívají krizi, ale podle V. Richtera není tak dramatická jako před přibližně 20 lety. Vyjádřil naději, že knihovny jsou dostatečně adaptibilní, aby přežily.

Následoval příspěvek Regionální knihovna Karviná – moderní, progresivní, perspektivní. Uvedená knihovna skutečně patří k těm, které si podobné přívlastky zaslouží. Petr Ženč představil svou mateřskou instituci široce, začal historií, krátce ji popsal i z hlediska geografického a statistického. Následně byly vyjmenovány nabízené služby, pobočky, včetně toho, co uživatelům nabízí. Všechny tyto obecné informace jsou zveřejněny na webových stránkách knihovny. Mezi netradiční patří služba pro návštěvníky lázní, kteří si mohou vypůjčit publikace pro relaxaci a zábavu. Následoval popis specializovaných poboček a jejich služeb a fondů a regionálních funkcí knihovny. Blíže se P. Ženč věnoval některým službám a projektům, do kterých je knihovna zapojena. Zmínit lze časopis SOVA, donáškovou službu pro znevýhodněné uživatele, filmový klub, který funguje od roku 1968 a promítá díla nekomerční kinematografie, projekt Film a škola, který představuje výchovný cyklus o umění a přípravu na maturitní zkoušku, a infoservis, čímž je myšlena údržba webových stránek pro malé podnikatele. Představeny byly databáze, do kterých knihovna nabízí přístup, a kulturní a vzdělávací akce pořádané pro veřejnost. P. Ženč se také krátce zmínil o virtuální RKK v prostředí Second Life, která vznikla 1. července 2008. Zde knihovnice vystupují a odpovídají na dotazy v podobě avatarů. Tuto virtuální knihovnu navštívilo od jejího vzniku více než 7 000 avatarů. V současnosti knihovna získala podporu pro tvorbu 3D katalogu v prostředí Second Life. Dále padly zmínky o aktivitách na Facebooku a projektu „Přihlaš babi a dědu na Facebook!“, který představuje kurzy pro seniory se snahou zapojit je do této sociální sítě. Na závěr byla vyjmenována ocenění knihovny. Následující bouřlivá diskuse o Second Life byla zahájena mírnou kritikou podoby příspěvku, následně si A. Lass vyžádal bližší informace o tomto prostředí. Ředitelka knihovny Halina Molinová sama vystoupila z publika, aby představila aktivitu jako alternativní službu, která nehodlá konkurovat klasické činnosti knihovny. Na konkrétních případech poukázala na význam toho, že se knihovna prezentuje v tomto prostředí. A i když knihovna občas naráží na nepochopení, nedůvěru a neochotu, nehodlá se působení v Second Life vzdát, naopak ho hodlá rozvíjet.

Dalším příspěvkem byla firemní prezentace společnosti Multidata, kterou přednesl Martin Vojnar. Příspěvek zahájil připomenutím tématu letošního semináře a prohlásil, že aby knihovna mohla vykazovat efektivitu, musí ji ještě více vyžadovat od svých dodavatelů. Následoval popis role knihoven v souvislosti s Písněmi kosmickými – knihovny jsou lvy svým nadšením, ale uzavřely se za "mříže" ideálního světa. Když uživatel vyhledává báseň, katalog mu nepomůže a využije např. Google Books, proto i služby tohoto typu by měly být součástí knihovny. Proto se společnost Ex Libris snaží nabízet knihovnám kvalitní nástroje, aby mohly mít služby na vysoké úrovni. Následně přednášející představil důležité charakteristiky současných nástrojů, které by mohly knihovnám pomoci. Byly vysvětleny i zkratky URM a URD2. Právě druhý uvedený typ služby byl dále popisován na příkladech. Jeden z nich představuje nástroj Primo, který má představovat "Google pro knihovnu", tedy knihovní vyhledávací stroj, který sklízí relevantní zdroje a nabízí je uživateli, vč. personalizované nejlepší cestky k dané informaci. Primo Central označuje centrální indexovací službu hostovanou v Ex Libris a zaměřenou na placené zdroje. Poslední blíže popsanou službou byla bX, tedy referenční služba zaměřená na odborné články či doporučovací služba, která na základě vzorce pohybu navrhne, co dalšího by mohlo uživatele zajímat při vyhledání určitého textu.

Příspěvek Idete mi na nervy.., čo chceme my a čo chcú naši používatelia alebo o prieskume spokojnosti používateľov služieb Univerzitnej knižnice v Bratislave zahájil Dušan Lechner (Univerzitná knižnica Bratislava) ujištěním, že na nervy mu nejdeme my, ale je tím vyjádřen pocit uživatelů ve vztahu ke knihovně. Univerzitná knižnica Bratislava se od roku 2005 nachází v nové budově a snaží se uspokojovat novou generaci uživatelů s novými nároky. Proto bylo rozhodnuto provést výzkum uživatelů na základě zkušeností české Národní knihovny. Dotazník se skládal z 28 otázek, z toho 9 informativních a 19 s hodnotící škálou. Dotazník byl rozeslán e-maily. Otázky měly podobu výběru z možností s nabídkou komentářů. Ukázalo se, že všichni uživatelé knihovnu dokonale znají, a to do té míry, že se považují za schopné ji řídit. Odpovědi jsou nejednoznačné – kategoriální výzkum vykazuje velmi pozitivní výsledky, ale v oblasti komentářů bylo naopak poukázáno na negativně hodnocené charakteristiky. Knihovna odeslala téměř 15 000 impulzů, ale získala jen cca 2,5 tis. odpovědí, návratnost dotazníku tedy byla 18 %. Poté převzala slovo Dagmar Kleinová z téže instituce a pokračovala s podrobným popisem podoby výzkumu a dotazníku. Poukázala na to, že slovní vyjádření k odpovědím bylo časté, ale obvykle zahrnující konstruktivní nápady, takže je dobré se jimi zabývat. Následně byly zobrazeny výsledky u jednotlivých otázek. Mnoho uživatelů netuší, že knihovna nabízí kulturní a vzdělávací akce. Málo lidí využívá periodika, což je problém vzhledem k tomu, kolik financí je na tyto zdroje vynakládáno. Otázky byly kladeny i na spokojenost se zaměstnanci, což představuje častou oblast kritiky. Uživatelé sice zaměstnance považují za vstřícné, ale myslí si, že jim chybí odbornost. Výsledky dotazníku lze shrnout, že knihovna je označována ve sledovaných aspektech jako průměrná. Tvůrci výsledky hodnotí tak, že uživatelé nemají na knihovnu příliš pozitivní názor. Výsledky výzkumu budou tedy použity pro změny k lepšímu.

Závěr dne patřil dvěma firemním prezentacím. První z nich se týkala společnosti Microform, s. r. o., a jejích produktů, které představila Alena Kulíková. Firma se zabývá digitalizací textových dokumentů, přičemž cílem je nejen jejich zpřístupňování, ale také jejich ochrana. Firma působí na Slovensku přibližně pět let. Počátky jejího působení byly spojeny s prodejem skenerů a dalších zařízení pro digitalizaci. Později, i vlivem spolupráce s knihovnami, byla nabídka firmy rozšířena o méně obvyklé typy přístrojů. Microform také spolupracuje při samotné digitalizaci. Firma se podílela na digitalizaci lístkových katalogů mnoha knihoven, univerzitních i veřejných, dále na digitalizaci inkunábulí a starých tisků, sbírek svázaných časopisů, alb výstav, firemních dokumentů atd.

Zástupcem dalšího sponzora letošního CASLINu byla Ivica Škarbová, která účastníky blíže seznámila s firmou EMtest-SK. Společnost se specializuje na různé typy identifikačních karet, jako jsou dopravní karty, průkazy studentů vysokých škol, průkazy žáků středních škol, knihovní průkazky a nyní se pracuje na městské kartě. I. Škarbová blíže představila Knižničný pas, který platí od roku 2005 a nyní se používá v 36 vysokoškolských knihovnách. Knihovní pas může být součástí jiné karty (studenta, žáka apod.), nebo může být samostatnou aplikací. Podobně může být jedna karta akceptovaná na více místech, tedy v různých knihovnách, městech, v rámci dopravy atp.

Jean-Pieter Barbian (Stadt Bibliothek Duisburg, Německo) zahájil druhý přednáškový den velmi aktuálním příspěvkem na téma Řešení dilematu – Knihovny mezi zákaznickými požadavky a rozpočtovými škrty. Tuto problematiku řešil na základě vlastních zkušeností z městské knihovny v Duisburgu. Nejdříve představil základní charakteristiky města, protože ty ovlivňují podobu a činnost knihovny. Následovalo krátké představení samotné Stadt Bibliothek Duisburg. Zajímavé bylo grafické znázornění cílové skupiny knihovny – jedná se o nehomogenní společnost, která musí být uspokojena. Dále byla společnost popsána z různých hledisek, za zmínku stojí rozdělení podle pracovního zařazení - v současnosti je velká část uživatelů nezaměstnaná a nabízí se otázka, jak bude knihovna na tuto situaci reagovat. Následně byla pozornost zaměřena na mladou generaci. Přednášející zmínil některé výsledky výzkumu z roku 2008, který se zaměřil na mladé lidi ve vztahu k použití internetu. Podle něj se pouze 5 % chlapců a 10 % dívek ve volném čase baví na internetu. Mezi základními činnostmi, kterým se zde věnují, bylo uvedeno čtení krátkých zpráv (news), práce s e-maily a poslech hudby, zcela chybělo čtení knih na internetu. Na otázku, kde zjišťují nové informace, většina mladých lidí neuvedla knihovnu, ale sociální sítě a stránky společně zaměřených lidí (70 % respondentů se odkazovalo na komerční stránky určené speciálně pro žáky). Knihovna nechce napodobovat školu, ale vystupovat jako místo pro volný čas. Postupně se přednášející dostal k začarovanému kruhu v německé společnosti, který se snaží knihovna přerušit. Studium na univerzitě musí studenti platit, proto ti z chudých rodin mají nižší vzdělání, na základě kterého získají jen špatně placené zaměstnání, pokud vůbec nějaké. 28 % nezaměstnaných nemá přístup k internetu, kde ale je současně nejčastěji zaměstnání nabízeno, čímž jsme se dostali opět k roli knihoven, které by tento nedostatek měly vynahradit. Následně se přednášející pokusil představit některé příklady "Best Practice", které činí knihovnu atraktivní. Mimo jiné zmínil prostory pro celoživotní vzdělávání, které uživatelé rádi využívají, přičemž v USA jsou zdarma, v Německu placené. Dále byla pozornost zaměřena na seniory. S měnící se demografií je zřejmé, že se lidé budou dožívat stále vyššího věku a současně se musí učit práci s novými technologiemi. Internet také umožňuje, aby se senioři necítili "doopravdy staří". Oddělení pro seniory není v Duisburgu vyčleněno z knihovny, ale je to zvláštní místo, protože tato skupina uživatelů má zájem o jiný typ dokumentů než jiné, např. na rozdíl od mladých žádají noviny. Vzhledem k velké skupině tureckých uživatelů existuje i speciální knihovna, která nabízí fond v turečtině a zahrnuje přibližně 15 000 dokumentů. V politice se často diskutuje, jak chápat (a financovat) roli knihovny z pohledu národnostních menšin. Závěr přednášky patřil samozřejmě financování knihovny. I v Německu je problém s nedostatkem peněz v oblasti vzdělávání. V tomto ohledu přednášející zdůraznil, že jsou velké rozdíly ve financování kultury nejen mezi státy Německa, ale také mezi městy. Roli hraje i to, že město doplácí na nezaměstnanost a potřeby města. V následujících třech letech proto bude uzavřeno sedm poboček knihovny. Klesá rozpočet na nákup nových knih, v roce 2010 byl stanoven na 0 euro, což knihovna vyřešila tak, že uživatelé kupují knihy pro knihovnu ve spřátelených knihkupectvích, čímž se stávají "patrony" knihovny.

Příspěvek Role knihovníka v 21. století přednesl Tomáš Řehák (Městská knihovna Praha). Začal poněkud neobvykle přirovnáním knihovny k vaření žáby, z čehož vyvodil, že se knihovny změní (když včas zjistí, že se voda vaří), nebo zahynou (při pomalém ohřívání zpozorují problém, až už je pozdě). Každá krize dokáže mobilizovat a změnu urychlit. Aby přednášející pomohl zamyslet se, jak teplou mají nyní knihovny vodu, ukázal některá statistická zjištění. Podle 55 % respondentů je MKP nejdůležitější kulturní institucí v Praze, i když za zmínku stojí, že výzkum byl prováděn mezi uživateli této knihovny. Podobně je potěšující, že 92 % dotázaných je spokojeno se službami knihovny, i když to může pokazit připomínka, že ti nespokojení tam jistě už nejsou, takže se výzkumu neúčastnili. Aby se podobné kritiky utišily, došlo k průzkumu mezi bývalými uživateli. Ti často uváděli, že byli se vším spokojení, ale služby knihovny už nepotřebují. Knihovny už nejsou atraktivní, protože to, na co měly monopol, si dnes lidé udělají sami z domova. Internet a online služby, osobní datová úložiště a mobilní digitální zařízení všeho druhu představují tři největší konkurenty knihoven. Při uvažování o budoucnosti knihoven je zajímavé zamyslet se nad návratností investic do knihovny, ale tu není snadné vyčíslit. Na základě hrubých odhadů lze dojít k poměru 3-4 eura : 1, což odpovídá kvalitním výzkumům v této oblasti, které byly prováděny v USA okolo roku 2005. To je poměrně dobrý výsledek. Pro podporu postavení knihoven nabízí T. Řehák další argumenty. Jsou prostě místa, kde musíme být – někdo nás tam drží (vězení), cítíme nutnost tam být, i když je to nepříjemné (zubařské křeslo), chceme se někam dostat, i když tam nechceme být (hlavní nádraží v Praze) nebo chceme diplom (vysoká škola). Pak jsou místa, kde chceme být, a to i bez racionálního důvodu (v luxusní kavárně u drahého a nezdravého občerstvení, na vrcholu vysoké hory). Proto, pokud není racionální důvod, proč chodit do knihovny, musíme dodat iracionální důvody. V současnosti není spolehlivý recept, ale řadu věcí lze zkoušet. Třeba ať je knihovna krásná, což je ale finančně náročné a každému připadá krásné něco jiného. Nebo ať se tam něco děje, protože krása nestačí pro ty, kteří do knihovny chodí. Knihovna také může být přítulná, může dávat najevo, že „je ráda, že páníček přišel“, za což mu něco nabídne, např. jídlo, postel, přizpůsobení výšky stolů v dětském oddělení různým věkovým kategoriím, zvukotěsné místo na telefonování, prostě prostor, který se přizpůsobuje svým uživatelům. A nejdůležitějším trumfem knihovny je knihovník, který by měl být něco jako chirurg, tedy odborník zaujatý nástroji, který si uvědomuje, že nejdůležitější je člověk, a současně něco jako gejša, protože umí vzbudit pocit, že je ten druhý důležitý, významný, že pro jeho spokojenost bude uděláno vše. Na závěr lze tedy uvést, že přidanou hodnotou knihovny je, že uživatel v ní chce být, protože mu tam je dobře.

Odpolední blok zahájil Michael Neuroth (Elsevier, Netherlands), který se věnoval tématu Úloha elektronických knih v průběhu výzkumné práce. Přestože má společnost Elsevier dlouhé zkušenosti s publikováním, stále naráží na něco nového. To byl i případ představ o tom, jak je prováděn výzkum a jak pracují výzkumníci. Bylo zjištěno, že zásadní roli během celého výzkumu hrají knihy, přestože jejich význam je v jednotlivých fázích různě velký, někdy je překonáván časopisy. Následně byla vyslovena otázka, jak do toho zapadají elektronické knihy. Přibližně polovina respondentů během celého výzkumu využívá e-knihy, ke kterým má přístup. Následně M. Neuroth vyjmenoval výhody, které e-knihy výzkumníkům přinášejí. Výzkum dále ukázal, že výzkumníci upřednostňují elektronické knihy oproti tištěným. Mezi důvody byla nejčastěji uváděna dostupnost, nejméně jednoduchost využití. Současně přednášející upozornil na výdaje, které jsou oproti tištěným knihám ušetřeny, tj. náklady na personál, čas (vyhledávání a půjčování e-knih) atd. Elsevier má nyní cca 10 500 e-knih dostupných prostřednictvím Science Direct. Některé jsou dostupné ve formátech PDF a XML, což umožňuje, i když ne vyžaduje propojení s jinými zdroji. Pro výzkumníky je nejčastějším startovním bodem získávání dokumentů Science Direct (47 %), pouze 30 % začíná na Googlu. Tyto výsledky jsou ovlivněny tím, že zkoumáni byly jen uživatelé s přístupem ke všem sledovaným zdrojům. Na závěr byly představeny zvláštní nabídky společnosti Elsevier s důrazem na metody úspor při jejich využívání a různé platební modely.

Následující příspěvek Imerzivní technologie internetu: příležitost pro knihovny stát se znalostní organizací 21. století. Případová studie: VIAKISK (Virtuální Akademický Kampus Informačních Studií a Knihovnictví) přednesl Tomáš Bouda (Centrum PARTSIP – Kabinet informačních studií a knihovnictví FF MU). Hned z počátku položil publiku otázku, kdo se zkusil stát avatarem v prostředí Second Life (dále SL). K této činnosti se přihlásilo asi pět lidí. T. Bouda opět v narážce na ekonomickou krizi a na předchozí příspěvky poukázal na význam inovací. S tím souvisí nutnost nabízet všechny možné služby, ale netrvat na jejich používání, spíše je představovat jako nabídku, možnost alternativy. Především by se mělo myslet na novou generaci, která upřednostňuje čtení v elektronické podobě. Následně byl představen pojem "webolution" – od webu 1.0 přes Web 2.0 jsme se ocitli na hraně 3D internetu, který reprezentuje SL nebo World of Warcraft. Podobné technologie nabízejí možnost získat zkušenosti, ale nenutí nás je používat. Byly představeny základy prostředí i možnosti, které SL uživatelům nabízí. Pro knihovny je tato technologie využitelná např. pro přitáhnutí mladých lidí („game generation“). Podle T. Boudy má SL budoucnost a bude stále více využíván aktivními uživateli internetu. SL je technologie, která umožňuje uživateli "ponořit se", je tedy imerzivní. S tím se přednášející i s prezentací přesunul do SL. Změna prostředí byla spojena se stručným vysvětlením, jaké činnosti je nutné provést před samotným využitím této služby. V SL byly představeny různé knihovny, které zde mají své zastoupení. Navštívili jsme i ALA, kde je pořádáno mnoho akcí, jako jsou koncerty či autorská čtení. Dále jsme se dozvěděli, jaké služby mohou knihovny v SL nabízet, např. referenční služby, přístup k multimediálním sbírkám a další nejen "reálné služby", ale i virtuální, jako jsou vzdělávací databáze. Přínosná byla SWOT analýza, která ukazovala nejen to pozitivní, co SL přináší, ale zmíněny byly i hrozby a slabé stránky, např. negativní předsudky nebo neuznání činnosti v tomto prostředí jako odpovídající reálné. V závěru byly představeny akce, které jsou pořádány VIAKISKem (semináře, přenos reálných akcí, spolupráce KISK a ÚISK na tvorbě zvláštního objektu). V nejbližší budoucnosti se řeší spolupráce s FSS MU a prostor VIAKISKu je již nyní nabízen k využití všem z oboru informačních studií a knihovnictví.

Další firemní prezentace, tentokrát společnosti EBSCO, měla za cíl ukázat nástroje zajímavé pro uživatele i správu knihoven. Základem výstupu Jana Lupricha bylo představení nástroje EBSCO Discovery Services. Jedná se o centrální vyhledávání z jedné lišty ve všech zdrojích s interakcí s knihovním katalogem, který je pravidelně aktualizován. Protože mnoho licencovaných databází neumožňuje přejímání celých rejstříků metadat, EBSCO záznamy integruje a nabízí je dostupné na platformě EBSCO host. EDS umožňuje federativní vyhledávání v databázích, které neposkytují metadata do rejstříků. Není to jen linkovací brána, ale umožňuje i odkazy k plným textům. Po J. Luprichovi vystoupil zástupce jiné divize EBSCA, Vojislav Milovanovic. Představil produkt ERM, což je označení pro nástroj pro správu elektronického předplatného a elektronických zdrojů. Z rozsáhlého seznamu byly vyjmenovány příklady informací, které mohou být spravovány. Společnost EBSCO službu vytvořila na základě úzké spolupráce s mnoha knihovnami. Automaticky jsou nastaveny záznamy pro časopisy zakoupené prostřednictvím fy EBSCO. ERM představuje pro knihovny důležitou službu, protože elektronických časopisů ve fondech knihoven přibývá a je nutné jejich záznamy spravovat.

Po krátké přestávce přednesla Nadežda Andrejčíková (Cosmotron, s.r.o.) příspěvek na téma Zdroje a služby – děláme to dobře? , přičemž se soustředila na technologické aspekty. Je potřeba respektovat, že zdroje se mění stejně jako prostředí ICT. V současnosti ale spíše byly změněny nástroje na zpracování zdrojů, nikoliv ale způsob jejich zprostředkování. Již existují funkční standardy, teoreticky je zvládnuta spolupráce, ale situace zatím není na dobré úrovni z hlediska uplatnění v praxi. Nelze se dívat jen na data, ale je nutné myslet i na modely, které jsou díky novým technologiím měněny. Například web přinesl problém s orientací v množství informací, proto vznikl web 2.0, který neměl být sociální, ale sémantický. Stav se ale vyvinul jinak než bylo zamýšleno a situace se ještě zhoršila. Nyní je tedy nezbytné soustředit se na změnu, aby byla data strojově zpracovatelná, a tím aby byla umožněna efektivnější práce. Proto musí být záznamy vytvořeny podle standardů. Z hlediska knihoven internet a web nabízejí mnoho novinek, poskytují uživatelům nové služby, např. doručování obsahu časopisů, o které má uživatel zájem. Web mění i vztah paměťových institucí, protože uživatel chce hledat informace k tématu, nikoliv rozlišovat, ve kterém typu instituce se nacházejí. Tím přichází ke slovu interoperabilita, díky které by nejen lidé, ale i stroje měli sdílet data napříč institucemi. Sémantická interoperabilita je založena na dvou základních faktorech, které představují metadatová schémata a znalostní organizační systémy. Lze mapovat vše mezi sebou a vytvořit jeden model, nebo změnit zpracování od základů. CIDOC/CRM představuje ontologický rámec, konceptuální model, ve kterém je pomocí pojmů a vztahů mezi nimi vyjádřena určitá část reality. Vždy, když něco (dokument, artefakt atd.) vznikne, je to k určité příležitosti, v určitém čase, stojí za tím nějaký aktér v určitém prostoru, případně lze přiřadit další údaje. Tak se ke slovu dostávají modely procesů užitím událostí, které umožňují vysledovat skryté informace, jimž rozumí i počítač. Základem těchto schémat jsou autority. Byly identifikovány základní události, které se v praxi objevují (studium, zaměstnání, členství, proslavení, narození, úmrtí), doba a personální autority (role). Popsaný model umožňuje, aby kdykoli kdokoli doplnil další události a informace a také umožňuje automatické zpracování.

Příspěvek Komunitné aktivity Mestskej knižnice mesta Piešťany představila Margita Galová (Mestská knižnica mesta Piešťany). Knihovna v Piešťanech jako jediná na Slovensku nabízí dvě informační střediska sloužící obyvatelům města i jeho návštěvníkům. Ta umožňují 24 hodin denně přístup k internetu. Dále byla knihovna představena na základě statistických dat dostupných také na webových stránkách knihovny. Důraz je kladen i na komunitní funkci, knihovna spolupracuje s dobrovolnými, komerčními i nekomerčními organizacemi a spolky. Uživatelům nabízí různé vzdělávací akce, služby pro začlenění znevýhodněných skupin do společnosti, snaží se podporovat čtenářství (např. čtením na netradičních místech), organizuje zájmové aktivity a výstavní projekty, environmentální aktivity a preventivní programy (např. protidrogové). Knihovna klade důraz na bezbariérový přístup a stále jsou odstraňovány bariéry v knihovně. Velká část přednášky se věnovala ukázkám snahy o spolupráci se všemi, kdo o to stojí. Byly představeny i propagační služby knihovny, včetně její vydavatelské činnosti, která se snaží být systematická a zahrnuje i materiály pro návštěvníky města. Bohatý program knihovny ale vyžaduje peníze ze strany zřizovatele, z grantů, podpůrných programů pro nevýdělečné organizace, neinvestičních fondů, zdrojů EU atd. Závěrem bylo řečeno, že dnes knihovna musí pracovat i mimo své prostory, informovat dostatečně o své nabídce a být aktivní. To je jediný způsob, jak získat dostatek peněz na svůj rozvoj.

Zbývající dva příspěvky dne měly podobu firemních prezentací. Nejdříve vystoupila Oxana Ferancová s představením společnosti LSE Integration Slovakia – 3M, přičemž se zaměřila na téma Ochrana knihovního fondu – efektivní, diskrétní a dlouhodobá. Stručně přiblížila historii společnosti na nadnárodní úrovni a její základní produkty (celkem jich firma nabízí asi 70 000). Knihovna se musí snažit chránit své fondy, a to i před ztrátou či krádeží. Společnost 3M se snaží zabezpečit knihovnu a její fondy s tím, že respektuje specifika těchto institucí. O. Ferancová představila kompletní bezpečnostní řešení zahrnující zabezpečení částí fondu pomocí magnetických pásek vlepovaných do dokumentů a detekční systém (bránu). Pásky a brána společně představují integrovaný bezpečnostní systém. Dalšími zařízeními jsou aktivační a deaktivační přístroje a několik typů self-checku. Zmíněny byly také případové studie, které ukazují snížení množství ztrát dokumentů při použití zabezpečovacích systémů.

Ladislav Svršek představil společnost Albertina icome Bratislava, s. r. o. Všichni již unavení účastníci ožili na počátku vystoupení, kdy byly ukázány příklady dotazů, které dostávají americké knihovny od uživatelů. Na nich se L. Svršek snažil předvést, jak hloupé dotazy uživatelé kladou, neumí je položit, nebo naopak žádají specifické informace, které vyžadují, aby byl knihovník odborníkem ve všem; specifickou kategorií jsou otázky pokládané dětmi. Tyto ukázky ale nesloužily jen pro pobavení, měly také dovést k přemýšlení, co z nich vyplývá na úrovni informační výchovy. Nepochybně se ukazuje, že knihovny jsou chápány jako místa, kde lze dostat odpovědi na otázky. Knihovny také musí nabízet atraktivní obsah, nové služby, opustit budovu a dát o sobě vědět, aby byly stále atraktivní. Albertina icome Bratislava se snaží pomoci především s atraktivním obsahem a novými službami, ale také školením pracovníků. Společnost pracuje na informačních zdrojích pro děti, při jejichž tvorbě spolupracuje se školami a veřejnými knihovnami. Ty zatím narážejí na bariéry s jazykovým pochopením. Tento problém se neobjevuje při zprostředkování uměleckých děl. Mezi nástroje a služby, o kterých byla při přednášce řeč, patří vzdálený přístup, centralizované vyhledání, linkování, pomůcky pro tvorbu písemných prací a další.

Workshopy

Další den konference krátce zahájil Andrew Lass vysvětlením programu dne, aby i noví účastníci semináře pochopili význam a obsah workshopů. Důraz byl kladen na správné položení otázky, protože bez toho není snadné najít kvalitní odpovědi. Brzy se účastníci rozdělili na tři skupiny do workshopů, které vedli Alexandra Sanchezová, Jay Schafer a Jan-Pieter Barbian.

Alexandra Sanchezová svůj workshop nasměrovala tak, že na první pohled nebylo jasné jeho spojení s tématem semináře. Ovšem již brzo se ukázalo, že činnosti, které účastníci tohoto workshopu prováděli, mají mnoho co říct k dnes aktuální otázce krize a knihovnictví. Byly vytvořeny tři skupiny, z nichž každá měla na základě daného scénáře navrhnout postup řešení krizové situace. Řešené problémy byly spojeny s financemi (rekonstrukce velkého domu, kdy se ztratí investor, úprava botanické zahrady), ale i emotivními problémy (setkání s bývalým přítelem či přítelkyní po významném rozporu, kdy ona osoba žádá o zapomenutí minulosti a novou šanci pro přátelství). Tento workshop byl přínosný pro přímé účastníky, které se snažil dovést k řešení krize konstruktivně a netradičně, nepřinesl tedy odborné zobecnitelné závěry.

Workshop Jaye Schafera se týkal jeho přednášky a akademických knihoven, kde působí on sám i většina účastníků. Základní otázka, která byla řešena, se týkala problémů v profesním životě v následujícím roce. Nejdříve byla pozornost věnována tomu, že informatizace ovlivňuje více služby než sbírky a je nezbytné věnovat se rozvoji informační gramotnosti, přičemž je nutné začít u knihovníků, kteří by dále měli tyto schopnosti předávat. Knihovny by měly zvážit i zlepšení přístupu uživatelů ke sbírkám, a to elektronicky i flexibilní otvírací dobou. Také bylo konstatováno, že knihovna by měla nabízet prostor pro socializaci a spolupráci studentů, čímž se udrží v pozici centra života univerzity. Následně se účastníci rozdělili do čtyř skupin, z nichž každá měla najít odpověď na jinou otázku. První došla k závěru, že motivace zaměstnanců knihovny by měla být podporována dostatečným a stálým vzděláváním a udržením pocitu „jedné rodiny“ v celé instituci. Oproti tomu motivace uživatelů akademických knihoven může být ovlivněna poskytováním kvalitních služeb (připojení k internetu, wifi atd.), přívětivým personálem či soutěžemi při používání knihovních služeb. Nepopiratelný je závěr další skupiny, která vidí budoucnost služeb v celoživotním vzdělávání, sdílených metodologiích a službách. Poslední řešené téma představují e-knihy, přičemž za největší problém pro jejich užívání v našem prostředí byl označen jejich nízký počet v české a slovenském jazyce, významnou roli hrají i vysoké náklady na pořízení e-knih.

Workshop vedený Janem-Pieterem Barbianem byl zaměřen na dvě základní otázky, které dnes stojí před knihovníky na celém světě. Na úvod byl připomenut Barbianův příspěvek, který zazněl předchozí den. Základním faktorem, který ovlivnil téma workshopu, bylo, že budoucnost knihovny je v její atraktivitě pro uživatele. Jen tak si totiž udrží své místo ve společnosti i finanční prostředky pro svou činnost. Proto první základní otázka, kterou měli účastníci formou brainstormingu vyřešit, zněla: „Co mohou knihovny v příštích několika letech udělat, aby byly pro své uživatele atraktivní?“ Na ni bylo nalezeno několik obecných odpovědí. Knihovna by měla nabízet služby spojené s informacemi a dokumenty, moderní technickou infrastrukturu, praktické rady a pomoc v běžných životních situacích, partnerství při celoživotním vzdělávání, sociální kontakt, kvalitu služeb a tvorbu nových informací či informačních sbírek. Je zřejmé, že aby mohla být knihovna takto atraktivní, musí získat peníze. Proto hned následovala otázka, jak. Poté začala bouřlivá debata, která skončila u názoru, že dnes není aktuální otázka, jak získat na podobné záležitosti finance, ale jak udržet či zlepšit služby při snižování rozpočtů. Nakonec vyplynul základní postup při řešení finančních problémů, a to informovat a udržovat kontakt se všemi, s kým knihovna přichází do styku, tedy nejen uživateli, ale i médii, politiky a zřizovateli, a to stále dokola a srozumitelně. 

Akvárium

Závěrečný den, resp. dopoledne bylo vyplněno tzv. akváriem, jak se již tradičně na CASLINu označuje závěrečná řízená diskuse. Tu v tomto roce řídil Andrew Lass společně s Martinem Lhotákem. Akvárium spočívá v tom, že se ke kulatému stolu pozvou tzv. rybičky, tedy kdokoli z účastníků, nejen přednášejících, přičemž dopředu není jasné, kdo bude vybrán. Je položena otázka, na kterou musí každá rybička během minuty odpovědět. Na základě odpovědí se moderátoři snaží vybrané osoby dostat do situace, na kterou mají rozdílné názory.

V roce 2010 se do akvária CASLINu dostali: Pavel Kocourek, Naděžda Andrejčíková, Tomáš Bouda, Ivan Cígler, Tomáš Řehák a Ludmila Homolová. Základním tématem bylo vyhlášeno "Možné proti skutečnému", což odpovídá tématu letošního semináře, protože zahrnuje otázku, co dělat ve vztahu ke krizi. Toto téma bylo rozděleno třemi podotázkami:

  • Co může knihovna nabídnout lidem, kteří ji užívat nemusí?
  • Jak to udělat, aby knihovna zaměstnance bavila?
  • Jaké jsou priority spolupráce knihoven při poskytování služeb?

Protože na každou otázku navazovalo množství krátkých názorů jednotlivých mluvčí, které na sebe někdy, ale ne vždy navazovaly, níže je uveden výběr z nich ke každému dotazu.

Dotaz č. 1: Co může knihovna nabídnout lidem, kteří ji užívat nemusí?
  • vyžádanou informaci podává v kontextu, o kterém uživatel netušil, ale je pro něj relevantní,
  • musí nabízet služby přizpůsobené uživatelům a regionu,
  • profesionálové v knihovně umí informaci zpracovat tak, aby byla určená pro konkrétního uživatele,
  • měla by být příjemná a přístupná a měla by nabízet atraktivní online služby, a to i různé neknihovní služby, hlavně sociální kontakt a kulturní vyžití,
  • nesmí být uniformní a musí poslouchat své uživatele,
  • měla by nabízet pohodlí při vstřebávání nových poznatků, včetně poskytování informací ve všech možných formách, ale i občerstvení,
  • uživatelé ji mohou užívat, i když tam nechodí,
  • měla by nabízet služby nejen pro uživatele, ale také neuživatele, aby je přitáhla,
  • musí uživatelům i neuživatelům nabídnout to, co vyhledávají (být kavárnou, hernou apod.),
  • stejně jako by knihovna měla být schopná velmi rychle zavést novinku, stejně tak rychle by měla být schopná ji opustit, pokud by se situace nevyvíjela v tomto směru dobře,
  • měla by mít dobrý marketing a spolupracovat s městem, univerzitou, uživateli, spolky atd.,
  • měla by dát prostor lidem, aby se vyjádřili, co jim v ní chybí.

Dotaz č. 2: Jak to udělat, aby knihovna zaměstnance bavila?

  • zaměstnat ty, kteří tam chtějí být a které to baví,
  • už vzdělávání musí být zábavné a kreativní,
  • vedení by mělo hledat cestu k těm, kteří mu nevyhovují,
  • komunikovat - zaměstnanci by měli znát vizi a unikátnost knihovny,
  • nechat zaměstnancům prostor na realizaci,
  • každý by měl znát celou „výrobní linku“,
  • krize umožňuje knihovně dostat se k různým kvalitním zaměstnancům,
  • mladí lidé nejsou v knihovně ne proto, že nechtějí, ale protože je tam starší generace nepustí, příp. se dostanou pouze na pozice, které jim práci v knihovně znechutí,
  • knihovna by měla mít zmapované vnitřní procesy, protože lidé pracují lépe, když ví, proč co dělají,
  • zaměstnancům, se kterými vedení není spokojeno, by se mělo ukázat, jak je knihovnictví nádherné,
  • mnoho knihovníků se už může soustředit jen na to, jak ovládat technologie, a už nemá čas dělat knihovnictví, díky čemuž je práce nemůže bavit,
  • je důležité myslet na to, jak si společnost cení knihovníka, jaký má kredit, hlavně by profese neměla být shazována samotnými jejími zástupci.

Dotaz č. 3: Jaké jsou priority spolupráce knihoven při poskytování služeb?

  • je nezbytné sdílení zdrojů, lidí, technologií, služeb, vzdělávání,
  • začít by se mělo u pochopení mezi lidmi, přičemž nejdříve si musí rozumět ředitelé, teprve poté je možné sdílení,
  • musíme přidat i sdílení know-how a společnou vizi mezi spolupracujícími,
  • je pravděpodobné, že se bude stírat rozdíl, a tedy bude umožněna spolupráce mezi akademickými a regionálními knihovnami, aby byly uspokojeny potřeby uživatelů a zlepšeny služby se snížením nákladů,
  • uživatel má a měl by mít přístup ke všem knihovnám, proto je nutný sdílený souborný katalog jako služba, koordinovaná akvizice a kvalifikovaná služba pro poskytování knihovních odpovědí na dotazy 24/7,
  • pokud by měla být započata spolupráce, je nejdříve nutné se domluvit, co je jejím cílem a následně jaké jsou dány možnosti a limity, teprve na základě toho lze konstatovat, jak, proč a jestli vůbec je spolupráce možná.

Na závěr

Již tradičně byl i tento seminář spojen s doprovodnou akcí, tentokrát černohronskou úzkorozchodnou lesní železnicí do lesnického muzea a skanzenu.

Celý seminář byl ukončen s příslibem přínosného obsahu i v příštím ročníku, jehož místo konání i téma bude oznámeno během podzimu tohoto roku.

Hodnocení: 
Zatím žádné hodnocení
KOVÁŘOVÁ, Pavla. Zpráva z konference CASLIN 2010. Ikaros [online]. 2010, ročník 14, číslo 7 [cit. 2024-11-24]. urn:nbn:cz:ik-13513. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/13513

automaticky generované reklamy